West Side Story

Stephen Spielberg nám prináša remake "West Side Story". A ako už skoro vždy musím oceniť jeho filmársky talent, ktorý sa aj na tomto filme vynikajúco preukázal. Vizuálne je to nádherné, hudobné čísla sú skvelé, tanečné choreografie sú vynikajúce a film má podľa mňa neskutočne skvelú atmosféru. Musím uznať, že film mal v sebe asi všetko čo som potreboval. Romantiku, napätie, dostatočnú dávku drámy a dobre spracované konflikty. Možno je to spracované trošku po shakespearovsky, ale to mi vôbec nevadí. Myslím si, že celý ten príbeh je jednoducho inšpirovaný tragédiou "Romeo And Juliet". Je to tu cítiť. Vďaka tomu je síce pravda, že romanca v príbhu veľmi pripomína obdobie starého romantizmu, kde romantika mala skôr na niečo poukázať, než že by sme to mali brať nejako vysoko vážne. Herecké výkony skvelé, chémia medzi našimi protagonistami funguje a film má svoje momenty, ktoré ma úprimne dostali aj celkom do smutnej nálady. Takže ak máte radi muzikály, myslím, že si prídete na svoje. Osobný highlight je pre mňa hudobné číslo "America", ktoré má fakt obrovskú dávku energie, no rovnako aj hudobná vsuvka na policajnej stanici "Gee, Officer Krupke" ma poriadne dostala. Plus tá energia a tá choreografia... klobúk dole. Som rád, že som film videl a rozhodne stálo za to si sadnúť v kine na tých 156 minút a užiť si to od začiatku do konca. Hodnotenie: A- (23.01.2022)

Guildford, 12.8.2022 Letní kino v Guidlfordu nabídlo West Side Story a vzhledem k tomu, že jsem ho nikdy předtím neviděl, tak jsem na "novou" verzi byl docela zvědavý. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem film sledoval unavený, ale prostě mě tenhle muzikál nějak nechytil a dost mě svým tempem ukolébaval. Některé písničky byly super a choreografie k nim byla perfektní, ale to se dělo mezi nimi už tak zajímavé nebylo. Asi budu muset vyzkoušet i originální verzi, abych měl porovnání. (13.08.2022)

Doufal jsem že Spielberg bude trochu odvážnější v modernizování klasických hudebních aranží i sociálně-kritické hrany, ale holt... Štefan není Baz, a starého psa novým kouskům nenaučíš. I jako "pouhý" audiovizuální upgrade je to nádherná podívaná, dynamická režie a absolutně fantastická kamera dodávají těm skladbám a nejarchetypálnějšímu ze všech příběhů energii, o které se může třeba Jon M. Chu se svým letošním typově spřízněným In the Heights nechat jenom zdát. 8/10 (03.01.2022)

Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% (09.12.2021)