Úsměvy letní noci

Bergman a hořká komedie. Vydařená kombinace? Zcela určitě. Vzhledem k tomu, že jsem byl vždycky zvyklý sledovat točení mezilidských vztahů na podobných akcích, jakou uspořádala Desirée, spíš jako nezainteresovaný divák, mají pro mě Úsměvy letní noci poměrně zvláštní příchuť. Není divu, že nejvíce mě zaujala postava advokátova syna. "Bože, je-li tvůj svět hříšný, chci hřešit." (651., 30. VI. 2011) (30.06.2011)

Úsměvy letní noci aneb Ingmarův epistolář vsazený na pomezí mezi Nebezpečné známosti a Morálku paní Dulské. Ješitný manžel ani po dvou letech neodpanil svou mladičkou novomanželku a z přetlaku se mu zdává o dřívější milence, stále velmi atraktivní herečce. Mladá manželka ale více tíhne ke svému nevlastnímu synovi a jediné povyražení má se svou služebnou, která také obskočí, co může. Herečka má ale žárlivého milence a ten zas vášnivou manželku, na kterou ale její muž nežárlí ani trochu. Rozmotání těchto avantýr je tedy nasnadě, stačí jen několik ženských intrik a společná noc každého s každým na venkově. A pokud by ani toto nepomohlo, máme tu přece pojízdné postele. Suma sumárum tolerovatelné dobrodružství s oblíbenými stary Jarl Kullem, Evou Dahlbeckovou a dalšími. Takový Bergman nikoho nezabije. (10.04.2014)

Skvělý, romantický, zábavný! Bergman. Milostná vzplanutí společenské smetánky mi snad ještě nikdy nepřišla tak zajímavá a přirozená, dialogy v podobně laděném příběhu mi dosud ani jednou nepřipadaly tak pravdivé a hořkosladké. Láska je jediná věc, pro kterou stojí za to se trápit, porušovat morální trendy a nahlas o ní během horkých letních nocí přemýšlet, a Bergman je jedním z mála, kdo o ni dokáže natočit veselý fraškovitý příběh, aniž by vznikla nedůvěryhodná přeslazená fraška. Nebuďme z lásky nešťastní, pusťme si raději Úsměvy letní noci ;) 90% (11.02.2016)

I komediálně satirický Bergman je Bergman. Zajímavě rozehrané (a ostatně i dohrané) téma, ale šílená u-t-a-h-a-n-o-s-t, ta je výrazně na škodu. A přitom úvodní i závěrečná čtvrthodina jsou na podtrženou jedničku s hvězdičkou. PS: Zlý smích Jarle Kulleho je dokonalost sama. Z fleku bych ho obsadil do nějakého béčkového horroru o šíleném vědci toužícím ovládnout svět. (22.11.2008)

Romantická komédia na bergmanovský spôsob, tak nejako sa to uvádza v otváracích titulkoch. Prečo, nie? Hybaj sem! • Širokospektrálna konverzačná vzťahová záležitosť s ústredným prelietavým švédskym protagonistom - advokátom Fredrikom Egermanom [šikovne zamaskovaný Gunnar Björnstrand], ako povedzme hlavným hýbateľom tohto obzvlášť popretkávaného diania, plného najrozmanitejších, nazvime ich, ako nielen mileneckých situácií, aké by dokázal azda vymyslieť iba tento autor v podaní Ingmara Bergmana, ktorý mal so svojimi c-h-a-r-a-k-t-e-r-m-i toľko spoločných vlastností, koľko sa napokon vlastne ponúkalo, nakoľko sám predstavoval akéhosi vetroplacha, čiže tým pádom napodobňoval len seba samého tak, ako sme to predtým totiž asi nikdy ani nevideli; počas nakrúcania Letného úsmevu, mimochodom, je už tretí krát ženatý, a to vskutku ďalej ani nehovoriac o tom, koľkože ďalších "bokoviek" má ešte na konte; určite ho museli znovu mimoriadne vzrušovať i tieto švédske predstaviteľky: Dahlbecková, Jacobssonová a H. Anderssonová, ktorým rozdal veľmi kvalitné scenáristické karty, aby si s nimi zahrali o divákovu priazeň, čo sa mu určite nadmieru vydarilo, keďže výmeny replík z pohľadu hlavných postáv, pôsobili priam magnetickým spôsobom, aký si teda zvyčajne i veľmi rád vychutnávam. • Čo sa zase konkrétne pre zmenu týkalo mužského osadenstva, tak naprosto nezabudnuteľnými postavami boli: gróf Carl-Magnus Malcolm [Jarl Kulle] a Fredrikov syn, Henrik [Björn Bjelfvenstam], ktorí zručne sekundovali vyššie uvedeným "ženským podperám," o ktoré sa pomerne dosť vkusne opierali, ale najmä neustále zvádzali akési pohlavné súboje, plné iskrivých scén → a podľa názoru I_B sú takéto vzťahy v poriadku?! ← vo filme to rozhodne vyzeralo rozlične, pričom naopak, v holej realite už pomaličky nastávajú pochybnosti v rámci celkovej morálky či etiky takéhoto človeka, a tak sa radšej riaďme iba mottom daného titulu v zmysle: že to ani v podstate vôbec nikam neviedlo, resp. jednalo sa o odstrašujúci príklad, že to takto skrátka nemôže ísť ďalej; inšpirácia pre divácku obec, zatiaľ čo pre autora to akosi príliš neplatilo! • Geniálne kinematografické dielo uprostred L. rokov, XX. storočia. • Nie je to klasická veselohra, akú si asi automaticky hneď predstavíte, skôr by som ju definoval, ako dramaturgickejšiu štruktúru s komediálnejšími prvkami, a nie opačne. (30.07.2024)