Jak se točí Rozmarýny

„Americká noc pro děti a mládež“ v režii Věry Plívové-Šimkové. Aneb poetické přiblížení filmařského zákulisí dětskému divákovi, se zajímavým prolínáním dvou příběhů v hlavní postavě Rozmarýně, která jedno pocitově pestré drama ztvárňuje před kamerou a druhé zároveň ve stejné době uvnitř své duše prožívá, s řadou hezkých nápadů rozložených v průběhu celého filmu až do roztomilého konce s pouliční hrou na film a jeho natáčení...   s krásným nahlédnutím do často opravdu náročné práce s dětmi (co teprve při práci umělecké!)... Já měl filmy této paní režisérky vždycky hodně rád, Pány kluky a Krakonoše jsem si před pár lety pouštěl pravidelně a většina z nich na mě dýchá mě jedinečným kouzlem radostí i drobných starostí dětských časů. Osobitě mě paní Věra v Rozmarýnech potěšila postavou režisérky v podání Ivy Janžurové, do níž přetavila svůj temperament, zkušenosti, vložila svůj pohled na tuto práci a s nadhledem ukázala kus vlastní práce na scénách, které někdy hezky evokují předchozí režisérčiny filmy. Ještě větším potěšením mi bylo poslouchat krásnou hudbu Petra Hapky, který svými melodiemi umí rozveselit, roztančit či dojmout. Po všech stránkách nádherná tvorba dělaná srdcem, asi takto si jako již dospělý divák představuji původní autorský film pro děti a mládež, který zároveň dokáže upoutat bez ohledu na věk. [85%] (12.09.2022)

Plívová-Šimková se toho fakt nebála. Zatímco jiní maj problémy zvládnout dětské herce natolik, aby hráli, že hrají, ona je nejdřív donutí hrát, že nehrají, a teprve pak že hrají. A ani při tom moc nežehrají. Čili práce na druhou. Body strhávám zejména za tu několikanásobnou svatbu, z pohledu kluka totiž tyhlety milostný vztahy spolehlivě zabijou jakékoli dobrodružství! (27.12.2015)

Z dětství jsem si pamatoval víceméně několik scének a taky fakt, že se mi tenhle film nelíbil. A v tom se po těch letech, bohužel, nic nezměnilo. Děj to skoro žádný nemá, Iva Janžurová je ve své roli (netypicky) hodně nesympatická a ty oholené hlavy mě jako špunta děsily. A to by se u veselého dětského filmu stávat prostě nemělo. 35%. (19.09.2010)

Trochu podezřívám Věru Plívovou-Šimkovou, že Bonžůrka představuje ji samotnou a chtěla tímto filmem naznačit, jak složité je točit s dětmi. Snímek je o komplikacích při natáčení, ale jinak se patlá tu nějaká scéna, tu jiná a příliš to nedává souvislost. Nic naznačeného se víc nerozvede, nedokončí a snímek končí s koncem natáčení. Do toho je tu plno písní a tanců. Právě hudba je lepší než film samotný. A samozřejmě možnost vidět mnoho herců ještě jako děti, jinak je tohle jeden z nejslabších filmů známé režisérky. (30.05.2024)

Ikona československého dětského filmu nás nechává nahlédnout do zákoutí tohoto kumštu. Osobitá Iva Janžurová plná filmařského slangu, a také jistě vystihující samotnou režisérku, nám tu ukazuje práci s dětmi a s filmem. Práci, která šla přímo od srdce. Barrandovská filmová továrna pracuje naplno, stejně jako celý štáb, pod vedením lidsky přísné režisérky. Hledání skutečné dětské osobnosti a všechny strasti i radosti natáčení. Svěrák a Smoljak pojali svůj film o filmování jednoduše, spousta parodujícího humoru a písní. Paní Plívová - Šimková si do toho přidala ještě drama, a takovou, řekl bych, větší reálnost, co se týká filmařských možností doby. Poctivý filmový svět, který nemá nic společného s tím komerčním a za účelem výdělku točícím světem dneška. (11.03.2013)