Obušku, z pytle ven!

Jémine, docela jsem zapomněl, jak podivný je tohle kousek. Anticharismatický padesátník Pešek nepochopitelně obsazený do role mladého muzikanta, záběry natahované daleko za hranici trapnosti, upocená, přímo lepkavá legrace, nepokrytě obscénní symbolika jitrnic a obušků, docela milá ústřední melodie vydřeněná do totálního omrzení v neadekvátních, těžkopádných instrumentacích, morálně sporné ponaučení (chudák si svou dobrotou vyslouží přístup k neomezeným zdrojům, jen se nejdřív musí naučit nebýt zas tak velký dobrák – a co z toho plyne pro reálný život, kde neomezené zdroje jaksi nejsou k mání a hlavní problém nespočívá ani tak v dělení hodnot, jako v jejich vytváření?)… Ale zas je tam kouzelný dadadědek v potrhlých variacích na ladovské kostýmy, na svou dobu obdivuhodně animovaný titulní hrdina (zvláštní, jak se dialogové postsynchrony někde rozcházejí klidně o vteřinu, ale údery obušku sedí na hudbu jak u Disneyho) a nefalšovaně dojemná scéna „živitel se znemožňuje před svými dětmi“… Dobrá, tak za lepších 50 %. (07.09.2014)

Obušku, z pytle ven! je klasickou filmovou pohádkou s jednoznačně laskavým tónem. Kostýmy a kulisy jsou výrazně osobité a jedinečně dokreslují zvolenou náladu. Komornější příběh pro tři herce se může sebejistě opřít o dominující herecké výkony. Boj dobra se zlem je nesmrtelný, nastolení spravedlnosti je žádoucí ve výchovném poslání a sociální spravedlnost byla v tehdejší době proklamovanou prioritou. Optimismus a hravost hladí po duši a uspokojuje svým rozuzlením. Hlavní postavou erbenovské pohádky je chudý potulný muzikant (skvělý Ladislav Pešek). Dobrou náladu a víru v lidskost neztrácí ani tváří v tvář zlomyslnému bezpráví. S důvtipnou elegancí obrací ústrky ve svá drobná vítězství, drnká do strun a bezelstně pěje o životě a radosti. Skromnost a dobrota je po zásluze odměněna a blahobyt se stává symbolem nové spravedlivější doby. Na druhé straně života stojí hostinský (vynikající Josef Beyvl), lakotný bohatec. Chudoba a skromnost jsou prostředkem k cynickému veselí, touha po bohatství dodává odvahu k troufalým činům bezpráví k utužení třídního rozdělení společnosti. Užívá si svou převahu moci a bohatství se škodolibou úskočností. Ochráncem utlačovaného prostého lidu je kouzelný dědeček (dobrý František Smolík), vševědoucí moudrá nadpřirozená síla. Ochrana se nedává bez zásluhy a vstřícnosti, je odměnou za dobromyslnost a morální ctnost. Je symbolem nadějné budoucnosti s rovnoprávným sociálním postavením. Animační trik s obuškem je vkusný a dostatečný, laskavá forma optimistické nálady převládá a herecké koncerty opakovaně nadchnou a pobaví. (16.08.2017)

V mládí se mi film moc nelíbil, protože mi jako pohádka přišel zvláštní a pomalý. Myslím, že pohádka byla a je určena spíše dospělým, nakolik to zní divně. Je v ní radost ze života, kterou dokáže člověk ocenit, až když stojí na vlastních nohách, je v ní ono zasuté vědomí, že dobro by mělo mít na konci vždy navrch, je v tom jistá míra imaginace, a líbí se mi, že ani kladná postava není tak kladná, protože nesplní slib a musí se omlouvat. František Smolík jako Pán Bůh je kouzelný a jeho pohádkovou postel a pejska Voříška jsem mu záviděl. Myslím, že Beyvl zbytečně přehrává (jako vždycky, a to i když jako mladší hrál brněnského policistu) a ta kreslená animace mi sem moc nesedí, možná to šlo vyřešit i obyčejnými triky. Ale celkově je to jistá forma pohlazení a oslavy určitého svobodného a nesvázaného způsobu života. (25.11.2018)

„S písničkou jedu jako ptáček, hyjé, hyjé oslíčku. Už mě domů veze můj ušáček, pospěšme si trošičku.“ Starodávna rozprávka so skvelým hercom v hlavnej úlohe – pánom Ladislavom Peškom. Škoda, ale nikdy som si k nej nenašla vzťah. Pesničky boli pre mňa nepríjemne jednoduché a atmosféra okolo tancujúcich dedinčanov prehnane budovateľská. Ak si uvedomíme, kedy film vznikol, klobúk dole za dnes už úsmevné filmové triky (obušok, či lietajúci dáždnik). (27.12.2021)

Jedna z prvních kombinací animace a hraného filmu Československu. Krásně barevné, chytlavá píseň, kterou si i dnes prozpěvujeme s generacemi mladšími a to, že zlo má být po zásluze potrestáno. Taková škoda, že tenhle obušek je jenom v pohádce! Ten film jsem jako dítě prostě milovala, hlavně pana Smolíka. On byl ten symbol dobra a lásky v každé pohádce a dalo se mu věřit. (29.08.2017)