Chlast

„Tak dobře se mi neučilo už roky. Jsem si jistý, že je v tom něco víc.“ Martin je vyhaslý. Žáky, ženu i své děti nezajímá. Vlastní ambice už také vzaly věkem za své. Ale stačí jedna oslava narozenin, slabší chvilka a náhle si uvědomí, že alkohol mu pomáhá cítit se líp. A tak se s kolegy domluví na takovém malém, v podstatě nevinném experimentu…Poprvé od brilantního Honu se znovu sešla celá trojka Vinterberg-Lindholm-Mikkelsen a já musel krotit svá očekávání, jak to jen šlo. Silou a výpovědní hodnotou se mu sice Chlast úplně rovnat nemůže, to však neznamená, že nejde o kvalitní drama, právě naopak. Divák si dobře uvědomuje, že experiment se účastníkům dřív či později vymkne z rukou, a baví ho sledovat ty drobné detaily, postupné přitvrzování a ztrátu sebekontroly (zvlášť, když se casting podařil na jedničku, a celá čtyřka hraje výtečně, zvlášť Mads). Jako plus beru i fakt, že vše působí velmi reálně. A z hlavy zaručeně nedostanu perfektní konec, nejen kvůli parádnímu tanečku, ale hlavně celkovému vyznění. Slabších 5*. (03.01.2021)

K Madsi Mikkelsenovi mám kladný vztah, stejně tak i k Thomasi Vinterbergovi (hlavně za úžasný Hon) a k chlastu už trochu méně, ale přesto jsem při sledování filmu dostal na něco 30% a výše chuť. Film o partě kamarádů, kteří se rozhodnou každý den žít s určitou (čím dá vyšší) hladinkou a postupně odkrývat temná tajemství, je podobně poutavý jako přechozí film této dvojice, kterou byl Hon, přestože tentokrát téma není tak silné. Herecky skvělé, režijně také a je prostě fajn dění sledovat, protože máte občas pocit, jako byste sledovali skutečné lidi a to právě Vinterberg umí dokonale. (13.01.2021)

Zatímco u Hollywoodu nikdy nevíte, do čeho jdete, tak u evropských dramat, troufám si tvrdit, můžete jít na jistotu. Thomas Vinterberg, Mads Mikkelsen, Thomas Bo Larsen a další...to je prostě dánská filmařská smetánka. A téma o chlastu, o kterém se rozhodli povědět Dáni, jejichž mládež je široko daleko postrachem všech evropských metropolí, samo o sobě o něčem svědčí. Když jsem pak viděl první scénu, jenom jsem si pokyvoval a říkal, že tohle bude přesně ta pětihvězda, kterou mám od Skandinávie tak rád. Totální psychologický rozklad společnosti, příběh o tom, jak je vlastně chlast super, námět za absolutních pět hvězd, který musí donutit každého, kdo se na něj podívá, k zamyšlení. Geniální závěr naproti dokům v Kodani mi navíc připomněl dobu, kdy jsem se po přístavišti procházel s přítelkyní a přemýšlel nad tím, proč ten chlast Dánové tady mají tak drahej. Řekl bych, že vypitej chlast v tomto filmu stál ve výsledku víc, jak samotný film. Ale za kvalitu se holt musí platit. (17.03.2021)

Pořádný delirický odvaz předvedl Mads Mikkelsen až ve skoro stejně starých Rytířích spravedlnosti - tady ho vede Vinterbergova režie pořád jen na půl plynu, až na skoro surrealistickou finální tečku. Chlast je příliš předvídatelný film na to aby dokázal opravdu nakopnout silou svého příběhu, nebo originalitou svého sdělení. 8/10 (06.05.2021)

Co nám tímhle chtěl (ne)básník Vinterberg říci? Že celá země chlastá, že s chlastem může být obrovská sranda nejen v hospodě a že chlast nás povzbuzuje? Tak to pěkně děkuju, viděl jsem poměrně dost filmů na téma alkoholismu, jak domácích, tak ze zahraničí, ale tenhle byl z nich jednoznačně nejhorší. Pokusy o humor jsou zde laciné a často na hraně menší trapnosti, jako drama to na silný příběh bohužel nevydá a ani snímek, který by zaujal vůči čemukoliv kritický postoj, se nekoná. Ve scéně s ředitelkou a učitelským sborem začlo sice chvilku vypadat, že Chlast nabere v druhé polovině druhou tvář a začne problém řešit úderným směrem, ale tato slibná linka záhy vyšumí do ztracena a výpovědní hodnota filmu zůstává po jeho skončení prakticky nulová. Nejen proto, že momentálně pracuji jako učitel, se nedokážu s filozofií tohoto snímku vůbec ztotožnit. Z filmařského hlediska lze určitě pochválit originální nápad s mezititulky (obecně typickými zejména pro filmy němé éry), jímž zde Vinterberg dává nový rozměr a využívá je v podobě přepisu textu psaného postavou či uvádění aktuálních údajů o hlavní postavě (konkrétně stav promile alkoholu v krvi), což je ale stejně hodně málo na to, abych mluvil alespoň o zajímavé formě. Za mě tomu scházelo jak napětí a působivá atmosféra, tak NOSNÁ myšlenka, plynulo to ve zdlouhavých dvou hodinách vlažně a jeden ikonický taneček, který z toho vytváří kultovní záležitost již teď, s pěkným songem na závěr tuhle slátaninu nezachránil. 40% // Vynikající a velice výstižný koment má podle mě uživatel prosty_divak. (29.12.2020)