Ponorka

Drahně tomu let co jsem s taťkou, ještě jako malý špunt, viděl původní sestřih Ponorky. Bylo to na staré ošuntělé VHSce a na vypouklém přibližně čtyřbarevném televizoru Tesla. Dodnes si pamatuji jak jsem se pak raději nějakou dobu vyhýbal našemu obstarožnímu rozvrzanému výtahu (jen tak pro sichr, protože co kdyby, že jo), který vydával až nebezpečně podobné zvuky jako U-Boat pod drtivým tlakem vodní masy. Dodnes ve mě přetrvaly dojmy z prvního filmu, který mi sdělil, že válka je pěkná svině, která dopadá především na obyčejné lidi a že ne všichni Němci jsou zákonitě ti zlí. Po mnoha a mnoha letech jsem si pořídil DVDčko s novým, takřka tří a půl hodinovým, sestřihem. A dlouho jsem odolával podruhé se ponořit do slaných vod Atlantiku. Měl jsem takové neblahé tušení, že se tím naruší můj nezkažený pohled na tento film. A bohužel jsem se nemýlil. Nová verze je samozřejmě výtečná, nenudí, ale nepřijde mi ani zdaleka tak intenzivní jako původní verze. Místy se dokonce dost vleče. Ale možná, že zato může ta má nostalgie. A možná také ne. Ping.......Ping.....Ping...Ping.Ping.Ping...Ping.....Ping.......Ping Původní sestřih: 5/5, Režisérský sestřih: 4/5, Speciální edice: ?/5 (01.04.2008)

Mohl bych začít komentář slovy, že sledování Ponorky pro mě byla čirá radost, protože v těchto letních měsících se prostě šikne, když je ve filmech téma voda. Jenže to by u toho neměli křičet chlápci hrůzou a nesmělo by se vše okolo odehrávat na ploše metr x metr + vydýchaná atmosféra taky zrovna dvakrát nepřispívá na auře "hoďme si nohy na stůl a vypněme mozek". Wolfgang Petersen poprvé ukázal (a naposledy), že za něco stojí, bohužel po tomto neskutečně realistickém filmu už natočil jenom bláboly, které stojí za vytahanou fusekli. Dokonce mám takový podezření, že když běhal za kameramanem, tak se omylem prásknul hlavou o kulatý otvor, kterým námořníci prolejzali a asi ho osvítil duch svatý, který mu vzkázal, že natáčení dobrých filmů stejně nemá cenu a že přijde Tykwer a tak..... To nic ale nemění na faktu, že Ponorka je geniální. Příběh hrdinů (které mi ale jaksi nepochpíme, protože jsou pro nás hrdinové jiného kalibru) a jejich strastí napříc širým mořem a hlavně jejich útrapy s tímto živlem, jsou opravdu ukázkou mistrně zvládnutého...všeho, od scénáře po hrecké výkony. Jeden z mála filmů na který můžou být naši němečtí sousedé pyšní. Auf Wiedersehen! (06.08.2008)

Dokonalý příklad, že dobrý film neznamená automaticky hollywoodský nablýskaný videoklip. Střízlivý, tichý, velmi velmi charismatický... Důrazně doporučuji němčinu právě pro ten civilní (divný výraz u filmu z války) projev a autentičnost. A ano, tak jak jsem psal - je to pro mě mnohem víc film z války, než válečný... (23.11.2011)

Plechy vržou a praskají, motory jedou na poloviční tah, stroj se náhle otřese, fotbalové Schalke dostalo debakl, čelo se orosí, dech se zastaví a pohled je ještě vyděšenější, než před několika málo okamžiky. Čekání na další náraz je nekonečné. Pod masivem vody tu mnohdy sedí mladíci, kteří si tohle válečné podvodní tažení představovali kapku jinak. Na vše bedlivě dohlíží v drtivé stopáži (na druhou stranu právě kvůli ní si dám od Ponorky tak patnáct let pauzu) Wolfgang Petersen, který stojí i za scénářem, dávkuje hutnou atmosféru strachu a ticha a svým soustředěným režijním vedením dopomáhá k nesporně kvalitním hereckým výkonům. (31.05.2013)

Das Boot, der genialische film. Film, jako tento, jsem si už hodně dávno přál vidět. Film, který velice realisticky a bez příkras zobrazuje tu druhou stranu barikády, to jest vojáky wehrmachtu. Film se vyhýbá jakýmkoli fašistickým symbolům a není v něm žádná ideologie ani nacionalismus. Všechno je natvrdo, bez kompromisů. Během sledování jsem si skutečně připadal jako v té železné škatuli někde pod vodou. A ač nemám rád skopčáky, při scéně kdy se snaží odlepit od mořského dna, jsem se přistihl, jak mám zaťaté pěsti a pobízím, aby už se ten kolos zvedl alespoň o metr. A ten závěr. Absurdita války v plné parádě. A natočený tak příjemně neamericky. Ti by z toho udělali doják jako prase a zde - natvrdo, nekopromisně šlus. Wolfgang Petersen díky svému nejlepšímu filmu přešel do Hollywoodských studií, aby natáčel jeden paskvil za druhým (abych mu nekřivdil, pár se mu jich taky povedlo). Veliká pochvala patří rovněž kameře, ty běhy napříč ponorkou jsou skvostné. A v neposlední řadě skvělí herci. Ač nepříliš známí, přesto charismatičtí, přesvědčiví a typově přesní. Kromě drsného seemana Jürgena Prochnowa (taky nejspíš jeho nejlepší role) mě co do výkonu hodně zaujal Herbet Grönemayer, Klaus Wenneman a ten, co hrál Johanna. "Ponorka" je obrovské monstrum a rovněž obrovský film. (22.09.2007)