Krakonoš a lyžníci

Překrásný dětský film postavený na silně poetizovaném a idealizovaném vidění světa a doby přelomu století, trochu podobný idealizaci Divadla Járy Cimrmana. Tady se ovšem počítá s tím, že cílovým divákem je dítě, pročež královna československého dětského filmu režisérka Plívová-Šimková drží své filmové vyprávění výhradně v intencích narace dětského světa. Svět plný pohádek, mýtů o králi hor Krakonošovi zhmotněném v nepolapitelném pašírovi, svět dětských radostí a her, hojnosti sněhu i dobrodružství, do něhož přicházejí první magická dřeva - ski... Ten krásný sentiment idealizovaného pohledu na první české lyžaře (a co takový obraz idealizované české školy s buditelským učitelem...) je kouzelný a nezapomenutelný, navíc podpořený krásnou hudbou pana Hapky. Jako dítě jsem chtěl právě tohle prožít. To nádherné klukovské dobrodružství. Žít ve světě, kterému vládne nepolapitelný pašír, jemuž jsou financové leda tak pro smích... ,,...že, mistře Vichře?" (24.12.2007)

Základní idea i provedení je noblesní, bohužel má snímek dosti drobných vad na kráse, počítaje v to hned úvodně-závěrečnou neústrojnou, nevtipnou, unylou a roztahanou Hapkovu píseň, kvůli které jsem to málem stopla hned zkraje, a pak skutečnost, že žádná z cest, po kterých se vyprávění odvíjí, vlastně nedojde pointy - zmařená tříkrálová koleda slibuje pomstu na Velikonoce, která se už nekoná, stejně jako připravovaná ochotnická hra, ukradenou krajku nikdo nepohřeší, krádeže a ztráty lyží se zmíní, ale pak už neřeší, atd. - a vztahy mezi panoptikálními postavičkami: učitel, lesník, vrchní četník, hostinský, pašerák, hrabě, Budařovic kluci a koneckonců i Krakonoš zůstanou neobjasněné a bez vývoje, přestože naděje na jejich vyjasnění a další zápletky právě celou dobu poutá divákovu pozornost... Všechny napínavé mikropříběhy rozehrané na rovině klukovské, dětsky milostné i dospělácky zodpovědné zůstanou nedotažené, film končí bezradně, zahlazuje do ztracena zapovédané a opuštěné náměty masopustní veselicí a taškařicí a už se k nim nevrátí. Přitažlivý vhled do koloritu, do sociálně-pracovních poměrů a problémů, s nimiž se ve své době Krkonoší potýkalo, i do hrdých radovánek, jimiž si oblažovalo existenci - a přesto se neztrácí ze zřetele, že jde o hraný a lehkovážně laděný film. Pěkné je obsazení (obzvlášť Havelka s Vladykou jsou k zulíbání), ovšem výsledný efekt dál sráží mizerná, prvoplánová hudba a také všudypřítomný pel poněkud přílišné, obrozenecké hezkosti, levné dobromyslnosti a mravní spořádanosti jak v obsahu, tak i ve způsobu natočení snímku. Škoda, být to dějově dotaženější a mravně rozvázanější, košilatější, mohl to být dosti ne-dosti-žný počin, ta klouzavá prkýnka a záblesk marnivosti, nebojsovství a vášně po jinačím životě, jenž se v pašeráctví, jakkoli i pro pohraniční vesničany existenčně nezbytném, by k tomu rozhodně sváděly. (23.07.2014)

Jedna se o dalsi perlu, ktera vzesla z tvurci pece reziserky Very Plivove-Simkove.Tento film je u mne vice o pocitech nez o cemkoliv jinem. Samotny pribeh je velice jednoduchy, avsak celkovy dej-pribeh neni to hlavni.Hlavni je atmosfera horskych chalup, kde se zilo uplne jinak nez se zije dnes. Pomocnym reziserem byl Zdenek Troska.Hudbu slozil a pisen nazpival Petr Hapka.Tato pisen je pruvodnim znakem tohoto snimku, jeji melodie nas provazi v podstate celym dejem. V jedne z detskych roli se objevil Jan Kehar.Jednoho z financu si zahral oblibenec Plivove Jan Kraus. Pro roli hlavniho " pasira " se narodil Karel Hermanek. Roli ucitele se famozne ujmul Ondrej Havelka a roli praktikanta nepohrdnul Miroslav Vladyka. (28.12.2008)

Moje oblíbená vánoční pohodovka. Miluju to, hory, lyže, sníh, děti, dobu, kdy mi na mobil nezvonila návštěva u vchodu, že jsou tady, kdy se lidi vzájemně znali a neexistovalo tolik hajzlů, co prodávají všechno a nemají přitom nic, než holou prdel a v hlavě našrocené nesmysly multilevelových školitelů. (16.12.2008)

Úplně rozumím své ženě, křtěné Mumlavou, že Krakonoše a lyžníky bezvýhradně miluje – pro horala to musí být něco jako vzpomínka na dětství, nebo ještě spíš na dětskou představu o ideálním dětství. I chlapíkovi z údolí a plání je to pokoukání milé, ale přece jen víc vnímá různé nedotaženosti, jak ty dramat(urg)ické (viz jako vždycky precizní JC), tak ty realizační – momenty, kdy měl evidentně zajiskřit vtip či srážka pohledů, ale jiskra kvůli neuhlídanému výrazu nebo nedobře načasovanému střihu jaksi nepřeskočila. (05.07.2015)