Země nomádů

[VIDĚNO 26.1.] "I'm not homeless. I'm just houseless." ________ 'Země nomádů' je bravurní indýčko a perfektní adaptace knižního románu od Jessicy Bruder. Čínsko-americká tvůrkyně Chloé Zhao bez jakýchkoliv pochyb natočila ambiciózní melancholickou odyseu o osamocení, kterou perfektně implementovala do paranormativního doku-fiktivního road movie. Doku-fiktivního v tom smyslu, že 'Nomadland' v rámci narativu kombinuje autenticitu a fikci, a v rámci elementárních tezí je naopak těžko definovatelnou anatomií subkultury nomádů (v podstatě moderní prototyp kočovných hipíků) migrujících skrze americký středozápad. Do rolí oněch mytických cestovatelů Zhao navíc obsadila skutečné kočovníky cynicky žijící ve svých oprýskaných karavanech, či obyčejné neherce - díky čemuž intimně reflektuje reálné příběhy přehlížené společnosti, jejíž hodnoty jsou již z principu neslučitelné s exploatací amerického kapitalismu (jelikož oni sami jsou obětmi ekonomické krize z roku 2008), který staví do empirického kontrastu s jejich neomezenou svobodou a anti-systémovými ideály, které se již nikdy nechtějí střetnout s traumaty okolního světa, v důsledku čehož se tato komunita ubírá do dobrovolné kolektivní izolace. Tyto dané aspekty jsou posléze prezentované skrze sugestivní optiku zdánlivě průměrné ženy a empatické vdovy Fern - famózně ztvárněnou oscarovou Francis McDormand - která, nehledě na svou finanční krizi, jako ztracená duše cestuje skrze milijé amerického venkova.... Malebná krajina plná pískovcových úskalí zachycena impresivní kamerou Joshui Jamese Richardse v kombinaci s instrumentální hudbou Ludovica Einaudiho simultánně vytváří specificky poetickou atmosféru, a v celku utváří dokonalou formální symbiózu a subtilní elegické podobenství o hledání ideální životní cesty, které disponuje nezaměnitelným humanistickým rozměrem.... Jak Chloé Zhao, tak zejména Francis McDormand aspirují na kopu ocenění - jelikož 'Země nomádů' je taková exkluzivní one woman show a v neposlední řadě demonstrativní exemplář fascinace fenoménem amerického nezávislého filmu (respektive všeobecný distanc od hollywoodských škatulek, což fajne), po němž baží nejen američtí filmoví kritici ale taky evropští cinefilové.... Co dodat na závěr? Atypické, a o to více nevídané road-movie, které je z hlediska formy a stylu nesmírně fluentní, a které věrohodně revitalizuje pohled na korporátní falešnost amerického snu a současné konzumní společnosti. Určitě jedna z nejkvalitnějších kritik materialismu a industriálního světa co jsem za poslední dobu viděl........ // VERDIKT: 8,5 kočovných bezďáků z 10. // (19.02.2021)

Ani ta nevýslovně příšerná věta z anotace "přívětivý film s nesmírnou duší", ze které jsem znechuceně vrhnul, mě od zkouknutí neodradila, protože nic lepšího jsem po ruce neměl a zvědavost na "oscarový" snímek byla silnější. Ale dost by mě teď zajímalo, jak mohl vlastně Oscara vyhrát, protože v něm nehrajou žádní homouši, ani transky a skoro žádní barevní. No nic. K filmu: Vcelku realistická, i když nepříliš záživná sonda do života amerických houselessáků (kterýžto termín jsem dosud neznal). Americký fenomén (či subkultura) 'lidí z karavanů' mě sice zajímá, ale tohle bylo především o důchodcích a o jejich pospolitosti a o všeprostupující nostalgii za tím, co kdysi bylo, nebo co nebylo a bývalo mohlo být, nebo tak podobně. A na ztotožňování se s osamělými sentimentálními důchodci jsem ještě přece jenom dost mladej (to by mě spíš zajímala sonda do života ve filmu mihnuvších se mladých tuláků, evokujících mi Kerouacovu Beat Generation). Sice asi chápu, co chtěl tímhle dílem básník říci, jaké pocity v divákovi vyvolat a jaké nálady mu navodit, ale mně osobně to zkrátka příliš neoslovilo. McDormand zahrála dobře, ale popravdě mi tahle ženská nikdy nebyla moc sympatická a o téhle její roli to platí dvojnásob. (03.05.2021)

Ceny Americké filmové akademie procházely za dlouhou dobu své existence vícero zásadními změnami v preferencích, které vedly k zisku Oscarů. Byly doby, kdy se Hollywood zhlížel ve velkých dramatech o zásadních společenských otázkách, a pak je vystřídaly časy, kdy studia upřednostňovala velkoryse natočené podívané s významným komerčním potenciálem. Ať už se šířily jakékoli trendy, přežívající představa filmových fanoušků o vítězném oscarovém snímku směřuje k nepřehlédnutelnému, divácky přitažlivému titulu, který v ideálním případě bude mít společenský přesah a obsahovat prvky vyšší kultury. Jednoduše řečeno, má to být filmová událost roku, kterou bude možné využít jako reklamu pro filmový průmysl a postavit ji jako výzvu k návštěvě kina. Země nomádů nic z toho nenaplňuje. Dovolím si tvrdit, že kdyby Hollywood další dva tři roky nechal vítězit podobný typ filmu, odsoudí oscarové klání do bezvýznamnosti. Problém snímku nespočívá v tom, že je komorní, a jen částečně ve faktu, že je výrazně nedějový. Pociťový snímek, který kalkuluje s empatií, nemůže dobře fungovat, pokud staví na odtažité, emočně nepřístupné hrdince, která nechce nebo neumí žít v komunitě, navazovat a udržovat nové sociální vztahy. Základním problémem Fern není smrt manžela ani stav sociální nouze (víc než slibnou šanci začít znovu zahodila), ale povahové nastavení hrdinky. Kdyby hlavní roli nezahrála má oblíbená Frances McDormand, vážně bych uvažoval o dvou hvězdičkách. Celkový dojem: 55 %. (07.08.2021)

Filmová výzva, žánry - Road movie. Silně doporučuji všem příznivcům, obdivovatelům a obhájcům Spojených států amerických. Já žádnými iluzemi netrpím, tudíž se nepovažuji za správného diváka tohoto snímku. Nelze zpochybnit režijní zručnost a kameru, o tom nemůže být sporu. Ale příběh? Základní poselství o stavu Spojených států amerických může být sděleno i jinak než filmově. Musel jsem se hrozně přemáhat, abych se na Zemi nomádů vůbec dodíval, místy to pro mě představovalo silné duševní utrpení. A Frances McDormand a já spolu nebudeme nikdy v souladu. Je to za mnou a doufám, že dnes v noci tento snímek nevyhraje v kategorii nejlepší film, jsou tam jiní a mnohem lepší adepti. (25.04.2021)

Téměř dokumentární náhled do života a pocitů kočovníků, kteří „nejsou bezdomovci, jen nemají dům“. Sociální drama bez zápletky, která by měla nějaký začátek a konec, hořký, křehký, s několika dojemnými momenty, několika úchvatnými záběry a tunou smutku a dalších emocí ukrytých, pod tím zdánlivě banálním a neosobním vyprávění. Melancholický, až meditativně pomalu plynoucí film o svobodě, která je hodně draze vykoupená, o samotě a osamělosti, o smíření s osudem i povahou, která nám byla dána do vínku a nic s ní nenaděláme. (20.08.2021)