Smrt a dívka

Dobré drama o tom, jak žena po letech náhodně potká svého někdejšího mučitele a dostane možnost vše mu vrátit. Celý film působí hodně divadelně, ale herecké výkony jsou civilní. Ben Kingsley geniální, Sigurney Weaver skvělá (mimochodem, v posledním záběru filmu je vidět, že je fáááákt hezká. Historická vsuvka: Přestože ve filmu není země, kde se příběh odehrává, konkretizována, lze téměř s jistotou tvrdit, že jde o Chile v době po skončení vlády Augusto Pinocheta (1990). Je pravda, že tamní tajná služba DINA se zejména v prvních letech po vojenském převratu (1973) dopuštěla poměrně drsných věcí, na druhé straně je namístě podotknout, že obětmi byli převážně komunisti, kteří (zřejmě) plánovali rozpoutání občanské války. (10.07.2007)

Komorný príbeh s iba troma postavami, ktorý stavia predovšetkým na konverzácii. Rámec príbehu v podstate nie je zlý, aj keď na druhej strane ani príliš zaujímavý. Horšie je to so spracovaním a mnohými logickými nezmyslami, ktoré potápajú to dobré vo filme. Aby si manžel nevedel poradiť s manželkou a nešiel jej vziať zbraň. Jeho žena sa správa ako zmyslov zbavená, robí jednu nenapraviteľnú a neodpustiteľnú chybu za druhou, ohrozuje aj jeho a on jej snáď desaťkrát povie, že ju miluje. Sorry, ale takýto svet neberiem, to by som potom musel brať hocičo. Nevierohodné, nemysteriózne a naviac s ľahko predvídateľným koncom, v ktorom musí byť každému jasné už na začiatku, ako to skončí a či cudzinec je alebo nie je ten,za koho sa (ne)vydáva. Polanski mi už mnohokrát dokázal, že je len priemerný režisér a toto je len ďalší dôkaz. (20.05.2020)

Kdybych viděla divadelní zpracování, možná bych to hodnotila jinak. Ale takhle to byl pro mě výborný psychologický film a drama, kde jsem se rozhodně vůbec nenudila a to zcela určitě zásluhou Sigourney Waever a Bena Kingsleyho, kteří byli naprosto vynikající. Právo a spravedlnost, spojené se svědomím, silně rozbouřenými city a navíc krutými vzpomínkami může člověka někdy opravdu motivovat k nepředvídatelnému jednání. (17.07.2012)

Pravda. Na minimálním prostoru a pouze se třemi herci. Ostatní se od mistra můžou učit. Tak trochu mi to připomnělo mladší drama Přiznání (2001) režiséra Richarda Linklatera. I tam se zdánlivě všední povídání změní na snůšku krutých skutečností. V Polanského dílku nicméně sledujeme ženu, kterak v osamělém domku připravuje večeři pro manžela. Ostražitá Paulina mlčky v duši dennodenně vzpomíná na nepříjemnosti spojené s diktátorským režimem. A ty se uprostřed noci rozhoří překvapivě naplno. Její muž je totiž vážený demokrat a právník, který má vyšetřovat zločiny minulého režimu. A byla to láska k němu, která jí uvrhla do cel tajné policie. Do cel, ve kterých byla za zvuků Schubertovy melodie opakovaně znásilňována. Co se musí stát, když se sadistický kat nyní spolu s manželem objeví u jejích dveří? Temné drama si výtečně hraje s divákem a pekelný soukromý soud může naplno začít. Legendární provokatér Roman Polanski opět bourá i ty nejzákladnější životní jistoty, nezapírá svůj divadelní původ a libuje si v detailech (kalhotky poslouží jako roubík). Herecky překvapí zejména pro mnohé netypicky obsazená Sigourney Weaver (sám jsem tuhle dámu docenil až po letech), svou hereckou genialitu opět rozehraje Ben Kingsley jako domnělý viník. Vřelé doporučení na nejen osamělé večery. (01.01.2010)

Ve Smrt a dívka nás Polanski zavádí do divadelní hry o třech protagonistech. Hrdinka (Sigourney Weaver) si v sobě něco nese, její manžel (Stuart Wilson) se snaží vše poklidně řešit a cizinec (Ben Kingsley) má zaděláno na pořádný problém... Roman Polanski mi opět dokázal, že je velký režisér, i když k dokonalosti mi tentokrát něco chybělo. Polanski nás hodně pokouší, samozřejmě nezapomíná ani na provokaci (viz. dámské kalhotky jako roubík). Příběh nakonec dovádí do epického finále, jež leží kdesi mezi pravdou a lží / spravedlností a slepou mstou. Závěr se krom dramatického rozuzlení nese i v duchu obrazového kouzlení Tonina Delli Colliho (jeden z jeho posledních filmů) a hudebního doprovodu Wojciecha Kilara. Zároveň nesmím opomenout pro děj zásadní Schubertovu skladbu "Death and the Maiden," která zazní hlavně v úvodní a závěrečné scéně. Rafael Yglesias a Ariel Dorfman (autor původní hry) napsali skvělý příběh o utrpení, poznamenání i smíření. Polanski zde nezastírá svůj tvůrčí rukopis, jako vždy výborně vede herce, přičemž je umí pevně držet na určitých pozicích a dle potřeby s nimi hýbat jako na šachovnici. Sigourney Weaver hraje duševně poznamenanou Paulinu, v níž přítomnost Bena Kingsleyho odstartuje dlouho skryté osobní trauma a započne cestu odplaty. Stuart Wilson sehraje v této hře důležitou úlohu - prostředníka, který jejich setkání více méně řídí. Co filmu ubírá? Svým způsobem jeho nepřirozenost, chvílemi mi přijde příliš vykonstruovaný, což pro mě není u Polanského úplně zvykem. 75%. Pořád je to každopádně dobrý film. (01.12.2018)