Dokonalá bouře

V DOKONALEJ BÚRKE Clooney spojil sily s nemeckým režisérom Petersenom, ktorý po PONORKE a pred remake POSEIDONA adaptáciou skutočných morských udalostí z roku 1991 dotvoril svoju slávnu morskou soľou nasiaknutú trilógiu, ktorú ženy nemajú rady, ale chlapi na ňu nedajú dopustiť. Clooney s Petersenom sa našli, rozumejú si, ich film má jedinečný zmysel pre humor, perfektnú atmosféru, špičkové technické prevedenie, výbornú prácu s uvoľnenými hercami, ktorí sa neboja prísť kvôli precítenejšiemu výkonu na pľace k úrazu (Reilly, Wahlberg, Fichtner, Ironside), ale ženy v tomto svete nie sú o nič slabšie (Laneová) a keď sa pobavíme na žralokovi, až vtedy vypukne skutočné peklo. (16.08.2008)

Wolfgang Petersen má očividně rád vodu. Jedno z nejlepších ponorkových dramat v podobě Das Boot má na svědomí (pod vodou). Dokonce Air Force One nechal spadnout do vody. A pak natočil Poseidona (nečekaně loď, která se potapí). Dokonalá bouře je pro změnu o vodě. Posádka rybářů si chce vydělat pořádný peníze a ta se vydají lovit ryby daleko od domova. Jenže je zastihne bouřka, tak silná, že se jí říká Dokonalá bouře. Film má něco kolem 120 minut a dal by se rozdělit do dvou částí. Prvních 60 minut je docela nudných. Ačkoliv, dočkáme se tam dvou akciček. "Žralok na palubě" a "Muž přes palubu". Tyto dvě scény jsou takové připravení na to, co přijde, jelikož po 60 minutách přijde strhujicí adrenalinová jízda, která je tak skvěle natočena, že Vám nedá pokoj a nemůžete od obrazovky odtrhnout oči. Celkové audiovizuální zpracování nemá chybu. George Clooney, Mark Wahlberg, William Fichter, Bob Gunton a John C. Reilly, tak to jsou samá zvučná jména, tudíž herecké obsazení je jedním z lákadel tohoto díla. A hudební doprovod Jamese Hornera je krásný. Na konci mnohým nezůtane oko suché. Silně nadprůměrný film, který se jen tak nevidí. Ale bohužel na plných 5* to není, kvůli první hodině. (08.11.2008)

Zasazením zcela věrohodných postav do zcela nevěrohodných situací (tsunami, žralok, muž přes palubu, roztržka na lodi…) připomíná Dokonalá bouře aluzi na první a druhou světovou válku, v níž stateční muži z masa a kostí čelili všeobjímající absurditě na válečném poli i mimo něj. Na tomtéž byl postaven rozpor mezi vojenským drilem a zkušeností Vietnamu ve Full Metal Jacket. Základní rétorická figura Kubrickova filmu vyplývala z konfrontace obou částí, kdy reálná vietnamská zkušenost radikálně negovala cíle výcviku; vše bylo jinak. Němec Petersen stejně jako kolega-pobočník Emmerich navazují ve svých reminiscencích německého válečnictví na „triumf vůle“ a „vítězství víry“, tedy pilíře Ameriky, ale jsou mnohem epochálnější než sama Riefenstahlová, dávajíc vzpomenout, co se stane s národem, když zvlčí. Ve svých filmech sesílají na Ameriku epidemie a povodně, revanšujíc se za poválečné reparace. V Petersenovi a Emmerichovi, efektním, spektakulárním, rádoby zděšeným farizeům, vzkypěl nebezpečný výhonek Čtvrté říše, nadcházející po První říši Karla Velikého, Druhé říši Bismarckově a Třetí říši Hitlerově. Samozřejmě, na apokalyptickém myšlení je postavena moc pokleslého křesťanství a Amerika v tomhle zatím jiná být zřejmě ještě nějaký čas nehodlá. Místo toho, aby se takový apokalyptik věnoval hledání možných změn, točí jeden temný příběh za druhým. Maluje čerty na zeď a čeká Armagedon. Fanatizuje davy. Pořád je to ale ta samá apokalyptická posedlost, do níž nás americký zábavní průmysl s pomocí z Evropy improtovaných německých režisérů vrhá, aby nás z ní američtí júesarmy hoši mohli zachránit. Takovému Emmerichovi, i když by potřeboval dramaturga a sebereflexi jako sůl, nikdo nic říct nemůže, protože jeho filmy vyinkasovávají stovky milionů dolarů. Podobně nemohl nikdo nic vytýkat svého času Hitlerovi, jehož nešťastná strategická rozhodnutí nahrávala spojeneckým armádám. Podobně zvlčil Majkl Bay, který svůj nejlepší film, Skálu, natočil pod striktním producentským dohledem, aby po dosažení režisérské svobody promrhal s Transformery deset let života, které mohl investovat do filmové adaptace proslulé gamesy Half-Life (pokud to někomu nedošlo, osud Gordona Freemana je principielně totožný s osudem Stanleyho Goodspeeda); do stejného ranku patří nadstandardní Univerzální voják tehdy začínajícího Emmericha, dnes mesiášského vůdce utrženého z řetězu (sebe)reflexe. Málokdo ví, že kasovní trháky jako Independence day nebo Godzilla vlastní štempl německé filmové školy, přitom byla doba, kdy Západ považoval Němce především za staromódní a pikorestní. Malá a velká vévodství, středověká města, barokní paláce, čarovné hrady na Rýnu a gotické zříceniny, norimberské hračky, drážďanské pastýřky a němečtí profesoři, komická jména jako Ulm, Worms, Polkwitz, tři sta různých druhů klobás, to bylo Německo. (11.09.2010)

Velmi slušný dobrodružný/katastrofický kousek s excelentním hudebním doprovodem Jamese Hornera, skvělým hereckým obsazením, slušnou režií a dobrou atmosférou. Trošku horší už to bylo se samotným scénářem a některými speciálními (slabšími digitálními efekty). Ani to mi však nezabránilo, abych si tento film užil. Mám rád kousky, které nekončí happyendy, takže tady malý plusový bodík, trošku mě srala ta „romantika“ kolem – docela by mě zajímalo, kdo vyprávěl, jak to bylo, když nikdo nepřežil. Diane Lane byla k sežrání, než se dřít na moři, to bych s ní raději dělal „bongabonga“ až se budou třást lustry v baru - George Clooney, Mark Wahlberg, William Fichtner velmi solidní výkony, zbytek party průměrné. Linka s rodinkou na člunu zbytečná. Slza mi u toho sice neukápla, ale i tak jde o lehce nadprůměrnou podívanou…70% (12.02.2022)

Bouře všech bouří a jedna obyčejná loď. I tak málo stačí k natočení výborného snímku, kterému nechybí naprosto nic. Vizuální efekty jsou naprosto parádní. Herecké výkony báječné a příběh dojemný. Tento film, na první pohled obyčejný, by si zasloužil větší pozornost a "zbarvení do červena" zde na CSFD. Poklona pane Clooney:) (23.01.2012)