Člověk proti zkáze

"Tebe nezabila nemoc, ale lidi..." Tento film z konce 80 let mě ani při opětovném vzhlédnutí nepřestává fascinovat. Kromě několika zajímavě nasnímaných scén, v nichž se nemocnému Čapkovi vybavují vzpomínky na jeho dětství a mládí (mj. vztah k Věře Hrůzové - v podání jako vždy krásné Libuše Šafránkové), mě na tomto snímku zaujal zejména způsob, jakým snímek nejprve vykresluje postavu Čapka coby člověka s velkými ideály ("Já věřím na prostého člověka…. na šikovného člověka, šikovný člověk totiž nepotřebuje tolik lhát jako člověk nepoctiví.“), aby pak tyto ideály nechal konfrontovat s otřesnou realitou pomnichovského Československa. Pozoruhodné jsou v tomto směru mj. Čapkovi rozhovory s levicovým spisovatelem a intelektuálen Ladislavem Vančurou, které jsou na dobu vzniku snímku velmi otevřené ("Příslušnost k nějaké třídě to přeci není ani dobro ani zlo, člověk je buď dobrý nebo špatný, chytrý nebo hloupý.") ale i velmi aktuální ("Otázka je, zda dav a lid je to samé. Obávám se, že to je to samé. Je to jen otázka vůdců…"). Pozoruhodný je i způsob, jakým je ve filmu ztvárněna postava T.G. Masaryka (v podání S. Beneše). Některé myšlenky, které zde přitom z úst prvního československého prezidenta zazní, jsou opět velmi aktuální ("Demokracie má své chyb, protože občané mají své chyby. Musíme překonávat ty chyby, ne demokracii“). Film tak ani téměř 30 let od svého vzniku rozhodně nepatří "do starého železa". (03.12.2017)

Znamenitý obraz posledních několika let jednoho z největších českých demokratů Karla Čapka. Myslím, že zajímavá je i obecná sonda do duší typizovaného českého člověka (typizovaného říkám záměrně, protože je mi jasné že se to nedá paušalizovat všeobecně - ať už na větší či menší část) člověka remcajícího a věčně nespokojeného. (19.09.2012)

Vzhledem k výkonům všech hvězd a super tématu dávám 4. Jenže za režii bych dal jedna. Skáče to v dějových rovinách. To je ok, to dělaji všichni. Jenže zde to skáče moc a divák se v tom nevyzná. Pokud mluví s Masarykem, je to někdy kolem 1932, potom už marodil. To pozná i blb.  Pokud mluví s komunistou Vančurou, měla by první věta začínat Vančuro... ne desátá. Vždyť to byl jeho politický problém! Paktuje se s komunisty a židáky! Noviny toho plné. Já to vím, ale ostatní ne. Je zde vykreslen jako levičák, ale on jím nebyl.  Skoků v ději a nejasností je tam moc. Šlo to natočit líp. Vždyť už si komouši na ÚV vyklízeli stoly. Šlo o hovno. (23.12.2022)

Klady filmu? Příběh spisovatele, dobré herecké obsazení a prohlídka domu bratří Čapků. Zasvěcené může lehce vzrušit návštěva redakce Lidových novin. Film je bohužel pomalý a ke konci už se nedaří pobytem na venkově moc zaujmout diváka. Film to moc neusnadňuje těm, co nemají úplně povědomí o složení obyvatelstva Československa před 2. světovou a úplně nechápou, proč píšou lidi Čapkovi hejtovací anonymy do práce, když je přece Hitler podezřelej už dávno před Mnichovem (a řekl bych, že v době vzniku, tedy v roce 1989 si moc lidi nepamatovalo díky komunistickým úpravám historie ani význam Masaryka nebo že třetina obyvatel byli Němci). Kdyby chudák Čapek psal dnes, asi by zíral, co by mu za odvahu psát proti zlu chodilo za průjmy do komentářů na FB, to by ani paní Olga nebo správce stránek nestíhali mazat. (16.08.2021)

Geniální Karel Čapek štvaný příslušníky vlastního národa, jemuž celý život obětavě sloužil a ve světě mu dělal to nejlepší jméno. A nemyslím to nijak nadneseně, takhle to skutečně bylo. Přesto si myslím, že tady neplatí “čiň člověku dobře, peklem se ti odmění”, ale spíš snad “není člověk ten, aby se zavděčil lidem všem”. Možná bych ocenil, kdyby z filmu zřetelněji vyplynulo, z jakých kruhů se rekrutovali Čapkovi nejhlasitější kritici. Jinak jsem jím ale velice mile překvapen a věřím, že Karel Čapek by se za něj na tvůrce taky nezlobil. (21.12.2017)