The Eight Hundred

Jeden z najlepších vojenských filmov posledných rokov, Číňan prekvapil. Shanghai v roku 1937 bol rozdelený na koncesie v ktorých Čínania, Angličania , Nemci a Francúzy mali vlastné teritórium, zákony a ich nedotknuteľnosť ( koncesie boli ukončené dňom bombardovania Pearl Haurbou, t.j cca 7.12.1941). Toto zvláštne postavenie vytvorilo bizardnú situáciu, kedy si cudzinci mohli cez cca 10 m kanál pozrieť v priamom prenose bitku o Sihang Warehouse – poslednú budovu v ktorej odolávali posledné zbytky pozbierancov Čínskej armády proti Japnskej armáde. Tá bola zďaleka najagresívnejšia spomedzi aziatov po stáročia. Na začiatku 19 storočia zaútočili na Kóreu, Thaiwan, Čínu, na hlavu porazili Ruské námorníctvo. Stretávame sa na jednej strane s agresívnym, v bojoch zdokonaleným Japonským vojskom proti pár odhodlaným vojakom a zmesov kadečoho. Záver ukáže, prečo tento vopred prehraný boj mal vplyv na budúcu Čínsku armádu a odpor voči Japoncom- Čínsky roľník sa mení zo zbabelého ustráchanca na vojnového hrdinu. 5*+ (28.12.2020)

Niečo medzi Stalingradom a 300vkou na čínsky spôsob. Tentokrát sledujeme boj viacmenej odvážnych 800 Číňanov (s pár zbabelými výnimkami), ktorí chránia sklad v Šanghaji pred klasicky zákernými Japoncami. Technická stránka je špičková a dočkáme sa množstva skvele natočených a krvavých prestreliek. Film bol evidentne poriadne drahý. Horšie sú na tom jednoducho načrtnuté postavy, ktoré mi boli celkom ukradnuté a miestami sa mi splývali. Takže výsledkom je nekonečná prestrelka anonymných aziatov na jedno pozretie. 5/10. (02.01.2021)

Po vizuálnej stránke dokonalé, z dostatkom akcie, no vzhľadom na premrštenú stopáž, sa snímok tak či onak nevyhol pasážam, vďaka ktorým divák stráca niť. Nie niť dejovú či príbehovú, tá je jasne daná, ale z pohľadu zachovania koncentrácie na samotný priebeh. Ja skutočne nemám príliš veľké pochopenie pre filmy, ktoré trvajú pól dňa, pričom popri ich sledovaní by človek stihol upiecť hus spolu so štedrákom. Dobrý, no zbytočne dlhý film, vďaka čomu sa vytráca samotná pointa v podobe nezlomného národu. Koniec koncov, preto teraz vládnu svetu. (02.01.2021)

Vlastenecký historický film v tom nejlepším slova smyslu. Obrana skladiště Sihang je jedním ze klíčových bodů novodobé čínské historie, a tak je pochopitelné, že filmaři tento obrovský úspěch armády (i když to byla tehdy NRA, která pak byla vyhnána) natočili ve velkém a s náležitým patosem. Ovšem taky dost historicky věrně. Ač se nám může ta zápletka okolo vlajky zdát přepálená, Yang Huimin tu vlajku tam opravdu donesla, a obránci ji za úsvitu vyvěsili (s tím následným leteckým útokem to pravda trochu filmaři přehnali, ale patos musí bejt). Objektivně za čtyři, ale přidávám pátou za způsob vyprávění - ty mikropříběhy vesničanů, kteří neumí zabíjet, jsou k tomu brutálně nuceni svými nadřízenými, a nakonec se stávají hrdiny, odráží docela historii. (20.06.2021)

I dnes jsem věnoval nějaký čas druhé čínsko- japonské válce, ale s tím, že byl včerejší zážitek mnohem mocnější než ten dnešní. Čínští tvůrci totiž tentokrát v oblasti emocionálního ždímání notně přitlačili na pilu, což je opravdu škoda, protože se jinak až překvapivě drželi skutečných událostí. Příběh obrany skladiště proti mnohonásobné japonské převaze byl už sám o sobě skvělým námětem na film, takže mi zbytečné bobtnání scénáře přišlo jako znevažování statečnosti těchto nesporných čínských hrdinů. Snímek také ukázal v pravém světle , že tehdejší obránci demokracie změnili svůj původní postoj z nevměšování se (Asie) v pozdější přímou zradu svých spojenců (Evropa). (21.01.2022)