Myši patří do nebe

[VIDĚNO 27.10.] Tenhle přes 8 let připravovaný projekt pod hlavičkou Denisy Grimmové a Jana Bubeníčka jsem měl v hledáčku již dlouho, respektive od chvíle, kdy se skrze šeptandu dostal do veřejného povědomí – a poté, co se setkal s nadšenými ohlasy a byl ověnčen několika oceněními, mezitímco získal pověst 'nejlepšího tuzemského animáku od Fimfára', jsem se nemohl dočkat, až se dostane do širší kinodistribuce. No a po těch několika letech netrpělivýho čekání a samotném zhlédnutí snímku mohu zcela bez sebemenšího váhání prohlásit toto: 'Myši patří do nebe' jsou instantní žánrová klasika...... Pro animáky, zejména stylizované prostřednictvím stop-motion animace, jsem měl vždycky nehoráznou slabost, choval k nim určitou láskyplnost, a považoval jej za žánr, na který nikdy nedám dopustit, páč ve mně vždy dokázal nostalgicky probudit ono vnitřní dítě a vzpomínky na éru, kdy jsem byl jednoduše víc šťastný - a všeobecně příběhy, jejichž hlavními protagonisty jsou antropomorfizovaná zvířata, mi byly odjakživa velice sympatické. Takže tahle unikátní kombinace dělá z loutkové rozprávky 'Myši patří do nebe' – shodou náhod filmovou adaptaci stejnojmenné a neméně populární knižní předlohy od Ivy Procházkové – půvabnou filozofickou bajku, která je ve své podstatě alegorií o překonávání strachu i životních překážek, důležitosti přátelství, a relativně tabuizovaném tématu smrti a celkového smíření se s ní. Kdo mě osobně zná, ví, že jsem povahou měkkota, tudíž není překvapením, že ta kanonáda existenciálních pravd, jimiž je celý příběh protkaný - a z nichž jsem v reálu častokrát 'pobobkován strachy' - mě zde i jako čerstvýho dospěláka dokázala zasáhnout přímo do srdíčka...... 'Myši patří do nebe' jsou totiž plnohodnotným animákem ze starý školy, který nespolíhá na impulsy mainstreamového konzumenta a zvysoka kašle na moderní trendy, takže ony zmíněné motivy jsou zde prezentované velmi citlivě, nenuceně, s pokorou, něhou, a zcela přirozeně, a samozřejmě s notnou dávkou pitoreskního humoru. Divák zde může obdivovat ihned několik elementárních distinkcí – ať už jde o napínavou zápletku která vás okamžitě chytne a nepustí, charismatické postavičky (Bělobřich rules!), prvotřídní český dabing, originální koncepci Nebe, či dramaturgii celkově, to vše nelze označit jinak než jako kvalitu první třídy. Jsou zde však dvě specifické složky, díky kterým si jejich tvůrci zaslouží zasypat cenami až po jejich geniální hlavu, Českým lvem počínaje. Prvním trnem v oku a hotovou pastvou pro oči je naprosto fenomenální výtvarná stylizace, která všem loutkám a fikčním kulisám dává náležitou personifikaci, a propůjčuje život – ta precizní práce animátorů je hmatatelně znát na každém záběru a dílčím detailu, no a jistá umělecká inspirace Karlem Zemanem či Jiřím Trnkou je víc než evidentní. Druhým takovým pozlátkem je famózní symfonický hudební doprovod pod taktovkou Krzyzstofa Janczaka, který tvoří nezanedbatelnou část celkového zážitku, a zároveň může i za to, že finále je takovej neskutečnej doják a emocionálně drtivá, avšak uspokojivá katarze - takže mít tahací kapesníčky u sebe v inventáři je bezpochyby výhodou...... Dá tedy rozum, že těch 8 let pečlivé mravenčí práce nejenže musí nést ovoce, ale taky haldy financí, jež je nutno zaplatit - přesněji řečeno, na naše poměry gigantických 90 milionů korun. Kolem a kolem, za cílovou formou snímku stojí finančně, výtvarně a produkčně neuvěřitelně náročný a nesmírně komplexní tvůrčí proces - vzhledem k narvanýmu sálu při naší projekci si však troufám tvrdit, že tohle bude dozajista trhák, který nejenže zaplatí svůj obří rozpočet, zároveň svým důvtipem lehce strčí do kapsy i vysokorozpočtový animáky ze zámoří. Samozřejmě nejde zapomenout ani na tvůrčí spolupráci z Francie a Polska, jenže ne nadarmo existuje rčení 'Zlaté české ručičky'. 'Myši patří do nebe' v rezoluci potvrzují fakt, že Česko má jedinečný potenciál se opět stát velmocí v produkci animovaných stop-motion filmů, jelikož Denise Grimmové a Janu Bubeníčkovi se podařilo nemožné: povznést český animovaný film opět na výsluní – jen je nutné doufat, že se někdo této zažehnuté pochodně chopí, a předá ji dál...... Já vím, a sám uznávám, že animák je to těžce patetický, klišovitý, v jádru naprosto pochopitelně dětinský, a těch úliteb menším divákům je tam víc než dost – ale je to animák setsakra poutavý, emocionálně subtilní, náramně groteskní, vizuálně jímavý, a umělecky fascinující. Nebýt tak toho, že je to animák převážně pro dětský publikum (za což nechtěně může spíš ona literární předloha), kvůli čemuž je naprosto zbytečně infantilní, jelikož necílí víc na starší generace/širší masu, bezprecedentně bych pálil 10 liščích ocasů z 10. Takhle je to "jen" za 9 myších ocásků z 10. Uvítal bych sice delší stopáž, ale i těch 87 minut esence krásy animovaného filmu letos žánrově nic jinýho nepřekoná. Prostě nádhera. A už se nemůžu upřímně dočkat, až tuhle esteticky nápaditou nádheru uvidím znova. Zvěsti fakt nelhaly – 'Myši patří do nebe' jsou nejlepším animovaným dílem od vydání 'Fimfára'. Oskara, nebo alespoň nominaci, prosím...... takže až někdy při jízdě autem uvidíte, že vám do cesty omylem vběhlo zvíře, prostě zastavte, nic za to nedáte, a ten malej tvoreček vám za to bude nadosmrti vděčnej. 🐭🦊 (01.11.2021) (méně) (více)