Jak se točí Rozmarýny

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Veselý snímek pro děti o tom, jak se natáčí film. A právě s orientací na dětského diváka je příběh značně jednoduchý, dětsky ukřičený a celkově zkrátka hravý. Plejáda dětských herců své doby dnes už u starších diváků vyvolává vzpomínky na svá dětská léta a to spolu s dodnes populárními herci, kteří zde účinkují. Filmu není co vytknout. Dětský svět děje je zachycen dětskýma očima, takže zaměření snímku je zcela na místě. Dnes, v době smartphonů, tabletů a videoher, je již pro současnou mladou generaci těžko uchopitelný, ale to už tak z novou generací prostě bývá. (22.10.2016)

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel. (29.05.2023)

Pravda je, že je to hodně schizofrenní film, jednoznačně zaměření na zábavu okamžiku, ne na celkový děj. Normálně bych takovému dílu dal sotva dvě hvězdy, ale filmy režisérky Věry Plívové - Šimkové na mě vždycky působily okouzlujícím dojmem, prostě snímky, ze kterých přímo září pohoda a to přitom rodinné filmy ani nemám rád. K titulům, pod jejichž režisérskou taktovkou je podepsána tato žena se vždy rád vracím, ne kvůli ději, ale kvůli pobytí v krásném idealistickém dětském světě. Jenom škoda, že Pavlína Mourková, která tu excelovala v hlavní roli, později vymetala (vymetá) více méně už jenom nejhorší televizní seriály. (25.10.2011)

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon. (26.10.2019)