West Side Story

Po zhlédnutí West Side Story se pro mě letošní rok stává rokem skvělých muzikálů. Oproti Annette, kde se perou různé poetiky, je tohle v základních obrysech čistokrevné muzikálové melodrama o lásce nerozlišující mezi dobrem a zlem, jemuž k dokonalosti chybí už jen předehra a přestávka. Spielberg s Kushnerem nadčasový příběh několika postav, kterým v naplnění jejich snů, v tom, aby na troskách, na nichž žijí, postavili něco hodnotného, brání násilí, chudoba a rasismus, radikálně neupravovali. Akorát rozvedli Tonyho minulost, připsali jednu důležitou postavu (kterou stylově hraje Rita Moreno), ženské postavy učinili silnějšími a aktivnějšími, změnili pořadí některých songů a nechali víc vyniknout motivy zvlášť relevantní pro přítomnost (rasové násilí, přistěhovalci vs. white trash, tradice vs. cizí kulturní vlivy). Ve srovnání s adaptací z roku 1961 je pestřejší obsazení (žádní běloši hrající Portorikánce plus mnoho záměrně nepřekládaných španělských replik) i skladba postav (které zahrnují i jednoho trans kluka). Herci, hlavně Ariana DeBose jako Anita, jsou fantastičtí, způsob, jakým Spielberg (resp. Kaminski) využívá barev k odlišení postav a zpřehlednění scén, v nichž je oněch postav více, je obdivuhodný. Barvy pak spolu se specifickým svícením, volbou lokací a pohyby kamery zároveň pomáhají s vymezením celých znesvářených subsvětů, jejichž střetávání (ať fyzicky, když se Tryskáči a Žraloci jdou o půlnoci zrubat, nebo paralelním střihem) představuje emocionální vrcholy filmu. A emocí je ve West Side Story bohatě. Verze ze šedesátých let, kterou jsem si před pár dny připomněl, je pěkná omalovánka a koukal jsem na ni převážně s nezaujatým uznáním. Spielbergovo zpracování, obratně tancující mezi realitou špinavých newyorských ulic a stylizací à la klasické hollywoodské muzikály, mě od mambo tancovačky ve školní tělocvičně (která je stejně jako pozdější America velkou pestrobarevnou oslavou života) naprosto pohltilo a dál jsem se jím jen nechával unášet, napínat a dojímat. O přehlednosti tanečních scén, hladkých změnách tempa a bravurní vnitrozáběrové rytmizaci, která nepřekvapí u režiséra natáčejícího i akční nebo komediální scény jako muzikálová čísla, ani nemluvě. 90% (09.12.2021)

Původní film jsem neviděl. Muzikály nejsou úplně mým šálkem kávy, ale kvalitní muzikál dokážu ocenit, jako např. La La Land nebo Největší showman. Na West Side Story mě nezaujalo skoro nic. Čekal jsem, že když to je od Spielberga, tak mě to bude bavit, to se však nestalo. U muzikálu je jednou z důležitých věcí hudba. Bohužel musím říci, že z celého filmu se mi nelíbila ani jedna píseň. Druhou důležitou věcí je příběh. Ten mě ovšem také nezaujal, nebylo na něm nic extra světoborného. Bavilo mě až posledních 45 minut, kdy se do sebe pustili a došlo k těm politováníhodným situacím. Celkem šokující je pak, že i závěr filmu je smutný. (14.08.2022)

Pravdaže bol by som radšej, keby Steven Spielberg točil niečo pôvodné a nie niečo, čo už bolo dostatočne dobre nakrútené pred 50timi rokmi (s výnimkou blackface Portorikáncov, pravdaže). Ale ak sa spojí jeden z najlepších muzikálov všetkých čias a geniálny tvorca ako Steven Spielberg, nemôže to dopadnúť zle. Hoc je to len ďalšia Spielbergova nostalgia. (10.04.2023)

Od úvodní scény Indiany Jonese a Chrámu zkázy čekal Steven Spielberg na to, až si splní sen a  natočí muzikál. A my jsme čekali s ním, průběžně ujišťováni jeho dokonalým citem pro spojení obrazu a hudby, že až k tomu dojde, bude to Něco. A nakonec je to West Side Story. A samozřejmě je to Něco. Barevný ohňostroj režijních nápadů, které na sebe ale nestrhávají pozornost a ruku v ruce s geniální Bernsteinovou hudbou celé dvě a půl hodiny tančí, radují se, oslavují život i lásku. Radost pohledět, radost poslouchat. Jakékoliv úpravy oproti předchozímu filmu jsou podle mě jen k dobru, protože mnohé postavy se podařilo více propracovat a prakticky žádná sebemenší dějová linka nevyjde naprázdno. Největší změnou pak je nová postava Rity Moreno, ale i ta má v ději své místo a hlavně Rita Moreno je v téměř 90 letech neuvěřitelně vitální a zpívá doslova jako anděl. Ansel Elgort mi svým herectvím nesmírně připomněl mladého Harrisona Forda, jeho Tony je - opět díky scénáři - o poznání zajímavější než ten Beymerův a myslím, že byl skvělý nápad právě do písně "Maria" vložit tolik vtípků, ač by se mohlo zdát, že právě do ní se hodit nebudou. Rachel Zegler a Arianu DeBose doufám uvidíme v dalších filmech, protože jsou obě rozkošné. West Side Story jsem v kině určitě neviděl naposledy. (09.12.2021)

Jako jo. Dobrej remake.  Ale že by se to vyrovnávalo kvalitě parádní šedesátkové verze, to se fakt říct nedá. Ten film má opravdu hodně velký štěstí, že ho vede zrovna Spielbergova zručná ruka. Výpravou, kamerou a tou vylepšenou/nablýskanou stylizací je to fakt hodně pěkná podívaná, nicméně i tak mi přijde, že originál byl o něco energičtější. Za největší fail ale považuju obsazení Tonyho, kterého ztvárnil přeceňovaný a necharismatický Ansel Elgort, jehož jsem nikdy nepovažoval za dobrého herce. Ale třeba naopak Anita byla hodně povedená, přičemž se i vyrovnala výkonu té šedesátkové, za co jako fakt klobouk dolů. Taktéž se mi líbilo, že Spielberg některé sekvence udělal velkolepější, skvělým příkladem je píseň America, která byla zcela bez pochyby vždy ten nejlepší song z celého muzikálu. Chemie mezi Tonym a Maríou však příliš silná nebyla, navíc mě mrzí, že film vynechal onu hezkou blbnoucí scénu z obchodu, která ono zamilované pouto mezi oběma protagonisty doplňovala zas trochu jiným způsobem než jen toužebnými pohledy a sentimentálními dialogy. Ve výsledku velice hezky natočený a nápaditý remake, nicméně od kvalit originálu má i tak poměrně daleko.  Jo, a taky mě štve, že Ice, který byl ze všech Tryskáčů vždy nejvíc cool, byl tak trochu okraden o svůj part v songu Boy, boy, crazy boy.  I mean, c´mon...  Slabší 4* (17.03.2022)