Konec dětství

Další doklad toho, jak to lidé, co se liší od stáda, mají v životě těžké. Duncan je mimoň, snadný terč pro vrstevníky, nepochopený podivín pro dospělé; přecitlivělý, zmatený chlapec bez matky, s jejíž smrtí se smiřuje prapodivnými způsoby. Jeho blízký vztah k bílému kuřeti je ještě celkem normální, strkat si hlavu zmíněného kuru do úst už však mírně zavání duševní chorobou. Každý, kdo někdy ztratil milovanou osobu vám asi potvrdí, že čichat k jejím šatům je vcelku běžný jev, ale oblékat se do nich (zvláště muž do dámských šatů) je za hranicí zoufalství. Duncanovo hledání sexuální identity mě uvádělo do pocitů studu a trapnosti, scéna ve svatebních šatech byla jen pověstnou poslední kapkou. Pro jednou jsem chápala rozpolcenost a zklamání otce, jeho bezradnost v jednání s podivným potomkem. Asi fakt stárnu...:-) Emile Hirsch podal až příliš přesvědčivý výkon, Duncan byl na můj vkus moc velký magor a jak jsem psala výše, vzbuzoval ve mně spíše rozpaky než lítost. Tím ovšem nechci tvrdit, že by mi jeho vrstevníci byli sympatičtější, to vůbec ne. Tři hvězdy jsou pro tohle drama málo, ovšem emocionálně to na mě bohužel nezapůsobilo tak, jak mělo - jen vím, co jsem měla cítit. A při tolika závažných otázkách a problémech by rozhodně neuškodila o něco delší stopáž. 69% (08.06.2009)

Lidé vymezující se většině ,tedy "normálnímu" , to vždy mají těžké. O co těžší to je v dospívání ? Děti dokáží být velmi kruté a zvláště ty ,co za svou krutost skrývají svou slabost. Emile Hirsch si tu pochvalu ode všech opravdu zasluhuje. On vtiskl Duncanovi takovou opravdovost ,že mě mrazilo po celou dobu a mezi námi ,jsem fakt ráda ,že to byl jen film. (19.03.2008)

Krásný a hodně citlivý film o tom, jak se otec a syn vyrovnávají se smrtí ženy, matky. Každý po svém a sám, protože k sobě nějak nemohou najít cestu... Na Duncanovi se ztráta podepsala hodně a jeho otce to snad až děsí a neví, jak se zachovat. Duncan je divnej... Asi ani on sám neví, co se s ním děje. Z filmu mám pokaždé (viděla jsem ho asi 4x) smíšené pocity. Snad ani nelze říct, jestli to dopadlo dobře nebo ne... V hlavní roli Emile Hirsch. A předvedl neskutečně výborný výkon a to i v tak těžké roli, jakou mu předepsal scénář. Skvěle hráli i Richard Jenkins jako Duncanův otec nebo Tom Guiry coby Perry. Kamera je obyčejná, ne nijak zvlášť vynalézavá, jenže to dodává filmu strašně na kvalitě. I když vlastně - má "spešl" obrazy - takové velké, obsáhlé, přitom detailní. Nedočkáme se tu tuctových záběrů, kdy ten, kdo mluví, je zabírán zblízka do obličeje. Jakoby i ta kamera vykreslovala vzdálenost, jakou má Duncan k ostatním. A i tu prázdnotu po zemřelé a očividně velmi milované mámě a ženě. Ano, kamera je brilantní! Je to smutný příběh plný hledání - otcovské lásky, přátelství... A hledání sebe sama. (26.01.2013)

Dospívání je nelehké období a u Duncana, který neví, jestli je zamilovaný do mámina kabátu, slepice nebo sousedního vidláka dvojnásob. Nejistě se pohybuje po venkovském okolí, které mu jeho osud nijak neulehčuje. Kladem snímku je rozhodně Hirsh, kterému bych skutečně věřil, že ho právě pustili z ústavu. O něco menším kladem je pak režie, která s city na krev určitě nejde. Bez syrovosti zpracování si tak nejsem občas jistý, jeslti s Duncanem soucítit nebo nad ním kroutit hlavou. Jako sonda do duše podivína je to ale celkem zajímavý snímek. Emotivnější utrpění zažije Swank v Kluci nepláčou. Alternativa: Boys Don´t Cry, Kes. (14.06.2010)

Konec dětství těží hlavně z dechberoucího výkonu Emila Hirsche, jehož Duncan to v životě nemá vůbec jednoduché - snaží se jen najít lidský kontakt či lásku bližního, což se mu však úplně nedaří - proto se upíná na své kuře "Kuře" a ostatní ho mají za podivína. I když má film silný námět a několik povšimnutíhodných scén, tak mi až na posledních a velice hutných deset minut přišel poněkud zvláštně odtažitý - sám nevím, jak by onen pocit popsal. Bylo to dobře zahrané, nicméně mi to z větší části (tedy, až na závěr) přišlo jako průměrné drama otce a syna. (07.10.2020)