Ponorka

Drahně tomu let co jsem s taťkou, ještě jako malý špunt, viděl původní sestřih Ponorky. Bylo to na staré ošuntělé VHSce a na vypouklém přibližně čtyřbarevném televizoru Tesla. Dodnes si pamatuji jak jsem se pak raději nějakou dobu vyhýbal našemu obstarožnímu rozvrzanému výtahu (jen tak pro sichr, protože co kdyby, že jo), který vydával až nebezpečně podobné zvuky jako U-Boat pod drtivým tlakem vodní masy. Dodnes ve mě přetrvaly dojmy z prvního filmu, který mi sdělil, že válka je pěkná svině, která dopadá především na obyčejné lidi a že ne všichni Němci jsou zákonitě ti zlí. Po mnoha a mnoha letech jsem si pořídil DVDčko s novým, takřka tří a půl hodinovým, sestřihem. A dlouho jsem odolával podruhé se ponořit do slaných vod Atlantiku. Měl jsem takové neblahé tušení, že se tím naruší můj nezkažený pohled na tento film. A bohužel jsem se nemýlil. Nová verze je samozřejmě výtečná, nenudí, ale nepřijde mi ani zdaleka tak intenzivní jako původní verze. Místy se dokonce dost vleče. Ale možná, že zato může ta má nostalgie. A možná také ne. Ping.......Ping.....Ping...Ping.Ping.Ping...Ping.....Ping.......Ping Původní sestřih: 5/5, Režisérský sestřih: 4/5, Speciální edice: ?/5 (01.04.2008)

Přemýšlel jsem, které slovo tenhle Petersenův velkokus nejlíp vystihuje. "Klaustrofobický" by to mohlo být, ale je tu místo jenom pro jednoho Klause, a tím bude jednou provždy Klaus Doldinger, jehož hudba tomu všemu dává ty správné vnitřní rozměry. V rychlých pasážích úplně vylétá do oblak a vy skoro chápete tu hrdost a nadšení, se kterou se mladí muži (feministky prominou, a jistě rády, neboť válka je čistě mužským výmyslem, tak jako veškeré zlo;)) napůl obrazně řečeno vrhali do vln, vstříc dálkám, slávě a radosti z vítězství. Bohužel jak jich až příliš mnoho tím nejhorším možným způsobem zjistilo - a Das Boot to vůbec nezastírá a ani v nejmenším nepřikrašluje - vydávali se do míst, kde nabubřelá slova jako hrdinství a vítězství zcela ztrácejí význam, a kde na několik vteřin radosti připadají hodiny šíleného strachu ze sebemenšího zvuku, a kde největším vítězstvím je přežití a návrat na pevninu. Das Boot je vrcholný válečný a zároveň protiválečný film, a to jedno slovo zní "dusivý". Atmosféra, která se nedá krájet ani dýkou SS, a která je při sledování těch delších verzí skoro k nepřežití, se nedá zapomenout. Zcela jednoznačně jde o film, který si svoje místo v Top 200 zasluhuje. Jednomu se až nechce věřit, jak hluboko dokázal Jürgen Prochnow během následujících let klesnout...člověk z toho má opravdu nepříjemný Boll:) Dávám 90% a myslím, že v němčině bych to asi nezvládl - díky svědomité práci tvůrců je sledování Ponorky dosti náročný úkol i v mateřském jazyce. (25.05.2009)

Jeden z 500 největších filmů všech dob časopisu Empire. Jeden ze 100 nejlepších válečných filmů (z doby po r. 1900) - 100 Greatest Post 1900 War Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Jeden ze 125 nejlepších neanglicky mluvených filmů - 125 Greatest Foreign Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Vynikající německý ponorkový snímek. Ovšem pozor, je dělaný s příslovečnou německou důkladností, takže i u nejkratší verze se první půlku filmu lehce (a ženy i těžce) začnete nudit, protože tam se teprve navozuje ta správná ponorková klaustrofobní atmosféra. Druhá půlka je však neskutečně dějově i emočně našlapaná a ta Vám to čekání desetkrát vrátí. Alles Gute, Herr Petersen. Trailer: http://www.csfd.cz/film/7222-ponorka-boot-das/videa/ (02.01.2009)

Dvousetminutová verze tohoto válečného velkofilmu mi připravila jeden z nejlepších filmových zážitků vůbec. Můžeme si všimnout, že se tvůrci zcela vyhnuli jakékoli nacistické ideologii, aby z Němců svrhli stín spoluviny války a jakoby říkali, že si vše rozhodli ti nahoře, zatímco vojáci v ponorce si zpívali It´s a Long Way to Tipperary. Velmi realisticky zobrazená nálada mužů, kteří se ocitli tváří v tvář smrti "uvěznění" v ponorce během druhé světové války. Filmu dominuje naprosto vše, od scénáře, režie přes herecké výkony. Skutečná filmová lahůdka! (09.05.2009)

Ačkoliv má Ponorka značně obsáhlou stopáž, já měla po celou dobu sledování pocit, že film běží teprve chvíli. Nedal mi ani na chvíli vydechnout a já si přála, na rozdíl od jiných filmů podobně dlouhé i mnohem kratší stopáže, kde jsem se často dívala na hodiny a byla ráda, kdy se blížil ke konci, aby neskončil. Chtěla jsem vědět, jak skončí, ale zároveň jsem se to bála vědět. Atmosféra v ponorce byla opravdu zničující a klaustrofobická, všechny scény nadmíru působivé a velmi autentické. Představte si, že byste měli být, byť jen na chvíli v jejich kůži, tam dole, kde je tma a ticho, kde si nemůžete být jisti ničím, nic nevidíte, můžete jen tušit a doufat. Nevím proč, ale několikrát jsem si během filmu vzpomněla na ponorku Kursk... (22.03.2009)