Nemocnice na kraji města

Dietlův originál, to je zábava s hereckým uměním: Štrosmajerovo dobírání si sestry Huňkové, moudra primáře Sovy, energická Bety Čeňková, cvachovitý Cvach, sebevědomý Blažej, tajemná Ina, rázovitá Fastová, hádavičná zelinářka... Pamatuji si, že při Štrosmajerově smrti jsem nechápal stejně jako šachistka Jindřiška. Při prvním sledování jsem byl ještě mladší než Jindřiška:-) Reprízování Nemocnice v porovnání třeba se současnou nováckou Ordinací asi trochu ztrácí. Problémy, které hrdinové řeší, a místy zastaralé, někdy i soudružské prostředí působí jako z filmů pro pamětníky. (09.07.2008)

Seriál, v ktorom je tak veľa zo života, že sa s ním dá žiť. K jeho postavám sa dá opakovane vrátiť a zakaždým ich vidieť v trochu inom svetle. Posledných sedem dielov síce v tomto smere poľavuje, chvíľami šuštia papierom a už to nie je "kam ten s tou svojou povahou a postojmi dôjde?", ale skôr "tak ako ho tam dostaneme?". Aj tak veľmi dobre. (21.11.2012)

Malá socialistická telenovela. 1) V době vzniku mé dvacetileté já vnímalo tento seriál značně kriticky. Fádní primář Sova pronášel své výchovné proslovy, jeho nesympatický syn se opíjel, panenkovská doktorka Čeňková s bezvýrazným ksichtem a stejně nijakým herectvím se točila kolem asexuálně působícího nevěrohodného hokejisty Rezka, nudná doktorka Králová s pro mě tehdy nepochopitelným jednáním ujížděla na poslechových diskotékách vážné hudby s doktorem Řehořem, doktor Blažej se točil kolem zomboidky (ve slovníku nehledej) Iny a všichni chodili po chodbě nemocnice a neustále otevírali nějaké dveře, čímž dodávali dílu potřebný drive. 2) Vnímal jsem i pozitivní aspekty - zejména skvělou sestru Huňkovou, doktorku Fastovou či hláškujícího moudrého guru doktora Štrosmajera. Neunikly mi prázdné ulice při vysílání nového dílu a zaznamenal jsem nepochybnou řemeslnou profesionalitu Dietlova scénáře i dobovou hereckou elitu. Navíc, dosud nepolíben telenovelami, jsem netušil, že může být mnohem hůře. 3) Uběhlo třicet let. Panoptikálnost některých postav mě už neštve, ale mírně baví. Uplynulá léta ani nové společenské poměry nic nezměnily na faktu, že seriál má co říci i dnešním divákům. (22.03.2011)

Zdařilý a téměř všemi oblíbený (dnes už kultovní) televizní seriál, který ani po dlouhých téměř třiceti letech nezklame jak věrného a stálého televizního diváka tak i toho občasného a nového . Skvělá Dudkova předloha, scénář-jakbysmet, režie, herecké výkony na tehdejší velice dobré úrovni, oblíbená, pronikavá a velice zapamatovatelná hudba, a hlavně příběhy ze života obyčejných lidí jejich charaktery a nevšední problémy. Tak to přesně můžu, a tento seriál mi to přesně před mnoha lety miliónově splňoval. Dietl měl prostě čich, a jeho poměrně zdařilé seriály ( a to nekoukám ani na dobu a ani nejsem nějak politicky zaujatý), za bývalého režimu vždy téměř povinně vyklízeli ulice. Prostě televizní klasika. Škoda jen jedné věci? A to sice toho že se tohoto seriálu nedožil pan Karel Höger (původní dr. Sova). Se kterým byla natáčena původní třináctidílná série v roce 1976. A dodnes s ním zbylo několik natočených scén, třeba ta pod deštníkem s Eliškou Balzerovou a Ladislavem Chudíkem. Nejraději jsem měl ale stejně a samozřejmě dr. Štrosmajera a jeho nezapomenutelné výlevy nejen ze života ale i ze své bohaté lékařské praxe. Jako třeba tento který povídal vrchní sestře Pěnkavové (Iva Janžurová).."Kdyby blbost nadnášela, tak tu létáte jak holubička." Nevím jestli originál z jeho hlavy? Ale jak pravdivé že? (16.01.2007)

Celý seriál především stojí na dokonalém scénáři Jaroslava Dietla, kdy je poznat, že i ty nejmenší detaily práce chirurgů občíhnul a nechal si vysvětlit, aby je zapracoval do scénáře. Použil pak uvěřitelné lidské osudy a příběhy, a hlavně nečernobílé, ale životné postavy - dokonce ani primář Sova není až takový klaďas, jak časem zjistíme. Vynikající herci, až na pár výjimek. Občas mi tam ale vadí určitá klišé, jež sem tam problesknou, i určité tehdy tendenční postupy, takže na plný počet bodů to není. (27.06.2015)