West Side Story

West Side Story patří mezi nejslavnější muzikály všech dob, kdy jeho popularitě výrazně pomohla i filmová adaptace z roku 1961. Ta získala celkem 10 Oscarů a vstoupila do historie jako jeden z nejoceňovanějších filmových muzikálů všech dob. Jejím fanouškem se stal i Steven Spielberg, který chtěl 40 let natočit muzikál a to právě nové zpracování West Side Story. Píše se rok 2021 a jeho West Side Story se po odkladech způsobené pandemií konečně dočkává svého uvedení. Nová verze West Side Story se přitom kvalitami zcela vyrovná původní adaptaci.   Steven Spielberg za svou kariéru vyzkoušel praktický každý žánr (chybí mu pouze western, který by měl přijít na řadu již brzy). Válečné filmy, horory, dobrodružné filmy, sci-fi i životopisná dramata. Za ta léta přitom nepřišel o své mistrovské audiovizuální vypravěčské schopnosti, což platí i u nového zpracování West Side Story. Ta se zásadními změnami v zápletce nepřichází a nejvýraznější změnou je fakt, že postava doktora je zde nahrazena jeho ženou Valentinou, kterou ztvárnila Rita Moreno, která se již objevila v roce 1961 v roli Anity a získala za ní Oscara. Příběh je ovšem jinak zcela věrný původnímu muzikálu a Spielberg jednoduše natočil muzikál, který v mnoha ohledech dokáže evokovat původní adaptaci, jde ovšem pořád o moderní a i díky tomu energičtější zpracování. Spielbergovi sice při jeho aktuálních 74 letech táhne na 80 let, o svou energii ovšem očividně nadále nepřišel.   Spielbergovo West Side Story skutečně působí jako vysněný projekt. Projekt, který si jeho tvůrce neskutečně hýčkal a snažil se ho dovézt k dokonalosti. Jde o mistrovské dílo, které Spielbergova dvorního kameramana Janusze Kamińskiho předvádí v největší formě za poslední roky. Jakmile totiž Spielbergovo West Side Story započne, začnou znít známé hudební motivy Leonarda Bernsteina a do toho se v průběhu objeví všechna ta překrásná práce s barvami a osvícením, je jasné, že diváka čeká neskutečný vjemový zážitek, který od začátku zaujme i dobovou výpravou, kostýmy a především tím, že se ukáže, že je díky rasismu či násilí West Side Story zcela aktuálním dílem i pro 21. století. A i proto nové zpracování zbytečným filmem.   Už původní West Side Story přenáší příběh Romea a Julie z italské Verony do ulic New Yorku 50. let. Spielbergovo uchopení je poté plné energie, v těch správných momentech ovšem jeho West Side Story dokáže fungovat i jako shakespearovská tragédie. West Side Story z roku 1961 má dodnes neskutečné kouzlo, přeci jen ovšem nevyhnutelně působí trochu zastarale a nové Spielberovo zpracování bude pro moderního diváka v podstatě vděčnější. Má výhodu i v tom, že je její 100-milinový rozpočet rozhodně vidět a v podstatě komorní příběh dvou znesvářených gangů a prokleté lásky díky tomu působí velkolepě. Klíčové je ovšem to, že zde je Spielberg jako tvůrce v největší formě za posledních 20 let a do svého vysněného projektu dává naprosto vše.   V muzikálových vodách nezkušený Spielberg se postará o několik povedených hudebních čísel. Celé Spielberogo West Side Story je v podstatě složené z perfektních záběrů/sekvencí, které fungují díky Kamińskiho schopnostem za kamerou a pochopitelně i díky schopnostem samotného Spielberga. Skvělá dobová výprava, parádní střih dvojice Michael Kahn a Sarah Broshar. Jednotlivé momenty mají parádní gradaci, neskutečnou energii a vyvolávají pocit, že líp to prostě nešlo.  Jakmile dojde na hudební čísla v tělocvičně či na policejní stanici, nemůže být pochyb o tom, že Spielberg se v neobydlených muzikálových vodách zabydlel solidně.   Skvěle přitom vypadají nejen velkolepá vystoupení, ale i osobní momenty. První osudové setkání Tonyho a Maríe má ten správný nádech toho, že se Země zastavila a v pohybu zůstal jen vyvolený člověk, který někomu padl do oka. Na jednu stranu je Kamińskiho dokonalost už v jistém ohledu nezajímavá, na druhou stranu ovšem Kamiński ovšem zkouší právě nové hrátky s osvícením či stíny a v součtu v zácpě všech těch nádherných filmů předvádí jeden ze svých nejpůsobivějších výkonů za delší dobu.    Spielberg si ovšem pochopitelně klasicky ohlídal i casting. Především obsazení Rachel Zegler, která nejen, že skvěle zpívá, ale i výtečně hraje a do svého výkonu v roli Marie dává naprosto všechno. Tahle debutující herečka má před sebou velikou kariéru a má na to se jednoho stát velkou hollywoodskou hvězdou. Ansel Elgort je poté velmi fajn, krom dvou stěžejních momentů ovšem nedostává příliš herecké příležitosti. Krom ústřední dvojice ovšem skvěle funguje i obsazení vedlejších rolí. Za role Bernarda a Anity v adaptaci z roku 1961 získali George Chakiris a Rita Moreno herecké Oscary, jejich náhradníci David Alvarez a Ariana DeBose jsou ovšem též skvělí. Především DeBose předvádí ve stěžejních momentech až vyloženě děsivý herecký výkon a předvádí pověstná šťastná rozhodnutí v případě Spielbergových castingů. Těch pamětihodných výkonů je ve filmu ještě víc a Rita Moreno je ve své nové roli též výtečná, Zegler a DeBose si ovšem celý film kradou pro sebe. Důležité je ovšem to, že všichni ovládají zpěv i tanec.   Realizace moderního zpracování ovšem dává smysl i proto, že některá témata West Side Story dokáží reflektovat současné problémy, West Side Story pořád nepřišlo o onu klasickou muzikálovou nadsázku, témata o rasismu a přeci jen zbytečném násilí ovšem přeci jen dokážou nejspíš s aktuální společností rezonovat. I proto West Side Story nemusí fungovat jen jako splněný sen jednoho tvůrce, ale právě i jako film, který vzniká v ideálním čase. Spielbergovo West Side Story není jen Spielbergovým splněným snem, ale naprosto funkčním novým zpracováním muzikálové legendy v tom nejlepším audiovizuálním kabátě. Spielberg a Kamiński spolu vytvořili audiovizuálně obsahově i obrazově silný zážitek, který má skvělé obsazení, famózní hudební čísla, dechberoucí vizuální zpracování a především nadále výtečného audiovizuálního vypravěče Spielberga za kamerou. Kvalitami se nové West Side Story může zcela rovnat verzi z roku 1961, pozici jednoho z nejlepších filmů roku a jednoho z nejsilnějších kandidátů na Oscara mu asi už nic jen tak nesebere...... (08.12.2021) (méně) (více)

Well well well takže tu máme souboje dvou mladistvých klubů Mladého hlasatele v 60. letech o newyorská Stínadla. Jedni jsou polští a další portoričtí přistěhovalci, přičemž je to všechno tak nějak jedno, protože celý ten nebeský plácek bude za pár týdnů gentrifikován bagrem. Do toho se napravený delikvent Tony zamiluje do sestry šéfa vedlejšího gangu, která je ale přisouzená plachému portorikánci, společně plánují zmiznout, zatímco znepřátelené kluby si chtějí dát konečně rozhodně do držky s výsledkem, který definitivně vyřeší, kdo bude šéfem čtvrti po těch pár dní, než to tam město nechá zdemolovat do mrdek. To všechno sleduje transexuál z úkrytu. Jestli tohle není moc psů na jednoho zajíce, tak nevim. Ono se asi počítá s tím, že muzikál tohle všechno unese, protože všechny tyto zápletky a podzápletky mají jen motivovat k oněm tanečním a pěveckým částem, na které se všichni jistě velmi těšíme. Skutečnost je taková, že zatímco ty taneční jsou skutečně famózní, ty pěvecké části jsou totální gulag. Film se nám tak rozdělí do dvou naprosto odlišných částí: scén, které bych si mohl pouštět dokola, ve kterých neskutečně sošní jinoši poskakují po čemkoli v okolí, perou se o bouchačku a přestavují policejní stanici v neuvěřitelných choreografiích a scén, kde ze sebe protagonisté rvou příslovečné pěvecké košile v příšerně hloupých a patetických duetech, kde se ani slova nevejdou do melodií, zato se strašně vehementně snaží tahat z těch herců co největší end notes a celé jsou ve zbytečných vejškách. Je to čistej konflikt 5* vs. 1*, takže by se hodnocení dalo rozpočítat dle toho, kolik stopáže zabírá ta která scéna, ale ty pěvecké jsou subjektivně stonásobný a vydržet se dají jenom tím, že se snažíte odhalit, kde tam je zakódovaná ta podvědomá motivace k blowjobu. A pak jsou tam ještě dva další proti sobě stojící elementy. Na straně dobra jsou neselhávající anamorfní čočky a řádně promazaná ramena kamerových jeřábů nejlepšího choreografa ze všech, Janusze Kaminského. Jakkoli jeho posedlost protisvětly už zde dosahuje takové úrovně, že ve scéně souboje o pistoli jsou už dvě slunce svítící proti sobě. No a na straně tmy je Ansel Elgort, který bude dle mě vynikajícím charakterním hercem někdy po čtyřicítce, kdy ten jeho dramatický pohled bude možné spojit s nějakými ostřejšími rysy a ošlehanějším projevem. V současné době bohužel nemá charisma. Působí jako šprt, který zná scénář z paměti pozpátku, chodil dva roky šest dní v týdnu do pěvecké školy, půl roku jedl jen vaječné žloutky, ale nepřináší do filmu vlastně žádnou osobnost. PS: paradoxně nejsympatičtěji vychází z filmu postava fízla Krupkeho, který tam musí ty bandy přehnaných dementů hlídat, dělat jim andělíčka policajta na tanečních šibřinkách a oni si z něj dělaj pořád srandu, ačkoli on má zjevně vůči nim nikdy nevyslovené pochopení. Stejně tak ten film netypicky obhajuje trestní systém, protože se celý točí kolem postavy, která se vrátila po roce v pasťáku skutečně napravená a moudřejší než ostatní. Člověk by od takovéhoto filmu nečekal zrovna, že bude stát na straně systému. (01.04.2022) (méně) (více)