Země nomádů

Filmová výzva, žánry - Road movie. Silně doporučuji všem příznivcům, obdivovatelům a obhájcům Spojených států amerických. Já žádnými iluzemi netrpím, tudíž se nepovažuji za správného diváka tohoto snímku. Nelze zpochybnit režijní zručnost a kameru, o tom nemůže být sporu. Ale příběh? Základní poselství o stavu Spojených států amerických může být sděleno i jinak než filmově. Musel jsem se hrozně přemáhat, abych se na Zemi nomádů vůbec dodíval, místy to pro mě představovalo silné duševní utrpení. A Frances McDormand a já spolu nebudeme nikdy v souladu. Je to za mnou a doufám, že dnes v noci tento snímek nevyhraje v kategorii nejlepší film, jsou tam jiní a mnohem lepší adepti. (25.04.2021)

Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob. (03.05.2021)

Bílá dodávka, kočovný život, hodně krátkých přátelství, víra v lepší příští. Pekingská rodačka Chloé Zhao působící v USA patří mezi mladé filmařské tváře, kterým talent rozhodně nechybí. Její hrdinka objevila po smrti manžela nový životní elán v „bezcílném“ cestování napříč Amerikou, bere práce, které se nabízejí, řeší problémy, které s jejím způsobem života přicházejí. Zatímco ve výtečném dramatu Tři billboardy kousek za Ebbingem ztvárnila Frances McDormand neústupnou ženu s hroší kůží a prořízlou pusou, tady platí vlastně to samé, jen namísto prořízlé pusy spíš mlčky vnímá své okolí, naslouchá, snaží se pomoci, porozumět. Cítíme, že si v životě mnohým prošla, velmi působivé jsou tak momenty beze slov, kdy si divák užívá nikam nespěchající záběry podpořené skvělou hudbou (hlavně klavír) italského skladatele Ludovica Einaudiho. Smutně optimistická road movie. (22.01.2021)

Téměř dokumentární náhled do života a pocitů kočovníků, kteří „nejsou bezdomovci, jen nemají dům“. Sociální drama bez zápletky, která by měla nějaký začátek a konec, hořký, křehký, s několika dojemnými momenty, několika úchvatnými záběry a tunou smutku a dalších emocí ukrytých, pod tím zdánlivě banálním a neosobním vyprávění. Melancholický, až meditativně pomalu plynoucí film o svobodě, která je hodně draze vykoupená, o samotě a osamělosti, o smíření s osudem i povahou, která nám byla dána do vínku a nic s ní nenaděláme. (20.08.2021)

Dojmy, a nie pojmy o post-recesii, život ich obetí na štyroch kolesách. Námet palec hore. Ale to, že sa to nakrúti dlhými zábermi zachytávajúc hlboký pohľad McDormand, ešte neznamená, že film okrem dojmologie aj niečo divákovy poskytne. Obsahom neskutočne málo, potenciálom veľké modro, jak holé nebo nad Nomadlandom. (04.05.2021)