Režie:
Craig GillespieKamera:
Nicolas KarakatsanisHudba:
Nicholas BritellHrají:
Emma Stone, Emma Thompson, Paul Walter Hauser, Joel Fry, Mark Strong, Emily Beecham, Jamie Demetriou, Kirby Howell-Baptiste, Ed Birch, John McCrea (více)VOD (4)
Obsahy(1)
Držitelka Oscara Emma Stone září v celovečerním filmu Cruella od společnosti Disney. Film se odehrává v době londýnské punckrockové revoluce 70. let a sleduje vzpurné počátky nechvalně proslulé módní darebačky, Cruelly de Vil. Mladá, chytrá a kreativní podvodnice Estella je odhodlaná se prosadit ve světě módy. Spřátelí se s dvojicí mladých zlodějů, kteří oceňují její zálibu v rošťárnách. Jednoho dne se Estelle podaří zaujmout pozornost ohromně šik a děsivě haute módní legendy, baronky von Hellman, jenž ztvárnila dvojnásobná držitelka Oscara Emma Thompson. Jejich vztah však uvádí do pohybu souhrn událostí a odhalení. Estella se rozhodne přijmout svou temnou stránku a stává se drsnou, módní a pomstychtivou Cruellou. (Falcon)
(více)Videa (4)
Recenze (372)
Divný mišmaš. Tak prvú hodinku to dosť pripomínalo film Devil Wears Prada, ale v príliš rozťahanom prevedení, takže ma to tiež dvakrát nebavilo. No a po hodinke sa to utrhne z reťaze a začne to pripomínať rozvernejšiu Disneovskú verziu Jokera. Proste filmy, ktoré ma nebavili, takže ani ich kopírka ma nebavila. Emmu Stone dlhodobo nemusím, aj keď uznávam, že je dobrá herečka. Ani tu sa mi nepáčila. K tomu to má neskutočne prehnanú stopáž a tempo sa miestami dosť vlečie. Jednu hviezdičku dávam za veľkolepú výpravu. Vidno, že ten film bol sakra drahý. Druhú hviezdičku dávam za Paula Walter Hausera, ktorý si tu znova strihol dokonale vtipnú postavičku. Neviem komu je tento film určený. Ja to nie som, ale nejaký spokojný magor sa určite nájde. ()
Dvacet minut pryč a nic, další půlhodinka a pořád stejné pocity. Navíc tenhle další Disneyho moderní velkoflák na motivy legendární pohádky má dvě a čtvrt hodiny, přitom docela brzy nemá moc co vyprávět a naprosto zoufale se snaží o napětí, dojetí nebo dokonce humor. Pro někoho talentovaný, pro mě zatím jen průměrný Craig Gillespie vzal psí taškařici z jiného konce: podíval se na zrod černobílé Cruelly de Vil z klasiky 101 dalmatinů. Ta rozhodně neměla na růžích ustláno (narodí se s černobílými vlasy, od spolužáků dostává nařezáno a sama rány rozdává a záhy přihlíží tragické smrti matky), ovšem já jí moc nefandil, a kdyby uhořela, bylo by mi to šumák. Tak či onak se z toho všeho nějak vyhrabe, spolčí se se dvěma londýnskými zlodějíčky a nechává se zaměstnat v salonu démonické baronky Emmy Thompson, protože o hvězdné módní kariéře vždycky snila, a navíc má sakra talent. Jenže pak se dozví jednu zásadní informaci a na povrch začne vylézat její drzejší, punkové a sviňské já. Oceňuji, že Gillespie šel svou cestou, prodává solidní styl, předkládá skvostné kostýmy a kulisy a tradičním disneyovkám se dost vymyká, ovšem to je tak nějak všechno. Proměna v potvoru nefunguje, následné neustálé přepínání mezi hodnou přirozeností a zlou pózou taky ne, všechna ta wow energie mi přišla umělá, stopáž nesmyslně přepálená, zlodějští kumpáni otravní, zápletka až moc myslící na rodiny s dětmi. Do toho loupeže, pomsta, traumata, asi černá komedie, prostě guláš. ()
Ale jó, proč ne. Sice film nenabízí nic nového, ale na druhou stranu se divák i přes dlouhou stopáž moc nenudí. Je to jako by se Harley Quinn teleportovala do filmů Ďábel nosí Pradu a 101 dalmatinů. Film je spíš takový lepší průměr. Hlavním plusem je dobré obsazení a výborný soundtrack, který je poskládaný z provářených hitů. ()
Stylový a vizuálně podmanivý origin, který umně balancuje mezi žánry, přičemž se ještě navíc může pochlubit brilantní Emmou Stone. Tak zhruba nějak takto bych v pár slovech popsal snímek Cruella, jehož režisér, Craig Gillespie, nám po celou dobu stopáže ukazuje jeden skvělý audiovizuální nápad za druhým. Jeho vize Londýna sedmdesátých let má zkrátka něco do sebe, což v kombinaci s vybroušenými hereckými výkony, soundtrackem a vtahujícím příběhem činí z tohoto snímku jedno z největších překvapení roku. Jen škoda té přepálené stopáže, u níž jsem měl nejednou pocit, že se tvůrcům tak nějak nedaří pokračovat v nastaveném tempu. Avšak i navzdory tomuto neduhu se jedná o vskutku vydařený snímek, který byste určitě neměli minout. Emma Stone v šíleném černobílém módu je prostě něco, co nutně potřebujete vidět! (Viděno v kině CineStar Čtyři Dvory České Budějovice) „The thing is, I was born brilliant, born bad, and a little bit mad. I'm Cruella.“ ()
Galerie (40)
Zajímavosti (12)
- Nicole Kidman, Charlize Theron, Julianne Moore a Demi Moore se ucházely o roli baronky. Tu nakonec získala Emma Thompson. (lyukassza)
- Jedním z producentů snímku se stala i herečka Glenn Close, jež ztvárnila Cruellu ve filmech 101 dalmatinů (1996) a 102 dalmatinů (2000). (fiLLthe3DD)
- Pri prvom strete Cruelly a Barónky na večierku si môžete všimnúť, že v scéne, keď stoja oproti sebe a konverzujú, Cruella pri strihu často mení pozíciu rúk. Raz má pravú ruku pri vlasoch, po strihu ju má pri páse a pri opätovnom zábere ju má zase pri vlasoch bez predchádzajúceho pohnutia. (Johnny.ARN)
[VIDĚNO 4.6.] "They say there are five stages of grief. Denial, anger, bargaining, depression, and acceptance. Well I'd like to add one more. Revenge." ______ Šalí mne snad zrak, anebo snad britská odnož myšackého proto-fašistického monopolu Disney Studios natočila neskutečně stylovou punk rockovou žánrovku? Nejde totiž o takovou tu klasickou disneyovskou rozprávku, na níž jsme regulérně a zcela nepředpojatě zvyklí - tedy sterilní derivát či recyklát některého z námětů původních animáků, jehož účelem je z diváků vyždímat co největší haldu chechtáků. Tohle u 'Cruelly' zásadně neplatí, protože jde o snímek, který má srdíčko, glanc, a osobitou svéráznost, a je na to náležitě hrdý.... Craig Gillespie totiž natočil brilantní, punkově pojatý a excesivně tragikomický origin story jednoho z nejikoničtějších disneyovských záporáků. A jak zde v komentářový sekci mimochodem trefně poznamenal jeden z uživatelů: kdyby mi někdo řekl, že 'Cruellu' režíroval Edgar Wright anebo Tim Burton, sežral bych mu to i s navijákem. Nejen z tohoto důvodu je nutno brát snímek s optimálním nadhledem - páč s šílenými vizuálními gagy, excentrickými nápady, multižánrovou tonalitou a absurdním britským humorem se zde ani zdaleka nešetří. Mezi výraznou kvantu superlativ určitě patří i fakt, že je snímek neobyčejně sympatický svou komorní přízemností, extravagantní stylizací, a ostentativní snahou o inovaci a originalitu, kterou si užijí spíš dospělí, než děti a adolescenti - 'Cruella' tak chtě nechtě (míněno v pozitivním smyslu slova) v divácích evokuje rebelii vůči korporativnímu disneyovskýmu megalomanství a infantilní dětinskosti, a doslova se tak vymyká všemu, čím je mašinérie pod taktovkou Mickey Mouse tak notoricky známa a právoplatně osočována. Snímek je to svérázný, emancipační, konceptuálně diverzifikovaný, a nehorázně atraktivní svou dynamikou. Neodmyslitelnou složkou je však výborný soundtrack plný kultovních rockových šlágrů - hotová pastva pro uši každýho fanouška starý školy - který svou unikátní libozvučností společně s vizuální estetikou a celkově vzatou teatrálností příběhu tvoří fantastickou formální synergii. Samozřejmě nelze ani opomenout genius loci Londýna let sedmdesátých, jímž zrovna zmítá popkulturní vlna glamrockový obsese a anarchismu - a nejen díky těmto specifickým aspektům mi 'Cruella' tak neuvěřitelně sedla.... Kolem a kolem tak jde o jednu z nejvíce opulentních módních manifestací jíž lze zaznamenat na poli filmu, takže Zlatej plešoun za kostýmy je jasnej. Emma Thompson sice zestárla, což ale neplatí pro její herecký šarm v roli úhlavní záporačky. No a oscarová femme fatale Emma Stone - která se perfektně chopila sociopatické a groteskně zlomyslné antihrdinky Cruelly (o jejím britském přízvuku nemluvě) je naprosto k sežrání 🖤🤍 ...... Upřímně jsem nečekal, že někdy budu pět takový chvály na hranou disneyovskou reimaginaci - naposledy se tak stalo u melancholického dramatu 'Kryštůfek Robin' (pocta kulturnímu dědictví Medvídka Pú) - přeci jen je 'Cruella' ve svý narativní struktuře v podstatě klasický hořkosladký příběh o pomstě, z něhož ovšem plyne nečekaně inspirativní ponaučení: někdy stačí štěstí, a mnohdy zase sympatie pro ďábla. Takže neváhejte na tuhle hitovku vyrazit do kina - lepší ódu na anarcho-feminismus a boj proti establishmentu delší dobu neuvidíte. ______ [VERDIKT: 85 dalmatinů ze 100] () (méně) (více)