Síla psa

Radši tady ani nebudu psát po kolika letech (hm hm desetiletích) jsem si dala čisté a průzračné rande s filmem Jane Campion.... A hleďme ono to zase bylo vcelku intenzivní! Máme tu striktně nedoslovnou optiku, k (anti)hrdinům si hledáme postoj skrz jejich nejednoznačné činy a jen těžce v nich hledáme emoce, a přesto oni v nás ty emoce vyvolávají. Hraje krajina, dobytek, koně, interiéry, banjo, piáno, divná hudba a taky samozřejmě Benedict, kterej mě ve své kreaci s pozérsky ošuntělým honák feelingem spolehlivě přesvědčil o tom, jakým lidským monstrem se jeho hlavní zmetek díky drásavé vnitřní samotě stal, jak dokonale si dokázal objektivizovat svůj vnitřní mindrák a s jakou klidnou krutostí si na něm pochutnal. Ale co už, spravedlnost si ho naštěstí našla! (18.03.2024)

Nevěřil jsem postavám, nevěřil jsem jejich dialogům. Film všechny posouvá hrozně divně, kdy potřebuje, aby si říkaly a neříkaly věci způsobem, který mi nedává velký smysl. Je to takový ten film, kdy nervně čekáte, že postava řekne tu jednu větu, kterou by z logiky věci měla říct, aby vám dění začalo dávat nějaký smysl, ale ona to nikdy neudělá, místo toho smutně kouká, nebo scéna rychle odstřihne jinam. Nevím. (12.02.2022)

Jane Campion se pustila do boje s náročnějším a pomalu plynoucím románem plným náznaků a nejasností a poměrně uspěla, ačkoli bez jeho znalosti se nedostaví úplné pochopení filmu, což je malinko problém. Motivace postav je značně osekaná, což paradoxně odnesla nejvíc právě postava Benedicta Cumberbatche v naprosto klíčovém vztahu k Bronco Henrymu, který je v knize úplně zásadní a ve filmu se bohužel odbude jedinou větou. I děj, který tedy není nijak rozsáhlý, je částečně zredukovaný, což je na jednu stranu dobře, protože tím pádem vypadne spousta vaty, na tu druhou ale tím pádem působí zjednodušeně a paradoxně trochu překotně, protože některé věci se stanou extrémně rychle (typicky svatba George a Rose). Atmosféra je nicméně potřebně hutná, tempo pomalé a kamera opravdu kouzlí nádherné obrazy, které všemu dodávají specifické kouzlo. Samotná pointa je oproti knize lépe vysvětlena, o tom, zda je šokující, ale lze vést debaty. Cumberbatch je vynikající a úlohu zamlklého despota zvládl až fenomenálně, o moc pozadu ale nezůstal Jesse Plemons, jehož herectví je spíš niterní, o to ale intenzivnější, Kirsten Dunst a Kodi Smit-McPhee jsou neméně výborní, ačkoli jim toho scénář zase tolik nedovoluje. The Power of the Dog je hodně zvláštní film, který samostatně stojí někde na půli cesty a někomu se může zdát prvoplánový, se znalostí předlohy si ho ale divák užije o něco více. 70 % (30.12.2023)

Po Top of the Lake ďalší Campionovej počin, o ktorom neviem, čo si mám myslieť a dokonca ani to, či sa mi páčil. Ale zase istý čas vo vás bude rezonovať. Neustále čakáte, kam to bude smerovať, aký konflikt prevládne, až zistíte, že týmito úvahami strávite celé dve hodiny a že o konfliktoch, klaďasoch a záporákoch to rozhodne nie je. Pozor, nejde o western, to, že tu máme kovboja a kravy, z historického filmu odohrávajúceho sa približne pred sto rokmi strieľačku s koltami ešte nerobí a je to len dobre. O osudoch postáv, ale aj o ich povahách a spôsobe myslenia, si veľa vecí budete musieť domyslieť sami. To berte zároveň ako varovanie aj ako odporúčanie. (11.11.2021)

Silnější gay mrdá. Každý rok se vynoří několik poctivých kalkulů cílených na členy Akademie a zde můžeme bezpochyby vidět jeden z nejlepších. Campion zkušeně vykastrovala western a zapojila i módní prvek LGBT. Její režijní přístup, ve stylu domysli si sám, ocení hlavně diváci, kteří v pubertě neměli pravidelný přístup k internetu. (17.01.2022)