Lesní jahody

Někdo se z depresí vypláče, někdo třeba vymaluje a Bergman se vyfilmuje. Rozumím z čeho se asi Lesními jahodami potřeboval dostat, když jejich scénář vznikl při jeho tříměsíčním pobytu v nemocnici, kam se dostal, když si sáhl na samé dno. Tvrdil, ačkoliv mu bylo necelých 40 let, že se cítí strašně starý.Na začátku jsem se zasmála a na konci si při utírání jedné slzy pořádně vydechla. Možná časem až ještě více zestárnu a více budu bilancovat, dám plný počet hvězd , ale v současnosti je mi bližší jiný Bergman.... (27.11.2008)

Tak tento Bergman ma bavil. Pekný čierno-biely vizuál, strašidelné, temné snové sekvencie a potešil ma ja fakt, že hlavnou postavou nieje žena, ale teraz režisér vsadil na mužskú postavu a výber bol vynikajúci, lebo V.Sjöström hral geniálne. Po tých ženských melancholických drámach, príjemná zmena. Film má aj jemnú iróniu, začiatok mi prišiel veľmi zaujímavý a pôsobivý, potom už strácal trocha na poetickosti, ale stále ma bavil a to je hlavné. (26.07.2015)

Můj nejoblíbenější Bergman. Prolínání snu a reality. Film se odehrává během jednoho dne, hlavní postava profesor Borg představovaný legendou švédského filmu Victorem Sjöströmem však jakoby prožila celý svů život znovu. Snové představy jsou někdy tak přesvědčivé, že mohou diváka zmást. Svou roli Sjöström obohatil a oproti původním Bergamonvým záměrům i pozměnil, stejně jako profesor Borg se i Sjöström smiřuje a vyrovnává s dosavadním životem. (17.03.2007)

Asi mám zatím jen štěstí na výběr filmů, ale myslím si, že navzdory všem tvrzením byl Bergman srdcem optimista (a navíc věřící člověk, ačkoliv o tom sám pochyboval, ale to je na jinou debatu u jiného filmu). Poměrně silný mix snů, vzpomínek, aktuálních konfrontací a road movie (!) mne neustále překvapoval - třeba jsem si myslel, že v tom domě dětství stráví víc času, možná celý film, ale přišli ti tři mladí a dostalo to úplně jiné grády, což mne trochu vykolejilo z mého uhoupaného očekávání, a zároveň dalo nový impuls k přemýšlení. Pan doktor toho zažil za jeden den skutečně hodně, snad víc, než za celý život. A dalo to i jemu nový impuls k životu. Fakt jsem se hodně bál, že to skončí jeho smrtí, a když pak ve snu viděl u jezera maminku a tatínka - no jo, jenže maminka žije, takže nešlo o žádný druhý břeh. K formě ještě dodám, že mě pobavila čurda Maxe von Sydow, který je zde ale skvělý. Nu a teď to podstatné - téma filmu. To mne hodně citelně zasáhlo, protože to právě řešíme v naší rodině, u mé manželky. (A taky jsem vzpomněl na staršího souseda z Havířova, který bydlí nad námi.) Neschopnost citu, chlad vůči druhým lidem, jakési znechucení životem, chtěná osamělost, arogance, neschopnost přijímat dary, neschopnost umět poděkovat nebo poprosit, být mrtvý zaživa (skvělý záběr u jezera na tu uschlou větev nad profesorem), přitom ale navenek snaha vypadat jako lidumil, který pomáhá - a přenáším to z generace na generaci, všechno to sekýrování a citovou odtažitost, jen abych sama sebe nezranil/-a. K tomu dojde i na pár pěkných úvah o smrti, o Bohu a víře (ta báseň recitovaná třemi lidmi je skvělá), na různé vztahy v manželství, které mohou vést až k naprostému ponižování jednoho druhým a naopak. Ze začátku mi trochu vadil voice over, ale má tam nakonec své opodstatnění (holt vědec jde na všem spíše rozumem než tím citem a musí si věci uspořádat, tomu žel dobře rozumím), krapet mi vadila vzdálená inspirace Dickensovou Vánoční koledou, nebo židovská jména u jednoznačně nežidovské rodiny. Jo, a ty titulky pro Českou televizi, potažmo Levné knihy dělal debil a zasloužil by po papuli, amatér jeden. (07.01.2022)

Bergmanovy Lesní jahody mě zklamaly. Na film jsem se díval v klidu, sám, večer, v dobrém rozpoložení, ale stejně se ve mně neobjevila žádná významnější duchovní rezonance. Hlavní postava pro mě přestala být poměrně brzy zajímavá, stejně jako některé vzpomínky ( chata u vody ). Důležité životní otázky a bilancování v první polovině do filmu téměř vůbec nepronikají a pokud ano, nechávají mě chladnými. Sedmá pečeť byla skvostnou úvahou o bohu, smrti, ale zároveň oslavou života a byla obydlena atraktivními vedlejšími postavami s brilantně napsanými dialogy. A všechno to bylo nenásilně a srozumitelně naservírováno. Vedlejší postavy v Lesních jahodách zajímavé nejsou a vzpomínky starého muže často taky ne. Ke konci film nabere určitou sílu, ale zkažený dojem příliš nevylepší, jak už jsem psal, chybí tomu ta duchovní rezonance. A taky trochu života. Narozdíl od Pečeti ( když si jen vzpomenu na zbrojnoše Jönse ). Hned po skončení filmu jsem si pustil část Sedmé pečeti ( přece jen jsem byl na pochybách, jestli jsem nebyl ve špatném rozpoložení ) a hned jsem cítil mrazení v zádech, takže problém je vážně ve filmu, ne ve mně. No, uvidíme, časem si to pustím znova... (10.11.2005)