Režie:
Ingmar BergmanKamera:
Gunnar FischerHudba:
Erik NordgrenHrají:
Gunnar Björnstrand, Bengt Ekerot, Nils Poppe, Max von Sydow, Bibi Andersson, Inga Gill, Maud Hansson, Inga Landgré, Gunnel Lindblom, Bertil Anderberg (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Rytíř Antonius Block (Max von Sydow) se vrací z křížové výpravy zpět domů. Když se ráno modlí na mořském břehu, zjeví se mu Smrt (Bengt Ekerot). Block však ještě nechce zemřít a vymůže si jednu šachovou partii. Ve hře je jeho život. Cestou ke svému hradu potká rodinu komediantů, která s ním pokračuje v cestě. Pokračuje i šachová partie. Procházejí pochmurným krajem, jenž je zachvácen morovou epidemií. Za úsvitu je partie dohrána. Smrt si odvádí Blocka, ten ale prodlužováním hry zachrání život komediantově ženě a jejich dítěti. (Levné knihy)
(více)Videa (1)
Recenze (474)
Memento mori. Temná schránka a ještě temnější vnitřek. Měla bych se bát? Strach. Děs. A někde mezi tím vším hloupá a mizivá naděje. Jenže přes nesporné kvality tohoto snímku s ním mám problém. Dívam se a jen kloužu po povrchu, nedokáži do příběhu proniknout, ponořit se do něj, pochopit ho. Necítím nic. Asi jsem přeci jen dost mladá. Ale říkám si... Jaké to asi je hrát šachy se smrtí? Touha? A konec. ()
(1001) Když nad tím tak přemýšlím, tak se mi to daleko líp četlo než sledovalo. Co film v mých očích často shazovalo byli herci - působili na mě jako nechtěná parodie napsaných postav. A taky mi trochu vadilo, že to vypadalo, jak kdyby všichni zrovinka přijeli v autobusech na zahradu nějakého zámku, vytahali ven ty svoje herecký serepetičky a dali se do toho. Tenhle dojem já mít nemám. Já si chci myslet, že někomu omylem spadla kamera do středověku. S postupem času se negativní dojmy trochu zmírnily. ()
Schválně jsem si pročetl mnoho zdejších komentářů, abych zjistil, kde se skrývá ona proklamovaná genialita, jenže těch pár, kteří se o to pokusili, s ničím objevným nepřišli a ti ostatní jen mlžili. Za sebe můžu říct, že jsem si velkolepou partii se smrtí představoval úplně jinak. Moje první setkání s Bergmanem tak bylo hodně utahané a podobalo se tomu prvnímu s Tarkovskijm, jenže u něho jsem jistou působivost zaznamenal a těšil se na jeho další snímky. To Bergmanův divadelní styl mě moc neoslovil. Pokud bych měl něco vyzdvihnout, tak to bude Smrtka, Jons a samozřejmě pochod mučedníků, jediná skutečně silná pasáž filmu. ()
Neskutečně zvláštní a tajuplný film, kterému vévodí scény s mrtvě bílou Smrtkou, co hraje šachy s křižákem. Ty scény s ní jsou opravdu fantastické, ale právě proto nemůžu dát plný počet, protože ty ostatní se okamžitě neskutečně snižujou. Jakmile příjde smrt a já slyším ten její hlas, okamžitě se mi zastaví srdce, zadrží dech a já mám co dělat, abych to setkání s ní bez úhony přežil. Sedmá pečeť je prostě originál. Moje první setkání s Ingmarem Bergmanem a jsem v takové spokojenosti, v jaké jsem si to přál mít. Je těžké se dostat do duše mladého diváka 60 let starým filmem, ale když to ten film v sobě má, dokáže předčít i lecjaké současné milníky. Sedmá pečeť je úspěšným příkladem. ()
Čekal jsem nějakou velmi náročnou záležitost, ale byl jsem překvapen, jak přirozeně se Bergmann na tomhle prostoru středověké disputace pohybuje. Jistá znalost reálií je samozřejmě nutná, ale ve svých úvahách film příliš nepřekračuje rámec filmově dobového a kulturního kontextu. Způsob a lehkost, s jakou vám režisér tuto rozpravu podá, jsou však obdivuhodné. ()
Galerie (82)
Zajímavosti (29)
- Kostel, ke kterému ve filmu jedou Jöns (Gunnar Björnstrand) s Antoniem Blockem (Max von Sydow), byl ve skutečnosti model, zavěšený v popředí na suchém stromě. (džanik)
- Filozofií Sedmé pečeti odkazuje Ingmar Bergman k existencialismu padesátých let dvacátého století a dánskému filozofu Sørenu Kierkegaardovi. (Hwaelos)
- Název filmu je biblický citát ze „Zjevení svatého Jana“, kapitola 8. (Kulmon)
Reklama