Muž jménem Ove

Povedal by som, že sa jedná o veľmi dobrý švédsky film, s vynikajúcim hercom v hlavnej úlohe - Rolfom Lassgårdom, ktorého postava, zhruba šesťdesiatnika Oveho, mrzutého, nepríjemného dedka, s akousi doživotnou traumou na pleciach, snažiaci sa niekoľkokrát, pokúšať sa o dobrovoľný odchod z tohoto sveta. Tento pánko rezignoval na životný optimizmus, elán, ktorý sa mu z tváre vytratil, ako ranná hmla. Plánuje sa obesiť, v tejto polohe, je niečo medzi svedomím, zhodou okolností, šťastím, a nejakým druhom, ktorý by som pripísal : "in flagranti" , načapaný, ako chce uskutočniť tento skutok, ale z pozície nových susedov, ktorí netušia, čo sa práve deje, tí mu omylom narazia do poštovej schránky, a dá sa povedať, že tým pádom, mu zachránila sympatická, pôvodom z Iránu, teraz švédska občianka, s dvomi deťmi, ďalším na ceste, po boku „kutila” , manžela, rodáka, ale z tejto severskej krajiny, drahocenný život, ktorý si treba vážiť, aj popri udalostiam, ktoré sa mu v minulosti odohrali. Film skvelo funguje najmä vo flashbackoch, s učiteľkou, ktorú si vzal za ženu, a ich spoločné chvíľky pohody, ale aj nepríjemné okamihy, cez ktoré sa nemohol preniesť, a preto je z neho, dnes, veľmi zvláštny človek, ktorý si zasadol na ľudské plemeno, ako také, to viní zo všetkého... , čo sa jemu stalo. Od tohoto okamihu, keď mu Ona Parvaneh, nepriamym spôsobom zachránila kožu, začne sa v ňom miesiť postupná dobrota, ochota, láskavosť, ale pár filmových minút, to ešte potrvá, popri tom, bude vyvíjať veľký záujem o vykonanie vlastnej samovraždy, ktorá sa nie a nie uskutočniť. Je to film dojemný, ktorý extrémne hrá na city diváka, čo mi v tomto prípade, nijako zvlášť nevadí. Vychutnával som si najmä brilantnú retrospektívu, kde vystupovala, už zosnulá, Oveho manželka, Sonja, v podaní sympatickej herečky Idy Engvoll. Z môjho uceleného pohľadu, sa jedná o veľmi pôsobivý švédsky film, so sympatickými hercami, réžiou, scenárom, ktorý je síce plný pokusov o zlikvidovanie sa, ale ak sa človek nad tým hlbšie zamyslí, obsahuje skrytý význam, prečo sa tak deje, spamätal sa, pokiaľ mal ešte čas, aspoň teraz pociťuje v sebe čosi, čo už dávno nie. Výborná záležitosť, ktorá zachveje pri srdci. (28.12.2016)

Príbeh je o starom vdovcovi menom Ove, ktorý má rád všetko pod kontrolou a pritom ho sere celý svet. Sám seba upgrejdoval na dozorcu v susedstve kde žije už od nepamäti a ktoré celé povybíjal samými tabulami s príkazmi a zákazmi. A ako to už tak býva, všetko sa náležito zmení, ked do jeho života vstúpi niekto iný: noví susedia, ktorí majú celé to jeho nervozne usurpátorstvo úplne vpaži... (04.06.2016)

Typicky seversky humorne pojate drama o jednom starsim chlapikovi, ktery vzpomina a bilancuje nad svym zivotem. Myslim, ze tento namet by se obesel i bez uprchliku a gayu dohromady, tady zamer tvurcu moc nechapu. Film strida velmi dobre pasaze s temi horsimi, divak vsak dostane slusny mix zabavy, zvlast ti, kteri maji slabost pro severskou tvorbu. (26.12.2016)

Švédi si Stoletým staříkem vytvořili novou odrůdu komedií, která absurdní situace prolíná s realitou všedního života, s čímž je skandinávská kinematografie více než ztotožněná. U Muž jménem Ove mluví za sebe moc hezký a lidský příběh, který je jednou smutný, aby následně lidsky rozesmál duši každého z nás. K tomu prostředí je velice zajímavé, originální a vytváří celou sérii zajímavých situací, které se sice tváří absurdně, ale ve skutečnosti se evidentně zakládají na životních zkušenostech každého Švéda. Taková rivalita Volvo vs. Saab je naprosto geniální. Řezal jsem se u ní smíchy snad pokaždé, kdy jsem tyhle auta ve filmu zahlédl. Během filmu mi bylo tak hezky, že pět hvězdiček by na podobný film bylo sakra málo. (03.02.2017)

Naprosto skvělý film. Už dlouho jsem se tak nepobavil. Četl jsem i knížku, která byla stejně jako film vynikající. Miluji švédské knihy a spisovatele a když se nějaká kniha zfilmuje je z toho dokonalý film. Jako třeba právě Muž jménem Ove. A teď už k filmu. Příběh se velice shodoval s knihou. Hannes Holm plně využil původního knižního příběhu. Ve filmu nebyla scéna nebo herec, který by se mi nelíbil. Rolf Lassgard zahrál Oveho naprosto dokonale. Bahar Pars jako Parvaneh byla též dokonalá. Akorát se mi zdá, že jsem ve filmu jméno Parvaneh vůbec nepostřehl, ale třeba tam bylo a já si jenom nemůžu vzpomenout:-). Ostatní herci byli též skvělí. Děj se krásně prolínal s minulostí. To mám na filmech velmi rád a Oveho vyprávění zpoza jeho nedotažených pokusů o sebevraždu je doslova strhující. Scénář byl excelentní, plný výborných hlášek a kamera taky nebyla vůbec špatná. Hudba, tak ta mě oslnila snad nejvíce. Byla výborná. A zvuk, tak to bylo něco. Zvukaři si s tím tentokrát opravdu vyhráli. Nestává se moc často, aby bylo ve filmu silně zachyceno jak kocour přede:-). Nejvíce se mi, ale líbila jedna věc. Chvílemi byl film velice zábavný a vtipný a chvílemi zase velmi smutný. Někdy jste se museli velice smát a někdy jste museli udržet slzu. Ale tak to má být. Podle mě je nejlepší scéna jak Ove najde kocoura a to psisko na něj štěká a jeho panička na něj hází kameny. Ove pak pronese výbornou hlášku, "Jestli se mi tu ta bestie ještě jednou vychčije tak dám do toho obrubníku proud." Dále pak scény s Parvaneh a v minulosti se Sonjou. Opravdu já nemám slov. Švédi tento film vyslali na oscary a já myslím, že by se do finální pětky za cizojazyčný film mohl dostat. Tento film se u mě dostal na třetí místo v mé tabulce viděných filmů roku 2016. (10.12.2016)