48 hodin v Paříži

Film mi neskutečně sedl. Takový zvláštní, tajemný a dost napínavý film jsem dlouho neviděl. Ford hraje svoji roli opravdu dobře. Film není o velké akci a přestřelek, je to dost dobrý thriller, kde divák nemůže dobře předvídat co se bude dít. Rovněž mě nadchla hudba, kterou složil Ennio Morricone. Takže pro mě příjemné překvapení a tudíž hodnotím 85% = **** (22.09.2012)

Jeho filmy jsou i po letech živě zajímavé, řeč je o Polanského 48 hodinách v Paříži. Židovský tvůrce natočil velmi slušný thriller, ve kterém si dá kardiochirurg Harrison Ford svou poslední klidnou sprchu, po které se leccos změní. Z pařížského hotelu náhle zmizí jeho žena, nikdo mu zrovna moc nevěří, takže se pouští do hledání na vlastní pěst. Výborná práce kameramana odpoutá pozornost i od mírně kostrbatého příběhu, Ford si něco podobného (bezvýchodná situace) vyzkoušel o pár let později v brilantním Uprchlíkovi, Polanski neselhává, atmosféra je zdařilá a tajemná kráska Emmanuelle Seigner (nová žena režisérova života pak zaujala i v brilantním Hořkém měsíci) je ztělesněním někdejších vlhkých snů.. (08.01.2015)

Paříž, město, jež má své kouzlo. Zve tě, jako by říkalo, jsi-li zamilovaný, sbal kufry, protějšek, přijeď, garantují ti, že zažiješ nezapomenutelné. Své by o tom mohl vyprávět doktor Walker, muž nápadně podobný Harrisonu Fordovi, uznávaný lékař, Američan. S milovanou chotí trávili v oněch dávno zapomenutých časech, kdy na ně Roman se svým štábem nemířili kamerou, líbanky právě zde, v čarokrásném městě na Seině. Nelze se divit, že byl doktor šťasten, když se dozvěděl, že se konference, jíž se zúčastní, kde vystoupí s referátem, bude konat v Paříži, v městě, na nějž s manželkou tolik rádi vzpomínají. Znáte onen výrok, jenž varuje před vstupem do téže roky? Počítám, že ano, je znám přímo notoricky. Řekl bych, že si doktor Walker pár hodin po příjezdu vyčítal, že jej nedbal. Co se událo? Paříž, město jindy tolik přivětivé, vroucí, manželku páně lékaře Walkera polklo, pohltilo, slehla se po ní zem. Oddaný a milující "pozůstalý" se snaží zburcovat úřady, policii. Vše marně, po boku stojící je prý nevěrnicí; únos, diagnóza doktorova, je prý hypotézou fantasmagoriiní. Vypadá to, vypadá, že si bude muset doktůrek poradit sám, a to v městě, jemuž nerozumí, v městě, jejž nezná... naštěstí či naneštěstí se objeví ona, dívka pohybující se na hraně zákona, jež má s podivuhodným zmizením co do činění... Neděkujte, ono zkratkovité seznámení s příběhem je maličkostí, je bezplatné. Stejně jako nabízené dojmy, respektive neutříbené (pravděpodobně recipientovi obtížně vstřebatelné) myšlenky pulzující v mé mozkovně: tedy osmačtyřicet hodin v Paříži, smysluplně strávený čas, ale šel by strávit smysluplněji; zdánlivě paradoxní, leč vysvětlitelné: jako by se čas zrychlil, netrvalo to čtyřicet osm hodin, ale jen dvě, navíc byl narušen i prostor, jako bych nebyl v Paříži, ale v pokoji, v němž jsem stále, jsem stále v Paříži, nebo jsem tam nikdy nebyl?; baví mne, když je Harrison Ford v situaci, v níž by byl každý ostatní v prdeli definitivně, nevylízal by se, on ale vším proplouvá vcelku bez újmy; irituje mne Emmanuelle Seigner, s tím svým neustálým francouzským vulgarismem na jazyku; Arabové, Židé, wtf?... to je konec přátele, že? ... A to je asi konec, přátele... 75% (23.01.2015)

Učebnice pro začínající spisovatele (scénáristy, režiséry), str. 9, poznámka pod čarou: Často se stane, že jsme vázáni smlouvou s vydavatelem, ale napadají nás jen velmi slabé a už tisíckrát vytěžené zápletky. V takových případech se někdy osvědčuje příběh rozvíjet zvolna a prvních sto až dvě stě stránek zaměstnat čtenáře líčením různých odboček a drobných příhod, o nichž čtenář v tu chvíli nemůže vědět, že jejich účelem je pouze napínat a zdržovat před trapným odhalením. Tento postup je začátečníkům zapovězen, mohou ho použít jen slavní lidé. (Ti to někdy dělají i dobrovolně, pokud chtějí něco říct, ale nemají co.) Důrazně doporučujeme sjednat výši honoráře pevnou částkou nezávislou na prodaném nákladu. K reedicím takových děl dochází méně často než k sebevraždám čtenářů, v právním smyslu však nejde o trestný čin. Vyhrožuje-li Vám někdo za takové dílo smrtí, nedoporučujeme žádat o ochranu policii, protože přinejmenším někteří policisté Vaši knihu pravděpodobně četli. Někdy je jedinou pomocí útěk do zahraničí. --- Že, Polanski? (24.02.2011)

Zajímavě rozporuplná věc. Příklad filmu, který za ta léta technicky a výrazovými prostředky strašně zastaral, ale Polanskimu se nedá upřít to, že z pařížských uliček extrahoval skvělou atmosféru a vytvořil kolem hlavní postavy dusivou a značně depresivní paranoiu, což je v takovýchto příbězích věc filmařsky zcela nadčasová. Nejde o pointu, nebo o finále, ale o pečlivé stavění skládanky, vedení herců a skvělý cit pro střih a odkrývání střípků jednoduchého příběhu v sofistikovaném tvůrčím podání. Určitě to v době svého vzniku působilo lépe/svěžeji, ale když se přimhouří oči, dá se to i teď. S odstupem času naopak vynikne temná atmosféra a filmařský kumšt, který tady musí trochu zrát. (17.04.2016)