Ďábel

Na film jsem se chtěla podívat hned, jak vyšel, ale potom jsem omylem viděla konec, když se na film doma díval někdo jiný, tak jsem čekala, až ho zapomenu, abych se mohla podívat sama. Inu, nakonec jsem na film zapomněla úplně a teprve při nedávném zájmu o oprášení filmografie Roberta Pattinsona se mi připomněl, a stejně rychle jsem si vzpomněla na ten zatrachtilý konec, když jsem si ho konečně pustila. Pozitivní na tom bylo to, že z rozestavění příběhu pro mě bylo velkou záhadou, jak může film skončit zrovna s těmi dvěma postavami dělajícími zrovna to ono, takže mi ten spoiler vlastně zase tolik zážitek nezkazil a dokonce ve mně podnítil zvědavost. Nicméně jsem během sledování bojovala s jinou věcí, a to s mou vlastní představivostí. Ta je totiž bujná a divoká a v day-dreaming módu prakticky neustále, často pracující na variacích filmů, které jsem zrovna viděla. To mi často umožňuje užít si i "horší" nebo "prázdnější" filmy, pokud v nich najdu alespoň jednu věc, která mě zaujme, někdy k tomu stačí i jeden herecký výkon nebo jedno autentické gesto mezi postavami. V případě The Devil All The Time mi ale moje představivost byla spíš protivníkem, protože mi bránila v tom film přijmout tak, jak si ho bratři Camposové vymysleli, napsali a natočili. Nefilmová "roztahaná" dramaturgie převzatá z knižní předlohy je zřejmá. Samostatné epizody (jako ukřižovaný mariňák nebo šerifův hon za "neposkvrněnou" reputací) vložené do příběhu, který i bez toho zahrnuje desítky let a spousty jiných tragédií, převádění hlavní postavy z generace na generaci a s tím spojené skoky v čase, velmi detailní odbočky od ústředního děje k vedlejším postavám a vykreslení "jejich příběhu" bez konkrétní akční souvislosti k těm "hlavním" událostem, to všechno jsou věci, které by čtenáři přišly naprosto přirozené při čtení knihy, ale divákovi při sledování filmu budou připadat nekonvenční až neobratné, i kdyby jenom podvědomě, pokud se ve filmové dramaturgii aktivně nevyzná. Já sama jsem s tím trochu bojovala, protože mi film nepřišel tak suverénní jako režisérův celovečerní debut Po škole, abych přijala všechny jeho dramaturgické volby bez jediné výhrady. A tak, i když jsem si film "užila" (rozuměj byla z jeho obsahu znechucená/smutná tak, jak jsem měla být), jsem byla po skončení vlastně trochu zklamaná, protože mi přišlo, že to nebyl takový film, jaký by si moje vlastní představivost na místě takového filmu vymyslela. Muselo se mi to v hlavě trochu rozležet a teď už jsem myslím sama sebe aktivně a trochu násilím přesvědčila, že není nic špatného na tom, když se filmař zamiluje do knihy natolik, že se její výsostné vlastnosti rozhodne při adaptaci v maximální možné míře respektovat, a dokonce najme autora knihy jako vypravěče pro voice-over, aby jeho ústy původní text doslova ožil a rámoval a obohacoval tak filmovou "skutečnost". (06.04.2022)

Vôbec nie zlé... len akési... nedozreté. Výsledok nemalej snahy, ktorá ale nenašla oporu v schopnostiach dvojice Camposovcov, zodpovedných za scenár a réžiu. Zato herci bezchybní, hlavne ale stále väčšiu a v súvislosti s týmto filmom úplne najväčšiu radosť mám zo "zimného vojaka" Sebastiana Stana. Po Ja, Tonya je to jeho druhý film, kde som ho skoro ani nespoznal. (29.11.2020)

Zřejmě nejsilnější čtyři, co jsem za velmi dlouhou dobu dal, ale mám pár věcí, kvůli kterým tu pátou (subjektivní) prostě dát nemůžu. Co se týče technický stránky, tak není na co si stěžovat - herci (z Pattinsona se pomalu ale jistě stává hereckej bůh), kamera, hudba, režie, střih... všechno zvládnutý naprosto precizně. Co mě ale zamrzelo bylo ořezání některejch motivů (Roy a Theodore, Carl a Sandy), který buď byly jenom zlehka naznačený (a nečtenář předlohy je tak nejspíš vůbec nepochytí) nebo úplně vynechaný. Chápu, že v rámci nějaký stopáže museli něco vypustit, ale u některých by stačilo přidat fakt 5-10 minut čistýho času a mohlo to dostat úplně novej level psychologie a motivací postav. Mimo tuhle (zcela subjektivní) výtku související spíš s mýma očekáváníma od adaptace si ale není moc na co stěžovat. Kdo má rád jižanskou gotiku bude slintat blahem a kdo má rád kvalitní filmy obecně, bude taky spokojenej. (20.09.2020)

Jako něco od starých dobrých bráchů Coenů. A vlastně si to i dokážu představit jako další sérii Farga. Akorát ten černý humor tam tak trošku chybí. The Devil All the Time je v mnoha ohledech krutý a ponurý film. Ale zase ne natolik, aby diváka vyloženě zhnusil, přinutil ho to vypnout a místo toho si dal třeba Lásku nebeskou, která je v určitém směru úplným protipólem. Svým kvalitním vyprávěním, dobře napsanými postavami a celkovou tajuplnou atmosférou dokáže i citlivější diváky, pro které by jinak ta gradující míra zla byla spíše odrazující, natolik upoutat, že od toho nebudou schopní odtrhnout oči. Už jen kvůli té solidní sartrovské myšlence, se kterou se poměrně dobře pracuje. Navíc to prostředí jižanského vidlákova je pro takový děj jako stvořený. Možná trochu škoda té krapet přestřelené délky, která byla ve výsledku spíše kontraproduktivní, klidně bych to nechal rychleji odsýpat. Tom Holland se mi začíná líbit čím dál více, vždycky mám radost, když vidím, že nějaký herec, který je známý díky žoviálnějším rolím, zvládne i něco vážnějšího. Spidey je šikula! A Cedric Diggory slizký úchyl. Love it! Průměrné 4* (22.09.2020)

„Diabol po celú dobu” priam číha všade okolo nás, kedy striehne na každú našu slabú stránku, ktorú isto použije proti nám a je iba na Tebe, či mu nakoniec ku kolenám padneš, snáď prosíkajúc o trvalé zľutovanie ? Taktiež si treba veľký pozor dávať už, keď niekomu cudziemu do auta nasadáš, pretože z nich sa sérioví a zvratení vrahovia vykľuť môžu, čo Ťa ešte predtým nielenže pekne vyfotia, že fotky si potom do albumu vložia, neskôr prezerať si ich budú, až sa svojími »trofejami« kochať budú, ale aj Ťa k tomu brutálne zamordujú, že navždy Ťa umlčia, kedy mlčky ponechaný ostaneš napospas divej zveri alebo iba zahrabaný, ako dajaké, špinavé lístie. Všetci stále naokolo umierajú, že dožiť sa ďalšieho rána, nie je vonkoncom isté, a pritom ani až tak strašne chorí nemusia byť, i napriek tomu je s nimi naveky Amen. Všetky cestičky našich hriešnikov sa neuveriteľne spájajú prostredníctvom dvoch malých mestečiek Knockemstiff (Ohio) a Coal Creek (Západná Virgínia), ktoré síce nie sú na sebe doslova nalepené, ale tiež majú zlomovú postavu Willarda Russella, od ktorej to v podstate celé začalo, a to už o čosi dávnejšie pred rokom 1957, pričom o malú chvíľu neskôr zavítam i o dvanásť rokov (na)späť na Šalamúnove ostrovy v Južnom Pacifiku, do obdobia, keď vtedy vojak Russell na vlastné oči uvidel visieť na kríži zbrojného seržanta Millera Jonesa, čo inak ním tak extrémne pohlo, že potom neďaleko svojho domu umiestnil na jeden padnutý kmeň olúpaný krížik, čo sa stalo jeho poznávacím znamením. Prostredníkom je mesto Meade, keď počas cesty domov naďabuje na servírku Charlottu, čiže dá sa tým pádom očakávať, že ten chlapec v prítomnosti, nie je nikto iný, než ich syn "ARVIN EUGENE RUSSELL" , ktorému osud prihral vskutku nečakané situácie, z ktorých vykľučkovať, nebolo zakaždým jednoduché... / Som veľmi príjemne prekvapený, čo mi respektíve naservírovala gigantická spoločnosť Netflix, kde som väčšinou zastával názor: „Kvantita víťazí nad kvalitou” , čo sa teraz našťastie nepotvrdilo, ba práve naopak, keď sa jedná o mimoriadne ťažký, existenciálne ľadený, absolútne nikoho nešetriaci, depresívne štylizovaný, dobovo napísaný, špeciálne obsadený, zručne (z)režírovaný a nasnímaný, odvážny film, aký snáď už dlho nebol nakrútený ?! Herci sú vynikajúci, najmä Tom "Pavúči muž" Holland, ktorý má síce okolo seba množstvo hereckých kolegov najzvučnejšieho mena, ale nemá žiadny problém ťahať celý snímok iba na svojich pleciach. Miestami je doslova strhujúci ! A "Dudley Dursley" medzitým tak vyrástol, že som ho ani nespoznal ! Autorom knižnej predlohy je Donald Ray Pollock, ktorý je súčasne i "vyprávačom" , čo ešte len umocňuje celkovú atmosféru počinu. Jedným z producentov je trebárs Jake Gyllenhaal. U mňa prevláda akýsi zvláštny pocit videného, čo zanecháva nejakú výraznejšiu stopu na srdci diváka. (26.09.2020)