Pardon, nezastihli jsme vás

Sice je asi lepší jezdit někde u PPL než makat na 3 směny ve fabrice mezi úkáčkama, ale 14 hodin a 6 dní v tejdnu bych to dělat taky nechtěl. Jinak já si přivydělávám tim, že rozvážim žrádlo, takže mi ve filmu trochu chybělo, že nejvíc těch problémů vám prostě udělaj dementní zákazníci. Nezvedaj telefony, dávaj špatný adresy, atd... Co se týče filmu, tak ono se tam většinu času nic moc zajímavýho neodehrává. Jsou to takový útržky z běžnýho života lidí z tý chudší vrstvy. Až v závěru se začnou odehrávat nějaký nešťastný události, kdy jedna spustí druhou, druhá třetí a pak už je to jako lavina. A já jenom čekal, jakou tragédií to celý skončí. Ale ono to neskončilo vlastně nijak. Velkym plusem filmu je naprostá věrohodnost a uvěřitelnost a skvělý herecký výkony všech (ne)herců. Sice z toho trochu smrdí taková levičácká propaganda, ale rozhodně zkusim i jiný filmy Kena Loache. 70% (16.12.2021)

Ak Vás kuriér na „voľnej nohe” Ricky Turner nedajbože práve nezastihne doma, keď sa k Vám zrovna ponáhľa na bielom vane s doručením zásielky, tak Vám automaticky zanechá práve tento odkaz: „Pardon, nezastihli sme vás” , to len pre lepšiu orientáciu, o čom vlastne vypovedá najnovší Loachov film, ktorý nemá svojim scenáristickým zovretím Paula Lavertyho príliš ďaleko od čírej reality, ba naopak, toto môže byť kľudne jeden z mnohých, anglických príbehov podľa skutočnej udalosti. Neviem presne, kam sa vskutku situuje hlavná, dejová línia, t. j. kde, čiže, na ktorom »sídlisku« naše postavy akurát bývajú, pracujú, chodia do školy, i poza školu ? De-facto, je to aj tak totálne jedno, pretože ľudia majú svoje problémy úplne všade, a to so začiatkom od malých dediniek, cez väčšie obce, mestečká, až po mestá, či širokospektrálne aglomerácie. Je to univerzálny pojem, ktorý sa týka väčšiny z nás, že rodina okolo “Ricka Turnera” je iba kvapkou v mori. Obidvaja s manželkou - opatrovateľkou Abbie hrdlačia, ako takí somári, kedy sa zatiaľ zo synátora Sebastiana (Seba) stáva taký „rebel bez príčiny” , alebo i s príčinou, čo im taktiež nepridáva na zdraví, však ? A poslednou členkou domácnosti je ešte iba školáčka Liza Jane, ktorá všetko najťažšie znáša. Rodinná kríza doslova visí na vlásku, a verte mi, že sa v celej svojej kráse aj dostaví, a nebude to extra príjemné na bežný pohľad ! _ Ak bolo ústredné herecké kvarteto doteraz považované vyslovene za nehercov, tak odteraz by sa to mohlo už načisto zmeniť...?! Všetci štyria sú naprosto autentickí, civilní a strhujúci, predovšetkým a najviac DUO Hitchen/Honeywood, ale ani „súrodenci” Rhys Stone s Katie Proctor za svojimi „rodičmi” vonkoncom nezaostávajú, zručne im sekundujú, a to ani nehovoriac o Rossovi Brewsterovi, ktorý si zahral šéfa Maloneyho, tak takéhoto vedúceho by chcel mať asi každý ? (Ale s opačným významom !) Niekedy je film strihovo chaotický, no Jonathanovi Morrisovi teraz tento technický prehrešok navyše odpustím, lebo zase cinematographer Robbie Ryan sa intenzívne snažil komponovať, čo najsilnejšie zábery, neprikrášlené, ako priamo zo života, s hotovou, skrytou kamerou v dokumentárnom nádychu. Po prečítaní tohto komentára dostanete zároveň (naraz) chuť i nechuť na Kenov snímok, najprv sa navnadíte na classicove slová, no potom aj rýchlo vytriezviete, čo Vám to ten sociálny režisér dovedna naservíroval... No i napriek tomu vrelo odporúčam ! (17.03.2020)

není nutno angažovat hvězdné obsazení aby snímek vyšel až tak reálně autentický.V Británii nemají měkoučkou sociální síť pro lidi v nesnázích???Jinak toho chlapa,který se tak snažil,budete litovat od začátku do konce kdy to vyeskalovalo do situace kdy každý obviňuje každého.Naštěstí se tomu spouštěči v puberťácké budce,kterou má na krku, rozsvítí.Pozdě ale přece. (21.10.2022)

(60/2023) / Ken Loach sa nám pekne rozbehol. Úctihodné v jeho veku. Po veleúspešnom I, Daniel Blake prichádza znovu po pár rokoch s filmom s veľmi podobným námetom a feelom. Nie nadarmo je titulovaný ako master sociálnej drámy. A musím povedať, že Sorry We Missed You ma zasiahol aj viac ako zlatou palmou ocennený predošlý film. Výborné, autentické, depresívne, neokukaný (ne)herci, silná téma. Všetky trademarky dodržané. Záver veľmi silný, ani dobrý, ani zlý (pri tom všetkom čo hlavné postavy zastihlo). Ale smutný veru áno. (8/10) (19.09.2023)

Další z Loachových naštvaných sociálních dramat rozkrývá úroveň po úrovni, proč prekarizace práce představuje jeden z nejhorších symptomů nynějšího ekonomického modelu. Nekompromisní a záměrně frustrující závěr vyvolává soucit a vztek, jejichž kombinace jednak probouzí zájem o ty, kteří za udržování neoliberalismu platí nejvyšší cenu, jednak provokuje k činu. Proto jde o důležitý film a společně s irským dramatem Rosie taky o jeden z nejlepších, které byly v posledních letech k tématu života pracujících natočeny. 80% (05.12.2019)