Jak se točí Rozmarýny

Je to film pro děti, které v koutku duše touží stát taky před kamerou. Jako já, když jsem byla malá. Nahlédnutí pod pokličku (za kamery) je vždy lákavé a zajímavé. Stejně jako slavo75 si z děje pamatuju jen pár okamžiků - ostříhání hlavní hrdinky (mráz po zádech, kvůli tomu jsem se nikdy neodvážila jít na žádný casting, který se u nás ve městě konal), tvorba plešaté hlavy na normální vlasy a věta "Já se v tom točit nebudu." :D No a ještě přidám jednu větu nadrženého hošánka "Dej mi pusu, jsme tu sami." Uznávám, že film není žádná extratřída, ale jedná se o pěkný film pro děti se zajímavou tématikou. (05.12.2013)

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Ano ukázka toho, co bylo možné v době normalizace točit, ale oproti Atomové katedrála nebo dalších skvostech o Klementu Gotwaldovi ještě dobré. Ve filmu původně obsazen Jan Tříska, zřejmě v postavě kameramana, po jeho emigraci roli převzal Jiří Krampol. Herecky nepříliš dobře obsazený film snad jen Iva Janžurová jako režisérka. Jinak normalizační hvězdičky typu Mourkové, Hofbauera nebo Reifové. V obvykle potrhlé roli Dagmar Veškrnová. Film o natáčení dětského filmu, kdy hlavní hrdinka si musí nechat oholit hlavu a hraje v paruce, zamiluje se, ale její láska skončí, když dá chlapec přednost jiné. Na konci filmu si pak děti zahrají na tvůrce filmu. Filmu vévodí zpěv Jany Kratochvílové. (02.05.2014)

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství! (27.12.2015)

Nevím, nevím. Kdyby to byl alespoň takový ten film - Jak se točil... bla bla. Jenže pokud vím, tak k tomuto filmu žádný hlavní film Rozmarýny nejsou. A tak jen koukáme jak se cosi natáčí. Zábavné to není, napínavé také ne. Sice z toho trochu čpí retro končících sedmdesátek a tudíž leckdo zavzpomíná na mládí či dětství za totáče, kdy svět kolem byl nesvobodný, ale my to tak necítili - ale to je tak všechno. Když jsem tak přemýšlel koho může tento film oslovit, tak asi jen tehdejší dětské hvězdy, jichž je film plný. To ony na úkor školy se účastnily všech těch komparzů, zkoušek, natáčení, pobytů s filmovým štábem a natáčecích dní... Leckdy vznikly legendární snímky dětmi dodnes oblíbené jako Bota jménem Melichar, nebo mnou milovaný Ať žijí duchové ! Tenhle film ale nemá šanci oslovit ani rodiče, natož dospělé. Dávám za dvě paruky. * * (19.03.2017)