Emily in Paris

Za touhle oddychovou vztahovou komedií stojí Darren Star, scenárista Sexu ve městě. Emily in Paris je skutečně mix Sexu ve městě a Ďábel nosí Pradu. A ani jednomu nesahá po lem koktejlek. Všechno, co dělalo Sex ve městě skvělým – a není toho málo – tady absentuje. Emily nemusí činit žádná vztahová rozhodnutí. Vždy v okamžiku, kdy by se jí hodilo být single, se muž, s nímž chodí, zachová natolik ohavně, že ho může bez výčitek opustit. Okolnosti vše vyřeší za ni. Je to ohavný případ rčení: co se má stát, stane se. Nejpodivnější rozchod se ovšem netýká Emily. Práce v Normandii, která je od Paříže vzdálena hodinu vlakem, se zde pokládá za překážku pro vztah přinejmenším stejně nepřekonatelnou jako smrt. Celý seriál se nese v duchu: Američané ukáží líným zakouřeným Evropanům, jak se to dělá. Je známo, že Francouzi jsou poněkud zdrženlivější, pokud jde o metoo. Ale jakoby ve snaze Francouze zcela diskreditovat jsou i věci, které by i sexuálně otevřenější Francouzi pokládali za nevhodné na pracovišti, ukazovány jako normální. Seriál, který jednu svou zápletku postaví na debatě, zda je něco „sexy“ nebo „sexist“, staví všechny postavy do jednorozměrného světla stereotypů: nevlídní Francouzi, entuziastičtí Američané. Samozřejmě, stereotypy a vtipy s nimi spojené naprosto patří do mezikulturní komedie. Ale zde se s nimi nepracuje jakkoliv zajímavě či nečekaně. A co hůř, jsou v podstatě jediným zdrojem humoru. Paříž, jedno z nejrůznorodějších měst světa, zde působí jako monokultura. Ta černobílost se projevuje i v tom, že v této verzi Paříže jaksi úplně chybí lidé původem ze severní Afriky.  Netflix je prostě na prvním místě „tvůrce obsahu“ a Emily in Paris je spotřební seriál. Není špatný a může fungovat jako „guilty pleasure“, ale je smutné, že je natolik vzdálen od toho, jak dnes vypadá špičková seriálová tvorba.... V jedné epizodě prohlásí módní návrhář o Emily, že je „ringarde“, tedy „nevkusná“. Ale v anglickém překladu to může v jistém kontextu znamenat i „lepkavá“. To je přiléhavé. Emily in Paris je v něčem lepkavá, trochu obtěžuje, ale přitom je obtížné se od ní odtrhnout před koncem. První série byla podobně sterilní jako snapchatový filtr. (29.05.2024)

Seriál je v době koronavirové pandemie propagací cestování. Hlavní protagonistku hraje jedenatřicetiletá Lily Collinsová, která se narodila v Anglii, ale od mala žije v USA a je dcera hudebníka Phila Collinse. Herečka tedy by v Paříži poprvé jako její postava a byla nadšená. Je rozkošná v každém oblečku, ale vypadá to, že se zajímá jen o dobře oblečené pohledné nadsamce, kteří otevřeně hovoří o sexu. Prozradí na sebe jen že se rozešla doma v Chicagu s přítelem. Ale tím je vlastně zábavná. (28.11.2020)

I přesto, že je Emily in Paris prostou naivní romantickou komedií bez špetky invence, tak musím uznat, že mě seriál vcelku bavil a dokážu si představit, že pro něžnější povahy by mohl být seriál skvělou volbou na odreagování po pracovním dni. Nečekejte od Emily in Paris další Sex ve městě. Tento seriál rozhodně není série, kterou si s chutí pustíte zas a znova. Jako jednorázová záležitost je Emily in Paris až na pár zádrhelů ucházející romantikou, u jejíž dialogů je lepší nepřemýšlet. 5/10 Více v mé recenzi na Fandíme Seriálům. (31.10.2020)

Americká husička v Paříži, která neumí kváknout francouzsky a myslí si, že si z jejích velkých Insta nápadů a korporátní marketingové moudrosti sednou její pařížští kolegové na prdel, holka která své "práci", ta se z větší části sestává ze sebeprezentace - focení se ve vyzývavých pózach na trendy místech, z okamžitého postování na socky, samozřejmě s úderným sloganem a hashtagem, a vedle toho taky z marketingových kampaní pro francouzské klienty, kteří mají diametrálně odlišné představy o tom, jak má taková reklama vypadat (ideálně tradicionalisticky, snobsky a sexisticky), dává největší důležitost - no protože pracuje 24/7, neumí se bavit, nosí extravagantní oblečky a všecko moc řeší a hrotí, jo a vedle toho samozřejmě hledá tu správnou lásku v iluzivním marketingovém konceptu Paříže (jo jsem spíš na namachrovaný britský frajírky :). Tak jasně - teď jsem tu vyplivla tu správnou snůšku stereotypů, ale na tom se Emily in Paris prostě veze, na velmi exponovaných a zároveň zjednodušených střetech odlišných kultur a mentalit, a divák se prostě baví. Zcela mimo realitu, zasezena v živném podhoubí aktuálního virtuálního světa sociálních sítí. Někdy člověk potřebuje vypnout a sledovat prostoduchou zábavu, jako fakt jo! Mimochodem tohle sledovat v českým dabingu, never! (31.07.2023)