Nekonečný příběh

Přestože Nekonečný příběh má pramálo společného s Miyazakiho filmy, tak si dovolím tvrdit, že právě takhle by vypadal hraný film od Miyazakiho. Jen se obávám, že jako malý jsem jen stěží dokázal vstřebat onu pointu, kdy fantazie se stává realitou a realita snem. Ostatně některé scény se mnohem více podobají horroru než roztomilé pohádce, které jsem svědky hned v úvodu. Dobrodružství až za hranice fantazie má omamné účinky. Aspoň na chvíli zase začnete věřit na sny. O to větší poklona pro Wolfganga Petersona a zejména jeho kolegy vytvarníky. (25.08.2009)

Tolik úchvatných postav (někdy i děsivých), nádherných scenérií, kvalitních trikových efektů a napínavých i dojemných scén v jednom fantasy filmu, jen tak někde nekoupíte. Ale tady ano, díky panu Petersenovi a jeho kolegům. Z filmu sálá láska k řemeslu a respekt tvůrců k divákovi. Nekonečný příběh, ke kterému jsem si vybudoval silný vztah a citové pouto již v útlém dětství - zůstává navždy v mém srdci. Ale není to pouze o nostalgii, nýbrž o stále vysoké kvalitě tohoto díla, jenž už čas dávno prověřil. Dodnes hltám každé políčko tohoto pohádkového skvostu. P.S. Díky distributorům za DVD s původním českým dabingem, ještě z 80. let. Eduard Cupák, coby rychlodrak Falko, mě prostě pokaždé vrátí do dětství. (12.07.2016)

„Ničota prichádza.“ Výborná fantasy, na ktorej som vyrastal. Šikovne sa zaobišla bez žánrového klišé "skupinka hrdinov putuje krajinou" (PLANÉTA KRULL, SÚBOJ TITANOV, samozrejme Tolkienov Pán prsteňov), čo je osviežujúce. Zručná nemecko-americká réžia Wolganga Petersena (v tom čase mal za sebou „iba“ na šiestich Oscarov nominovanú, absolútne realistickú PONORKU), Limahlova kultová pesnička, príjemné herecké obsadenie... Ale predovšetkým jedinečné vizuálne spracovanie s nezabudnuteľnými postavami (indiánsky chlapec Atrej, lietajúci drakopes Falkor, kameňožrút, milión rokov stará kingovská korytnačka) a zvláštna snová atmosféra, povzbudzujúca fantáziu detského diváka. Toto je jedna z tých "ozajstných", "nebezpečných" rozprávok, ktoré sa neboja ukázať smrť (ponurá pasáž s koňom v močiaroch). Také sú najlepšie, robia budúcich spisovateľov, básnikov, scenáristov, režisérov. (15.12.2004)

Krásny a kultový film, plný symbolov, archetypov, múdrostí, má svoje kúzlo, ktoré nenapodobnia žiadne jeho neskoršie remaky. Podľa mňa najlepšia detská fantasy. V dnešnej dobe možno pre mnohých retro, keďže v porovnaní so súčasnou filmovou produkciou pre deti nemusí byť vizuál prvoplánovo pútavý. Obsah je však posvätný a je cennou studnicou poznania pre deti, ktorým sa práve prebúdza fantázia. Lietajúci pes Falco je kult - prajný priateľ a spojenec, láskyplný a starostlivý, každé dieťa by túžilo zalietať si s ním. Korytnačka Morla ako symbol pradávneho poznania, vedomostí a múdrej stareny. Spoločník Atrej, ktorý pomáha zdolať neľahkú cestu za poznaním samého seba. Starecký pár z jaskyne, odovzdávajúci svoje vedecké aj nevedecké poznania, vlkodlak Gmork reprezentujúci temnotu v nás, spochybňujúci sny a ideály. Pasáž, kde Gmork hovorí o strate schopnosti ľudí vytvárať vízie a sny, tá je obzvlášť silná. Ak stratíme schopnosť vytvárať vlastné predstavy, ak prestaneme používať vlastnú fantáziu, môžeme sa stať len pasívnymi prijímateľmi, konzumentmi bez používania vzácneho daru - obrazotvornosti. Pre menšie deti ide o rozprávku, kde vystupujú ľudia a zvieratá s ľudskými vlastnosťami. Väčšie deti môžu vnímať skôr rozmer odvahy, prekonávania prekážok a spoznávania samého seba. Nám dospelým na chvíľu ožije to driemajúce detské v nás, mnohým azda uľahodí aj skrytá reč symbolov. Príbeh je naozaj nekonečný, pretože prekonávanie prekážok tak trochu patrí k životu, k zreniu...a bez emócií to nejde. Strach vystrieda spokojnosť, smútok časom odznie a príde aj radosť. Baví ma, keď to pustím deťom, ktoré majú počas sledovania čím ďalej viac otázok. Stále to baví pozerať aj mňa a to už dávno nie som na rozprávky. (05.09.2021)

Když jsem film viděl poprvé, tak dávno, naprosto mě uchvátil svou nespoutanou fantazií, která jakoby neměla hranice. A vizuálním vrcholem byla Slonovinová věž.....Střetnutí světla a temnoty, sfingy, Sandonoriko....nádhera! Později jsem přečetl knihu a pochopil, proč se autor - Michael Ende na filmaře tak rozzlobil. Oni celý příběh naprosto překroutili! Hlavní myšlenka zní: dokaž se poprat se životem, dokaž jít za svým cílem. Není důležité, jak člověk vypadá, ale jaké má srdce, jakou má duši. A právě! Literární Bastián je chlapec silný, nepohledný, s brýlemi a patřičně nesebevědomý a nešťastný. Ovšem když se dostane do Fantázie, stane se krásným a udatným princem, který musí překonat spousty překážek. Na samém závěru - a kdo nezná, nechť dále nečte - je postaven před těžký úkol: zůstat krásný princ, nebo se vrátit zpět jako nepohledný, ale sebevědomý chlapec. Co si Bastián zvolí? Správně, to druhé. A jak je to ve filmu? Ta klíčová volba ...chybí! Jinak kniha je o dost strašidelnější. Jedna z opravdu děsivých scén je souboj Átreje s Mnohočetnou Ygramul, která ulovila do své sítě Šťastného draka. Bodla ho svým jedem a on má hodinu života před sebou. Nakonec bodne i Átreje.... A na doplnění - první film představuje jen část knižního příběhu. Nejen z nostalgie však musím dát plný počet! (16.08.2010)