Lesní jahody

Zajímavá road-movie mistra Bergmanna. Cesta šestasedmdesátiletého profesora Borga přináší spoustu otázek i (často zdrcujících) odpovědí. Bát se smrti nebo spíš prožitého života? Lesní jahody jsou poutavým pohledem do psychiky a minulosti člověka (nelehké ale provoněné jahůdkami a jinými sladkými vzpomínkami). Působí na diváka nejen sílou a nadčasovostí námětu, ale také skvělými hereckými výkony. Vyniká především Victor Sjöström v roli Borga. Mimochodem to byla jeho role poslední. (01.11.2005)

Stačí jediná cesta, která navenek působí jen jakési zastavení a zamyšlení v běhu života a končí s mnoha otazníky, ale přes tuto nenápadnost je cítit velký vnitřní posun, který lze brát jako obrovský příslib a proto každý záblesk - dotek, slůvko, úsměv zde má tak osvobozující a podmanivou sílu, zvláště když neustále dotírá beznaděj temných snů a promarněných příležitostí. Snad Bergmanovo nejoptimističtější dílo. (04.06.2009)

Pokud bychom Lesní jahody brali jako road movie, pak v nich není důležitý cíl cesty, ani cesta samotná, jde o události, které se v průbehu ní a v průběhu celého filmu stávají postavám, resp. hlavní postavě Dr. Borga, a které postupně pečlivě vykreslují jeho charakter, sebeuvědomění a vlastní reakci na toto sebeuvědomění. Dr. Borg si uvědomí svou samotu a staří a přtom film není tragický, projde očekávanou proměnou k vlídnosti a přitom film nepůsobí naivně, ani křečovitě a zachovává si svou hloubku - Bergmanova precizní režie a práce s charaktery je pozoruhodná a přitom minimalistická a samozřejmá, až spozorovatelná téměř není. Jakkoliv film působí reálně a lidsky, pro mě je zůstává především nudný, dějově málo zajímavý a chladný (podtrhnout). 5/10 (25.06.2009)

Třicátnická dravost a síla, která už se pomalu přehupuje do čtyřicátnického pochopení, se setkaly s ohromným tvůrčím potenciálem a dokázaly načrtnout poslední soud bilancujícího starce jako by jím samy byly. Film se propadá do stále větší deprese, až se v poslední třetině profesor dostane před soud. Již úvodní scéna s mikroskopem dává tušit, že tohle pro něj nebude procházka růžovým sadem. Pokud je divák ochoten dočkat se poslední třetiny, bude odměněn, ostatní zřejmě odejdou od filmu znechuceni a znuděni. (05.05.2014)

Formálně další bezchybný Bergman - vnitřní boj stárnoucího člověka, který se pod nečekaným nátlakem nových známých zpětně ohlíží za svým životem, je svým artovým zpracováním (impresionisticky pojaté vzpomínky a sny) filmařsky zajímavý a inspirativní i dnes. Ale obsahově se dnes jedná o téma již natolik ohrané a stále se opakující, že můj požitek z "Jahod" při vší úctě k režisérovi a jeho citu pro krásné herečky nelze ohodnotit čtyřhvězdičkově. Tím ovšem nijak nevyvracím, že pevné místo ve filmových encyklopediích si tohle dílo zřejmě zaslouží. 70% (24.02.2014)