Ponorka

Světe div se, ale jedna z nejlepších protiválečných demonstrací vznikla v Německu, odehrála se výhradně pod mořskou hladinou a velel jí charismatický ďábel Jurgen Prochnow, který postupně prošedivěl a nechal se zlákat nabídkami i od führera Uwe Bolla. Wolfgang Petersen kormidluje svou životní pouť jako velezkušený mazák a odporným zápachem války a utrpení dáví diváka možná s trochu kolísající, ale po celých 200 minut znatelnou a obdivuhodnou intenzitou. V prvních dvou třetinách jsme podrobně obeznámeni s charaktery hlavních hrdinů a s jejich nicotným, víceménně nechtěným válečným podílem, abychom si v závěru mohli ohryzávat nehty a držet těm zoufalým náckům palce takovým způsobem, že se nám na nich udělají modřiny. Nezbývá než hluboce smeknout před výtečnou klaustrofobickou výpravou, chytrým scénářem s jasným poselstvím a heroickým projevem všech herců, jejichž zarostlé a vyděšené obličeje mluví v podstatě za vše. "Vraťte mi mou svobodu". 90% (13.10.2013)

Skvělý a naprosto nádherný film. Film jsem viděl dříve, než jsem si přečetl stejnojmennou knihu od Lothara-Gunthera Bockheima. A právem je řazen mezi absolutní špičku všech válečných filmů a mám ho na svém vnitřním žebříčku filmů o ponorkách právem na prvním místě. Je to film o lidech (vojácích), kteří se stali (ať již chtěně či nechtěně) součástí válečné mašinerie a odváděli svou práci a chtěli přežít. Minimální patos, minimální ideologie.... Jurgen Prochnow ve své životní roli. (03.02.2004)

Drsný, ale realistický a uvěřitelný film. Délka 208 minut může kdekoho odradit od projekce, ale kdo to vydrží a Ponorku dokouká, bude odměněn pěkně natočeným snímkem. Ta stopáž je ale přece jen delší a tak se prostě chvílemi dostaví nuda. To bylo nevyhnutelné, obzvlášť, když se celý děj filmu odehrává na jednom místě. Je to povedený film, jeden z nejlepších ve válečném žánru, ale na plné hodnocení není. Přesto však patří mezi klasiku. (24.01.2010)

Jako o protiválečném filmu bych se o tomto skvostu nikdy nevyjádřil! Jako o humánním spíš. Podle mě se však jedná "pouze" o neskutečně realistický válečný film, který má samozřejmě vzdát hold obecné lidské síle, boji o život a neskutečné vůli, avšak spíše podprahově také přináší opožděné, ale tolik potřebné, poděkování a ocenění služeb všech příslušníků wehrmachtu, na nějž bylo Německo tak hrdé. Vybral si pro tento účel jednu z nejnebezpečnějších, nepříliš vděčných úloh německých vojáků - statečné ponorkáře. Je zajímavé, ale vcelku pochopitelné, jak se film úzkostlivě vyhýbá nacistickým symbolům. Dokonce i německá námořní vlajka se tu mihne jen párkrát a hákový kříž, abys pohledal. Hajluje se tu jen jednou a ještě tak činí ti, kteří se pouze ulévají v bezpečném neutrálním přístavu, a pro filmové hrdiny jsou minimálně podezřelými elementy. A vzpomeňte si, jak jsou u amerických či britských filmařů nacistické symboly i pozdrav nadužívané - a to i u takových rodinných týpků, jakým je Spielberg. Jeden jasný nácek se v roli důstojníka i objeví a je sympatické, jak je v nejvypjatějších momentech na gibraltarském dně vtažen do posádky a na jeho dosud pečlivě udržované bradě se leskne mírné strniště. Je tu propráno i pár kontroverznějších témat - viz. problém francouzského děvčete německého námořníka. Každopádně takovýto snímek z druhé strany velmi dlouho citelně chyběl. (17.03.2005)

Hodnocení Director´s Cut (216 min) verze: Brilatní v ohledu autentického a nepříjemně realistického pohledu na "život v ponorce". Díky tomu, že kamera v podstatě celý snímek neopustí klaustrofobicky úděsný prostor podmořského plavidla, servíruje divákům altruistické pocity každou minutu. S posádkou smrtícími torpédy vybavené ponorky ráno divák vstává, dopoledne dělá průzkum, v poledne obědvá, pak sepisuje hlášení, a nakonec s vynervovanými mladíky opět usíná do dalšího nejistého dne. A co může být pesimističtější než čekání na zatopení v uzavřeném prostoru s lidmi, kterým věříte? Na špatné věci tu nikdo raději nemyslí a je důležité, brát všechno jako práci. Petersenovi se maximálně povedlo zprostředkovat děsivé akční scény do té míry, že jsem byl celou stopáž napnutý jako struna a upřímně se obával toho, s čím vyrukuje smrtelně nebezpečný oceán příště. A to jsou hlavní hrdinové nacisti! Takhle jsem se naposledy bál o rodinku Toma Cruise ve Válce světů... Nezdálo se mi to zdaleka tak dlouhé, jako mohou odradit minuty v profilu. A ten konec! (17.01.2010)