Pokoj

"Popelu popel a prachu prach, mamince incest, taťkovi strach." Žabožroutům třikrát sláva! Za prvé za ňuňané miminko, jež zaplní bezednou jámu v duších. Černou díru v hlavě, vyvrtanou zběsilou vývrtkou pařby na tisíc způsobů, konzumní prázdnoty a existenciální úzkosti. Za druhé za přeludovy dobré úmysly, s nimiž si chtěl hrát na taťku ("vím jak na to, mami, viděl jsem, jak to s taťkou děláte"), asi aby milované mamince poskytl láskyplný fullservis, aby její libido netrpělo nouzí. A naposledy i díky za kvalitní materiál k přemýšlení... Cha, už to mám, jak bych z pokoje vydojil skutečné reálné prachy. Řešení je prosté. Je to bordel. Pardon, chtěl jsem říct nevěstinec, hampejz, vykřičený dům, jak je ctěná libost. Pokoj by pro svého bordelpapá (tedy pro mě :-)) zhmotňoval obyčejné děvky, jakož i ty neobyčejné, luxusní kurtizány, vulgární štětky, běhny, coury, helmbrechtnice i láryně nectné, tedy kurvy všeho druhu, ras a tělesné konstituce (klidně i tu jednonohou prostitutku s protézou ze slonoviny). Před barákem by pak stála fronta prasáků, taktéž všeho druhu a všech myslitelných i nemyslitelných úchylek a já bych jen kasíroval a kasíroval, tvrdá eura! No nic, zpátky na zem a zpět k filmu. Přeludy jsem si užil, hlavně s tím taťkou, jednou nohou v Osvícení a s chlapečkem jednou rukou v Drákulovi, neb slunce tě spálí na prach, bejby, a s čumákem pod respirátorem, neb venku všude lítají ty ošklivé bacily. Corona rulez. (27.10.2021)

The Room je zatraceně originální thriller, kterých je jako šafránu, ovšem tento má oproti většině ostatních netuctových podívaných ještě jeden zásadní bonus navíc, a to že ve výsledku dává celý smysl, což poslední léta není zrovna úplně pravidlem, jelikož tvůrčí touha po co největší originalitě většinou ztroskotává na výsledné smysluplnosti a pochopitelnosti, zde tomu ale tak skutečně není. Tohle je opravdu vážně až nevídaně napínavá a především nepředvídatelná jízda, plná fungujících nečekaných zvratů a hlavně parádních nápadů, kdy si tvůrci s divákem hrají, jak chtějí a ten jim to baští i s navijákem, přičemž odměnou mu je pak ale opravdu silný filmový zážitek. Zápletka se jinak zdá být na první pohled skutečně zamotaná a vyžadující opravdu velkou pozornost, nicméně mě rozhodně přišla přehledná a ve výsledku, jak už jsem několikrát zmiňoval, mající hlavu a patu. Velkou předností filmu je jinak i atmosféra, budovaná především prostředím onoho domu, opomenout samozřejmě nemohu ani casting, kterému se nedá též nic vytknout, spád filmu pak nelze označit jinak než strhující a závěrečnou gradaci dech beroucí. Fungují zde ale i emoce a úplný závěr je pak už jen třešničkou na dortu. Tato nervy drásající jízda se zkrátka opravdu povedla a jsem přesvědčen, že je výjimečná i v tom, že dokáže zaujmout jak to opravdu náročné, tak i to bezduché „popcornové“ publikum, což se dnes už podaří jen skutečně málokterému snímku. (08.01.2021)

Film, ve kterém se dalo tisíc věcí udělat jen trochu jinak, a nefungoval by tak luxusně, jak funguje. Perfektní hra s divákem, která začíná (schválně?) jako nejohranější “haunted house” žánrovka, pokračuje jako průhledná moralitka “be careful what U wish”, a nakonec se rozvine v... (pssst!) Sofistikovaně překombinovaná ale logicky krásně funkční vícedimenzionální hříčka, navíc se silným sociálním podhoubím a lehkými existenciálními tóny (ztráta dítěte, stárnutí, nemožnost změnit osud). Už napsat to stejně precizně do knihy by bylo obdivohudné. A Volckman to odvyprávěl bezchybně filmařinou! [Sitges FF] (07.10.2019)

Prach si a na prach sa obrátiš. Najskôr celkom slušne rozohraná psychologická hra o ľudských túžbach, ale pred koncom som sa nestačil diviť, či len zle vidím alebo na to nestačí moja obmedzená myseľ. Ale to je jedno, film to stálo jednu hviezdičku. –––– Nebezpečnější než člověk, ktérý nemůže dostat to, co chce, je ten, co dostane vsechno, co chce. (25.04.2020)

Za málo peněz tak nějak akorát muziky. Film to byl mysteriózní i napínavý ale zároveň pracoval od ničeho k maximu a stále dokola a dokola k ničemu. Protože ač byla zápetka skvělá, především v závěru se ukázala nedomyšlenost scénáře, který začal popírat logiku sama sebe. Kdybych nebyl Volckmanem, chtěl bych být Nolanem. No, tak to máš co dělat. (18.02.2020)