Šmoulové

Pro ty kdo nepamatují, tak Šmoulové v ČST působili v době uvedení jako zjevení. Všichni rákosníčci, Maxipsové i Včelka Mája se proti nim mohli jít najednou zahrabat. Komunistické Československo zahltila epidemie západních Šmoulů, vycházely i komiksy, a soudružky učitelky nám dětem o výtvarce rozdávaly skici Gargamela, Taťky Šmouly i Šmoulinky, ať máme podle čeho kreslit. Viděl jsem nějaké další verze, ale ta původní je stejně nejlepší, a rád na tu dobu vzpomínám. (08.02.2023)

Tenhle starý animovaný dětský seriál Šmoulové jsem v dětství vídala na televizních obrazovkách též i když se spousty dětem líbil (bodejť by ne, když všechny ty znělky zpívané různými našimi nejznámějšími a nejlepšími zpěváky například Stanislav Hložek, Hana Zagorová a další, později zaznamenané na LP gramofonových deskách, k tomu přímo vybízely) Standovi ani Hance není co vytknout pokavaď jde o Československou hudební scénu, ale jinak mě zkrátka tenhle seriál neměl co nabídnout krom těch znělek a děje s vysvětlením že se nemá zasahovat do přírody že se to může člověku vymstít. Neviděla jsem smysl ve Šmoulince zajímající se jen o svůj vzhled a okolo ní motajích se spousty Šmoulů kteří ji asi měli jak se říká pro potěchu těla : ) Jinak si to nejde snad ani vysvětlit, recenze ostatních o tom vypovídají. (28.04.2023)

Tento animovaný "šmoulovský" seriál mi spríjemňoval detstvo dlhé roky a už len z nostalgie musím dať aj tú štvrtú hviezdu. Dejovo to síce nie je žiadne terno, ale tie postavičky si človek jednoducho musí obľúbiť, hlavne Tatko Šmoula a Šmoulinka. Moji dvaja obľúbení. A Gargamel s kocúrom to je kapitola sama o sebe. Jednoducho tieto postavičky mám rád a rád si pozriem aj ich novodobých nástupcov. 80 % (14.11.2018)

Půjdu směle proti proudu. Málokdy se vidí dětský seriál, který dokáže omezovat slovní dětskou zásobu (u každého "pojdme tu věc vyšmoulit", kdo mi vyšmoulil klobouk" a podobně mě je jako při bodnutí zavíracím špendlíkem) a předkládal tak jednorozměrné postavy (s výjimkou Tátky Šmouly). Po vzoru Neználkova Šroubka a Vroubka se vesnicí prohání Kutil a jiné podobné postavy (osobně je označuju za fachidioty, i když, přiznávám, možná poněkud nespravedlivě), některá pstavička pořád vaří, jiná zase neustále sděluje dětem, že nená něco ráda.. Nebudu se navážet do přidružené české hudební slátaniny Šmouloviny, za ty seriál nemůže, ale i tak bych ho dětem nepouštěl ani za nic. Stokrát radši Cestu do fantazie nebo Luckyho Lukea jednou za týden než tohle každý den. (21.07.2011)

Belgické komiksy, seriály a filmy mají dvě superhvězdy, první je Tintinův otec Hergé a druhým je o generaci mladší autor Šmoulů Peyo. Jako dítě jsem měla ráda LP desky Vyprávění o Šmoulech a samozřejmě seriál a bylo zajímavé sledovat ten modrý boom... Na nové filmy se teprve chystám, ale komiksová alba řadím mezi pomyslný top k Asterixovi a Tintinovi. Krátce před Šmoulíky Peyo kreslil zábavná středověká dobrodružství Johana a Pirlouita a příhody kočičky Poussy. A právě od Johana se později odštěpila celá ta šmoulí vesnička už v roce 1958. Jak takové příhody vypadaly se můžeme podívat ve filmu Šmoulové a kouzelná flétna (1976). První samostatné komiksové album Černí šmoulové vyšlo mezitím v roce 1963. O tři roky později se poprvé objevila Šmoulinka a zbytek už je historie. Zpětně jsem ráda, že i po letech je původní šmoulí seriál koukatelný a vcelku zábavný i pro dospěláky. Jsem ráda za nové reprízy na Barrandově i nová DVD. Takový fenomén by bylo škoda pochovat v archivech. (30.06.2019)