Chlast

„Neodvážiť sa znamená stratiť sám seba.“ O dobrých filmoch sa ťažko píše. Recenzent má chuť napísať proste „pozrite si to“ a tým by recenzia končila. Chľast JE dobrý film. Jednak sa zaoberá originálnou myšlienkou (čo ak je istá forma promile v krvi potrebná k tomu, aby človek žil kvalitne?), jednak má skvelý kasting. Najviac pozornosti samozrejme upúta Mads Mikkelsen, ktorý do toho šiel naplno, viď. WTF tanečná scéna, ale o tom, aký je to fakt obrovský profesionál najlepšie vypovedá to, že sa samoúčelne nepredvádza a nestrháva na seba pozornosť, ale nechá žiť a dýchať aj svojich troch parťákov, z nich s dvoma sa mimochodom „náhodou“ stretol v Hone. Žánrovo zvláštny film: občas krutá dráma, občas komédia, inokedy feel good movie. Ale funguje to. Proste - pozrite si to. (14.07.2021)

Pořádný delirický odvaz předvedl Mads Mikkelsen až ve skoro stejně starých Rytířích spravedlnosti - tady ho vede Vinterbergova režie pořád jen na půl plynu, až na skoro surrealistickou finální tečku. Chlast je příliš předvídatelný film na to aby dokázal opravdu nakopnout silou svého příběhu, nebo originalitou svého sdělení. 8/10 (06.05.2021)

Nebudu si hrát na odborníka na dánské filmy, ale Vinterbergův Hon s Mikkelsenem jsem svého času dost prožíval a zde je situace takřka obdobná. Hvězdičku strhávám pouze za táhlý úvod, kdy jsem si říkal, že Chlast asi nebude nic pro mě (ani s malým ch), nicméně potom se to velmi pěkně rozjelo a já jen zíral, jak má přísloví "chlastat jako Dán" pevný základ. A konec mě úplně rozsekal. 80% a režisérův předešlý film Kursk konečně musím dohnat, jelikož si mi líbil i jeden další jeho film. (07.01.2021)

Vinterbergovi se podařilo vystihnout nejrozličnější situace, z nichž vychází ambivalence pití alkoholu. Není náhodou, že zobrazil mužský svět ve stadiu bilancování. Často se pejorativně říká, že chlapi jsou děti a nedospělci, bohužel to mnohdy bývá tak, že jsou to citlivé a jemné duše, jen to na nich vždy nepoznáte. Euforie, letargie a deziluze, časté fáze pití zde vidíme, někdy jsou zachycené natvrdo, jindy jen náznakem, tak to má být. Taky není divu, že je nám blízká dánská poetika, jsme si v mnohém tak podobní, teď už nezbývá, než aby nějací takoví dva, tři Vinterbergové působili i u nás a točili podobně úžasně. 90%. (15.03.2021)

Dánský provokatér Thomas Vinterberg tu a tam šlápnul vedle, především nám ale dal skvosty jako Rodinná oslava, Submarino nebo Hon. Nejen oslavy narozenin, páteční posezení s kamarády nebo Silvestr jsou plné alkoholu. Jistá podivná vědecká teze tvrdí, že člověk může žít mnohem kreativněji a sebevědoměji, pokud si bude udržovat stálou hladinku půl promile alkoholu v krvi. Do šíleného experimentu se pustí životem ošlehaná čtveřice kamarádů – středoškolských učitelů. A najednou to jde za katedrou i v rodinném zázemí tak nějak líp. Jenže zápletka tomu chtěla, aby si pánové tu a tam navýšili (samozřejmě v rámci experimentu 😊) denní dávku. Tvůrci se nicméně od alkoholického tématu opakovaně odvracejí, respektive se o téma, že chlast je zlý pán, jen tak otírají. Ten spíš bourá hranice a společenská pravidla a kamsi posouvá minipříběhy čtyř vyhořelých kamarádů. Výteční jsou všichni čtyři, Vinterberg se nicméně zaměřuje hlavně na Madse Mikkelsena (vyhledávám ho od dob působivého dramatu Po svatbě) v roli nejvýraznějšího ze čtyř kantorů s pocitem méněcennosti. Jeho otrávený učitel dějepisu prožívá krizi středního věku, doma to neklape, děti jsou v tom nejhorším možném věku a s manželkou se prakticky jen míjí. I pro něj je tak alkohol vítaným zpestřením. Zadarmo to ovšem nebude. Dynamický Chlast nikdy vyloženě nestrhne, těží ale z dobře uchopeného příběhu, sebevědomé režie, nezapomíná na černý humor, a tak nějak mimochodem připomíná, že alkohol je prostě naší součástí, jen se to s ním místy nebezpečně zvrtne. (31.12.2020)