Pardon, nezastihli jsme vás

You don't get hired here. (...) We like to call it on-boarding. You don't work for us. You work with us. You don't drive for us. You perform services. There's no employment contracts. There's no performance targets. (..) There's no wages, but fees. Is that clear? Naprosto. Na lidi musí bejt přísnost. Kdo maká od nevidím do nevidím na švarc systém, je motivován a nezlobí. Co by taky dělný lid podnikal, že jo? Samé nekalosti. Pokud jde o angažovanost a informační hodnotu snímku, není Loachovi co vytýkat. Obavy o situaci příslušníků nižších vrstev za neodůvodněné považovat nelze. Libertariánské sny se ve Spojeném království zhmotňují rychleji než jinde. Není pochyb, že britští profesionální řidiči jsou přetížení tak, že konec šichty odjezdí po správné straně vozovky. Příběh rodiny kurýra a pečovatelky pokrývá celý komplex problémů, zákonitost a provázanost: prekarizaci práce, stupidní (ale efektivní) ideologii švarc systému, kurvárny na trhu s bydlením, rozpojení závislosti dosaženého vzdělání a vyhlídek na získání slušného zaměstnání, příčiny kriminality mládeže, epidemii psychických poruch a rozpady rodin v existenčních potížích. Loach ušetří zlou slinu pro chronicky podfinancovaný NHS a společně se starou odborářkou zavzpomíná na akce sedmdesátých let (které přišly vnivěč nejen kvůli periodickým návratům voličů k Tories). Kritičtější lze být vůči formální rovině. Pomineme-li komplementární žánrovou metodu - výkony příležitostných herců (na fakturu?), nemůžeme přehlédnout hon na příliš mnoho zajíců zároveň. Rodiny v modelové situaci většinou řeší více problémů zároveň, ale některé mohl Loach přehlédnout alespoň z estetických důvodů; čítanka sociální práce též obsahuje vše, funkční literární dílo to z ní ale nedělá. Největší škoda je, že Loach své hrdiny idealizuje. Ricky rodina vyhlíží životně jako barvotiskový sovětský plakát ze třicátých let. Jakoby zbaveni práva na neřest, ač žádní myslitelé, její dospělí příslušníci jakýmsi zázrakem nedělají chyby, nejsou-li k tomu dohnáni zvnější. Sami od sebe nikdy. Za všechno může systém. Loach tím trochu překvapivě zastírá, že neosobní systémové podmínky dostávají do potíží příslušníky prekarizovaných vrstev právě tím, že je k chybování ponoukají a posléze je za ně drakonicky trestají (ku prospěchu jiných). V Loachových postavách nutně chybující proléty ze svého okolí nepoznáte, což je škoda, která se podepisuje na věrohodnosti jinak záslužného snímku. (03.01.2021)

Britská sonda do života naprosto obyčejné rodiny, která řeší standardní rodinné záležitosti, jako problematické dospívání syna a otcovo zaměstnání kurýra, na kterém je závislé celé živobytí a musí tak přistoupit i na ty nejabsurdnější podmínky. Není to vyložená depka ale příliš světlých chvilek se zde také nenajde. Herecky přirozené režijně slušné, ale bez nápadu. (21.08.2022)

Křížová cesta snaživého kurýra, kde se zápletka pohání kopanci, devítiocasou kočkou a výhružkami jen proto, abychom se dostali k té vychtěné sociální tezi, zatímco z české zkušenosti víme, jak jednoduše lze stáhnout všechny ty otravné problémy do jednoho, když kurýr spokojeně rozváží balíky na piku. (11.02.2020)

Paradoxně Loachovo perfektně gradující realistické drama rozpadající se rodiny může jednak vyznívat jako režisérem zamýšlená obžaloba fakturantského systému, který se alibisticky zříká zodpovědnosti za zaměstnance a současně je tlačí k přesčasům, neustálé dostupnosti a stresu. Ale stejně tak může působit jako silná antikoncepce, ukazující jako základní překážku štěstí dvou dospělých lidí, že si upletou haranty, kterým vše obětují, zatímco ti dospívají v egocentrické spratky. (19.05.2019)

„Abby?“ - „Ano?“ - „Proč to jeden druhému děláme?“ - „To nevím. To vážně nevím.“ Mé druhé filmové setkání s Loachem po výborném snímku Země a svoboda. Ten byl sice o něčem jiném, ale člověku stačí i tyto 2 filmy, aby pochopil, jak je pro režiséra sociální otázka důležitá. V tomto případě divák sleduje realitu průměrného britského páru a dvou dětí snažících se žít v dnešní době. A není to věru příjemná podívaná. Ken Loach klade důraz na autenticitu (pomohl i výběr herců s malými hereckými zkušenostmi) a palčivé problémy střední třídy v Anglii. Nejde však jen o obžalobu kapitalistického systému. Film je i „pěknou“ ukázkou toho, jak můžete dopadnout, když se snažíte naplnit představu „normálního“ života s vlastním bytem, prací, kde jste si sám sobě pánem, ženou a 2 dětmi (neb s výjimkou útoku většina problémů plyne právě ze snahy naplnit všeobecně vnucený model). Stresu, frustrace a průserů postupně přibývá až do hořkého konce, kdy divák dobře ví, že Ricky dělá blbost, přitom ale nemá jinou možnost…za mě solidní 4*. (22.08.2021)