Člověk proti zkáze

Nejsem žádný odborník přes tvorbu a život Karla Čapka, ale z toho co vím si myslím, že je Člověk proti zkáze hodně věrohodný a autentický. K hereckým výkonům nemám sebemenších výtek (Abrhám skvělý, ve vedlejších rolích třeba Štěpánková), navíc dobrá hudba, perfektně vykreslená atmoféra tehdejší doby a k tomu spousta zajímavých, důležitých myšlenek. A ta šlápota na konci... (27.03.2010)

Ten film jsem viděl asi potřetí a musím se přiznat, že teprve dnes jsem jej skutečně mohl ocenit, jak si zaslouží. Už dlouho nebyl světový mír ohrožen jako dnes, kdy zase zní bubny, které zvou mladé muže k tažení proti zlému Východu. Když jsem se tak díval na našeho současného ministra války v roli herce, představujícího jednoho ze synů Čapkovy Matky, zamrazilo mě, zda se jedná o téhož člověka... Nu, ale tato diskuse je především o filmu, ano - ten je dnes aktuální a my bychom si měli vzít poučení z toho, že bychom měli každé příští válce všemi prostředky zabránit. Film vznikl na konci 90. let, kdy již bylo možno podívat se na osobnost geniálního spisovatele Karla Čapka z pohledu nezaujatého historika. Čapek byl skutečným demokratem, který musel být zklamán nejen přístupem velmocí kolem Mnichova, ale také svým vlastním národem, který mu začal nepokrytě házet klacky pod nohy, totiž dlažební kostky do okna... Právě v rozhovoru s Vladislavem Vančurou o chování lidského davu v krizových situacích vidím jeden z klíčových momentů tohoto vydařeného díla. (01.03.2016)

Vytrvalost i za totality růže přinášela. Houževnatost, dříčšství i nadprůměrně vysoká kvalita námětu a scénáře vytvořily víc než solidní základ pro uctění památky a odkazu jednoho z českých velikánů světového ohlasu - skromného, od mládí těžce nemocného, ale o to pracovitějšího a pozitivnějšího největšího našeho všestranného spisovatele Karla Čapka. Jeho osobnost vedle životního rozměru slouží současně jako průsečík do veřejného života První republiky. Strhující výkony Abrhámův a Maciuchové doplňuje i vrcholná role někdejšího plachého milovníka starších českých filmů Svatopluka Beneše, jehož Masaryk v sobě slučuje nespornou velikost s magicky působícím lidstvím, prostotou na jedné a pocitem až důvěrné blízkosti i nepředstírané úcty na straně druhé. Ocenění zaslouží i připomenutí důležité skutečnosti: Masarykovo a Benešovo Československo bylo vyhledávaným útočištěm německého a rakouského demokratického exilu. Pokud se nemýlím, je toto dílo také prvým uměleckým ztvárněním jedinečné vnitřní atmosféry pátečnických setkání. Tento pozdní potomek československé filmové vlny šedesátých let měl být již dávno pro svou mimořádnou závažnost - i nonprofitně - převeden na DVD nosiče. (25.08.2007)

Dlho mi unikal tento skvostny film domacej ceskoslovenskej kinematografie od rezisera Stepana Skalskeho /Kdyz rozvod tak Rozvod, Zakazany Vylet / o poslednych dnoch Karla Capka. Teda ako Abrhama /Vrchni prchni/ som nikdy extra nemusel, ale roly sa zhostil skutocne obdivuhodne, vyraznym pozitivom filmu je to, ze ma silny humanisticky a pacifisticky nadych. Dialogy su doslova skvele a reziser Skalsky sa tymto filmom - je to jeho posledny film - rozlucil so svojou karierou skutocne obdivuhodne. 92 % (25.06.2016)

Přiznám se, že jsem na rozpacích. Karla Čapka mám velice ráda a myslím si, že Josef Abrhám byla dobrá volba. Jednak typově odpovídá a navíc je to skvělý herec. Olgu bych si dokázala představit jinou, vizulálně je Hana Maciuchová dokonalá, projevem mi k Olze nesedí. Ale do tak velkých detailů jsem ani chodit nechtěla. Celý film na mne působí spíš jako hraný dokument než jako drama. Točit cokoliv o skutečné osobnosti je nesmírně těžké, o to víc, pokud jde o Čapka. I přes všechny výhrady jde o film, který stojí za vidění. (27.04.2014)