Jak se točí Rozmarýny

Pravda je, že je to hodně schizofrenní film, jednoznačně zaměření na zábavu okamžiku, ne na celkový děj. Normálně bych takovému dílu dal sotva dvě hvězdy, ale filmy režisérky Věry Plívové - Šimkové na mě vždycky působily okouzlujícím dojmem, prostě snímky, ze kterých přímo září pohoda a to přitom rodinné filmy ani nemám rád. K titulům, pod jejichž režisérskou taktovkou je podepsána tato žena se vždy rád vracím, ne kvůli ději, ale kvůli pobytí v krásném idealistickém dětském světě. Jenom škoda, že Pavlína Mourková, která tu excelovala v hlavní roli, později vymetala (vymetá) více méně už jenom nejhorší televizní seriály. (25.10.2011)

Ano ukázka toho, co bylo možné v době normalizace točit, ale oproti Atomové katedrála nebo dalších skvostech o Klementu Gotwaldovi ještě dobré. Ve filmu původně obsazen Jan Tříska, zřejmě v postavě kameramana, po jeho emigraci roli převzal Jiří Krampol. Herecky nepříliš dobře obsazený film snad jen Iva Janžurová jako režisérka. Jinak normalizační hvězdičky typu Mourkové, Hofbauera nebo Reifové. V obvykle potrhlé roli Dagmar Veškrnová. Film o natáčení dětského filmu, kdy hlavní hrdinka si musí nechat oholit hlavu a hraje v paruce, zamiluje se, ale její láska skončí, když dá chlapec přednost jiné. Na konci filmu si pak děti zahrají na tvůrce filmu. Filmu vévodí zpěv Jany Kratochvílové. (02.05.2014)

Nečekal jsem, že Věra Plívová - Šimková ode mě někdy nafasuje tak nízký hodnocení, ale nedá se nic dělat. Naprosto žádná souvislost nic, prostě jen si tančíme, zpíváme, žvatláme a spějeme ke svýmu konci. Dobrý byly pouze scény kdy se točí Rozmarýny a režisérka v podání Ivy Janžurový musela působit i jako psycholog aby děti danou scénu zahrály v tom jsem poznával samotnou Věrů Plívovou Šimkovou, ale jinak hrůza a děs obchází naší televizí. Vlastně abych se přiznal nepochopil jsem proč se kvůli roli v "rozmarýnech" hlavní hrdinka musela hodit do hola, alespoň že "leontýnku" nevzali trojkou, to bych asi nepřežil. Velký očekávání se změnilo ve velký zklámání. (12.04.2010)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)

Trochu podezřívám Věru Plívovou-Šimkovou, že Bonžůrka představuje ji samotnou a chtěla tímto filmem naznačit, jak složité je točit s dětmi. Snímek je o komplikacích při natáčení, ale jinak se patlá tu nějaká scéna, tu jiná a příliš to nedává souvislost. Nic naznačeného se víc nerozvede, nedokončí a snímek končí s koncem natáčení. Do toho je tu plno písní a tanců. Právě hudba je lepší než film samotný. A samozřejmě možnost vidět mnoho herců ještě jako děti, jinak je tohle jeden z nejslabších filmů známé režisérky. (30.05.2024)