Hořký měsíc

Se stejnojmenným románem Pascala Brucknera jsem ještě nepřišla do styku, ale s filmem, jakým je Hořký měsíc si komparaci určitě zaslouží. Neb hlubiny a zákoutí patologických mileneckých vztahů jsou vždycky výzvou ke zpracování a k dialogu se čtenářem či divákem. Teprve až nyní si uvědomuju jak přepestrá je Polanského tvorba a někdy v klidnějších časech se k ní spokojeně budu vracet. Je věčná škoda, že jeho jméno je více kauzou nežli synonymem pro jeho tvorbu. Ostatně zde jako jediná pochybení vnímám obsazení Hugh Granta a Kristin Scott Thomas, což už v té době byly příliš výrazné hvězdy na to, aby hrály jen vedlejší role. Dobrý je rámec oné silvestrovské noci, sevřené prostředí lodi i vykreslení celé té zničující romance jako zpovědi adresované nové oběti. A jako pouto mezi starým a novým světem ideálně funguje onen glosující Ind, což je velmi moudré rozhodnutí. (08.06.2017)

Excentrický tvůrce polského původu se tentokrát zaměřil na psychologicky laděný vhled do okoralosti manželského soužití na straně jedné, a do pouta smyslného, záhy přesyceného na straně druhé. Britský bezdětný pár se totiž náhodou seznamuje s postarším americkým invalidním spisovatelem Oscarem a jeho vyzývavě smyslnou ženou Mimi, francouzskou tanečnicí. Ti dva se seznámili v Paříži, kam s velkými spisovatelskými ambicemi Oscar přichází, jenže jeho osudem se stane vztah s Mimi, plný vášně a sexuálních fantazií, který však velmi brzy vystřídá cynické přesycení a tragická nehoda. Právě o tom všem začne Oscar podrobně vyprávět naivně konzervativnímu Nigelovi, který si nechce přiznat, jak moc ho jeho mladá žena přitahuje. Erotické napětí na co nejmenším prostoru (zámořská loď), úchvatná kamera, destrukce jednoho mýtu, partnerské neštěstí a do toho všeho filmařsky velmi obratný Roman Polanski, který nechává diváka na pochybách. Osudovost dvou manželských párů, ve kterých jsou prověřovány základní hodnoty charakterů zúčastněných, je bezchybná. Patologický pozorovatel Polanski se mohl navíc opřít o herecké představitele (nesmělý kokta Grant, výtečný Coyote i osudová Seigner). Nemilosrdný režisér v nemilosrdné sondě.. zřejmě nejlepší Polanski. 85%. (03.08.2009)

Už od prvního záběru. Ďábelsky sofistikované klamání tělem a grandiózně vyobrazená čistokrevná dehonestace vztahu mezi dvěma lidmi. To celé v depresivních kulisách lodi, či potemnělých uličkách Paříže. Typické neo-noir Polanskiho na přelomu osm/devadesátých let. Fascinující jak emocionálně komplexní freska to je a přitom plyne s lehkostí a mrštností dravého erotického thrilleru. Jeden z nejlepších filmů režiséra, kterému se přichází na chuť postupně, časem, přes tvrdou slupku. (18.11.2016)

Hořký měsíc je řemeslně skvěle natočený film, jemuž rozhodně nechybí schopnost vtáhnout diváka do děje a poté mu dopřát možnost si jej téměř fyzicky prožít. Samotný příběh je ovšem vybudováván značně "literárně". Už samotné seznámení obou protagonistů působí téměř jako pohádka o hledání neznámé princezny. Také samotné schéma příběhu vyprávěného v rámci jiného příběhu je značně literární. Tento koncept ovšem překvapivě funguje i na plátně, neboť "vyprávěné" pasáže tvoří hlavní část filmu, jsou líčeny celistvě a nejsou zbytečně přerušovány "rámujícím" dějem na palubě výletní lodi. Značně nepravděpodobně a schématicky ovšem působí jiné, taktéž velmi "literární" téma, totiž ony "domácí války" (v podstatě celá druhá polovina filmu) v nichž je nejprve týrána a ponižována Mimi, aby se nakonec situace otočila a obětí se stal pro změnu Oskar. Přes tuto schématičnost je Hořký měsíc plný velmi přesných, téměř instruktážně vykreslených situací, například velmi přesně postižená "anatomie žárlivosti" či dobře prokreslené "mechanismy svádění", mužskou neschopnost naslouchat a komunikovat i ženské "citové" a osobní "čtení" mužských reakcí. Průběh a vyústění filmu přitom nabízejí poměrně přesnou, i když trochu spekulativní interpretaci, kterou by bylo možné shrnout do tvrzení, že partnerský vztah postavený především na tělesných prožitcích, na sexu, vtah do něhož není oběma investováno a který není budován, je chtě nechtě vztahem takříkajíc "chyceným za špatný konec". Pochopitelně lze ovšem film velmi dobře pochopit i jako další doklad velmi intenzivně vnímané bezvýchodnosti našeho světa. Přesto se nemohu ubránit dojmu, že film zcela záměrně a pomoci negativních příkladů ukazuje určitý recept... 8,5/10 Zajímavé komentáře: Radyo, Renton, Shadwell (17.12.2008)

Výborná psychárna od skvělého režiséra Romana Polanského. Erotickým napětím prostoupený příběh nenechá diváka ani na okamžik vydechnout. Peter Coyote a Emmanuelle Seigner jsou oba úžasní pokušitelé. Hugh Grant a Kristin Scott Thomas působí zpočátku ve svých rolích až kouzelně naivně, ale pak, pod vlivem toho, co vyslechli, začnou také pomalu prodělávat proměnu. Umístění příběhu na omezený prostor zaoceánské lodi bylo také mistrným kouskem. (23.07.2002)