Chlast

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Opäť raz Vinterberg v plnej paráde. A k tomu priam hypnotizujúci Mads Mikkelsen. No čo si viac priať? Ten jeho záverečný tanček ma totálne prikoval k obrazovke, nedalo sa pozerať inam aj keby človek veľmi chcel. Skrátka geniálne. Na tie najlepšie kúsky od tohto režiséra to síce nemá, ale po dlhšom čase opäť jedna super záležitosť. Dejová linka krásnym spôsobom načrtla divákovi ako to dopadá, keď sa niečo myslí dobre, znie to rozumne, no nedomyslí sa to do dôsledkov. Ukážková psychologická sonda do duše človeka v kríze stredného veku a ubitého dnešnou spoločnosťou a jej nalinajkovaným konzumným spôsobom života. Na hranici 4-5 hviezd.89/100 (10.02.2021)

Klasicky skandinávsky pojaté (sociální) drama naroubované na kmen trochu zplanělé protialkoholické agitky. Don't drink and teach! Čtyři středoškolští učitelé a jejich ,,vědecký" experiment podle scénáře trochu šustícího papírem. Škoda, že Vintenberg neakcentoval spíše to, co nakonec zůstalo tak trochu skryto pod povrchem - reflexe krize středního věku, syndrom vyhoření a pocit prázdnoty a odcizení... V tématu prorůstání alkoholu skrze strukturu naší civilizace a jeho devastujících účinků na jedince i jeho sociální vazby bych raději zůstal u klasiků - Vláčilův filmový Hadí jed či Zolův románový Zabiják se na Chlast dívají hodně svrchu... (31.12.2020)

Letos jsem se rozhodl, že zhlédnu všechny snímky nominované na Oscara a „Chlast“ je všechny až na jednoho hravě strká do kapsy, ačkoliv se nominace nedočkal. Nejspíš to má co do činění s tím, že nebyl uveden v amerických kinech. Po všech stránkách vynikající film. Mads Mikkelsen v rukou evropských režisérů je nezastavitelný. A těch Oscarů by si film zasloužil nejvíce ze všech nominovaných. Oscary jsou očividně fraška. Není to ocenění pro filmaře, ale pro hollywoodskou smetánku. 1,8 % a vše šlo do kytek :D. (02.04.2021)

Dánský provokatér Thomas Vinterberg tu a tam šlápnul vedle, především nám ale dal skvosty jako Rodinná oslava, Submarino nebo Hon. Nejen oslavy narozenin, páteční posezení s kamarády nebo Silvestr jsou plné alkoholu. Jistá podivná vědecká teze tvrdí, že člověk může žít mnohem kreativněji a sebevědoměji, pokud si bude udržovat stálou hladinku půl promile alkoholu v krvi. Do šíleného experimentu se pustí životem ošlehaná čtveřice kamarádů – středoškolských učitelů. A najednou to jde za katedrou i v rodinném zázemí tak nějak líp. Jenže zápletka tomu chtěla, aby si pánové tu a tam navýšili (samozřejmě v rámci experimentu 😊) denní dávku. Tvůrci se nicméně od alkoholického tématu opakovaně odvracejí, respektive se o téma, že chlast je zlý pán, jen tak otírají. Ten spíš bourá hranice a společenská pravidla a kamsi posouvá minipříběhy čtyř vyhořelých kamarádů. Výteční jsou všichni čtyři, Vinterberg se nicméně zaměřuje hlavně na Madse Mikkelsena (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě) v roli nejvýraznějšího ze čtyř kantorů s pocitem méněcennosti. Jeho otrávený učitel dějepisu prožívá krizi středního věku, doma to neklape, děti jsou v tom nejhorším možném věku a s manželkou se prakticky jen míjí. I pro něj je tak alkohol vítaným zpestřením. Zadarmo to ovšem nebude. Dynamický Chlast nikdy vyloženě nestrhne, těží ale z dobře uchopeného příběhu, sebevědomé režie, nezapomíná na černý humor, a tak nějak mimochodem připomíná, že alkohol je prostě naší součástí, jen se to s ním místy nebezpečně zvrtne. (31.12.2020)