Jak se točí Rozmarýny

Dětský předchůdce cimrmanovského TRHÁKu dopadl o poznání lépe. Dětskýma očima viděný svět filmového natáčení dětského filmu v úsměvné, tak trochu výstřední atmosféře s neomylnou samozřejmostí objevuje pod povrchem zdánlivě odlehčených situací a gagů starou pravdu. To, co je zdánlivě výhradně dětské nezávazné skotačení a nevinný boj o větší místo na slunci, je ve skutečnosti příprava na nesmlouvavou dospělost; dětské hry se stoupajícím věkem tu znamenají postupně stále průhlednější boj o co nejprestižnější životní statut. Stupňované nesmlouvavosti odpovídá kvalita nejen důrazu, ale především podrazu. Opar něhy a okouzlení novým životem rozhodně není to, co by určovalo pravidla hry. Naopak. Hravost je dospělostí a naopak, utěšují se často ti, kterým se proti jejich vůli podařilo dospět. Vidět to však lze i jinak. Ze zdola. Dětsky. Realisticky a neiluzívně. Třeba dospělýma očima režisérčinýma. Tak už víte JAK SE TOČÍ ROZMARÝNY? (21.03.2008)

Má to samozřejmě fajn obsazení (včetně dětských herců) a někomu se může líbit i trochu nahlédnout do zákulisí natáčení (trochu ve stylu Trháku), ale to je tak všechno. Dějově je to strašně nezajímavé, až nudné, a dokonce ani ta Hapkova hudba to nějak nevytrhne (když tam navíc člověk už snad popáté slyší dokola tu příšernou píseň Jany Kratochvílové, má pomalu chuť proskočit oknem). K režisérce chovám respekt, ale z její filmografie podle mě obstáli jen Páni kluci a Krakonoš a lyžníci, a zbytek už za vidění moc nestojí, bohužel. (29.05.2023)

No, mít kolem sebe tu uřvanou partu dva dny, volím dobrovolně odchod z tohoto světa. Jen nechápu, co tím chtěla paní režisérka Věra Plívová-Šimková ukázat. Jak to má těžké? Nikdo ji nenutil. Z tohoto filmu jsem měl hnusný pocit už jako mladík. Ale po těch letech bylo velmi milé připomenout si některé scénky. Jenže za to plusové body dát nemohu. Takže mé hodnocení snímku i názor je stejný jako kdysi. Jen tu dvacku dávám za to, co jsem tehdy neviděl. Holt tehdy byly jiné zájmy. Takže deset má Dáša v tom pěkně přiléhavém odění, a druhou ta malá žába za výkon. (26.10.2019)

Obvykle si dokáži vzpomenout na děj dětských filmů z mých školních let, ale z tohoto filmu si pamatuji jen oholené vlasy hlavní hrdinky. Když jsem po letech opět snímek shlédnul, pochopil jsem, proč si nic nepamatuji. Je to opravdu slátanina o ničem. Je div, že jsem to dokoukal (a že jsem dal dvě hvězdičky). (28.05.2012)

Tenhle film byl pro mne docela zmatečný, protože realita od natáčení filmu šla skutečně odlišit jen velmi těžko. Díky tomu jsem se několikrát ztratil v ději a proto mne film bavil stále méně a méně a ke konci jsem se ptal sám sebe, kdy ta blbost už skončí, protože z toho skoro nic nemám. A úvodní písnička už mi v druhé půli filmu lezla pěkně na nervy. Je ale pravda, že je zde velká koncentrace známých herců a hereček, a to dělá film zajímavým. Jinak ale není téměř o co stát. Ale přesto oceňuji tehdejší snahu filmařů natočit film o dětech pro děti, a ani na tomto filmu téměř není vidět, že vznikl za komunismu, což je taky určité plus. Celkově tedy dávám dvě hvězdičky. Třeba až film uvidím podruhé, zaujme mne více, ale zatím to vidím takto... (07.11.2007)