Nájemník

Tehdá v roce 1976 bylo nahlížení na filmy určitě odlišné, a tak je dost možné, že byl Nájemník řadou fanoušků oslavován jako druhé "Okno do dvora", bohužel dnes, s odstupem času, vidím mezi horrory Hitchcocka a Polanského propastný rozdíl. Nájemník (podobně jako Rosemary má děťátko) se mi jeví příliš rozvleklý, dobrou 3/4 filmu sledujeme jen potácení se hlavní postavy od jednoho podivného souseda k druhému - on příliš zdvořilý a lidé kolem něj příliš otravní - nezajímavá nuda, nemohu to nazvat jinak, protože děj mi skutečně nic víc nenabízí. Menší satisfakce přichází v poslední čtvrtině, kdy nájemníkova paranoia začíná gradovat, atmosféra konečně nabírá určitý tvar a diváci si mohou aspoň klást otázky, čemu věřit... 5/10 (06.09.2011)

Variace na Rosemary a její děcko. Možná ještě krapet šílenější, ale zase bez toho hlavního psychomotivu. Thriller s perfektním příběhem, který poměrně často šlape i ve vodách hororových. Polanski se sám dokázal ukočírovat a vybičovat k velevýkonu. Jde mu to před kamerou, za kamerou i v šatně. A konečně jsem pochopil, proč se mamka mé přítelkyně bála Nájemníka, protože cituji "je tam balón." (03.12.2012)

Po Hnusu a Rosemary poslední znepokojující korálek na šňůrku „Apartment Trilogy“. Křehké sousedské vztahy jako odraz těch mezilidských, kafkovské motivy (sociální odcizení, klaustrofobie, deviace, paranoia) jako odraz režisérova osobního života. Psychické a emociální zhroucení je myslím na místě (on bohatě stačí i zvuk kapající vody), ovšem něco mi bránilo se do Nájemníka dostatečně ponořit a od „Dressed to Overkill“ to bylo jenom horší.. Polanski mi subtilností svého hereckého projevu připomínal Jiřího Hrzána.. (18.09.2019)

Ať si dělá nájemník co je mu libo. Ať v domě třeba straší, či tam pořádá seance či posezeníčka při kytaře. Ale hlavně ať nájemníci platí majitelům bytu tu částu, na které jsme se domluvili. A to je právě problém! Polanski si zde zahrál nájemníka, kterého si i sám zrežíroval. Jde o film, který je už 34 let stár. A je to na něm vidět. Mě už nemrazí, jen při slově nájemník ve mě kypí krev, neb kolik jen zážitků všem, kdo pronajímají byty nájemníci připravují! A nejsou to obvykle žádné pěkné příhody. (12.09.2010)

Nadprůměrný thriller ze soudku "někdo se přistěhuje tam, kde má sousedy na hrábnutí". Obsazením sama sebe do hlavní role Roman Polanski vůbec chybu neudělal, protože po celou dobu film táhne jak herecky, tak režijně. Od samého začátku je divák tlačen soucítit s hlavním protagonistou, aby na konci dostal okusit momentů čisté paranoii hraničící se šílenstvím. Snímek mě vtáhl velmi dobře do děje a dokázal si bez problémů udržet mou pozornost, ale pointa mi přišla kapánek slabší, takže o plné ani neuvažuju, aniž bych popíral kvalitu. 75% (01.01.2014)