Nájemník

Málo platné, málokdo má na to napsat černěhumornou grotesku s vyšším, nižším přesahem jako třeba Klíma (nemám na mysli Josefa, ještě jsem neklesl…byť…). Docela zajímavé mi přišlo, jak Polanski-herec-neherec věrně překopíroval herectví-neherectví Dustinova Absolventa. Polanski pěkně buduje atmosféru, obstarává hezkou hudbu, sežene si nejslušnějšího kameramana a stvořil blábol, nad kterým jsem si od poloviny mohl hlavu ukroutit. Třeba to byla nějaká autoterapie (chápu), třeba touha předvést se veřejnosti v ženských šatech (chápu), třeba reklama na kakao a cigarety (nechápu), třeba prostý výsměch (chápu). A ten závěr – trapné! Tady čtu, že Polanski nemá tento kousek rád. Chápu a připojuji se. (22.09.2008)

Nájemník aneb jak se z ušlápnutého slušnáčka stane paranoidní schizofrenik. Polanskiho mám prostě rád , a tady se projevil i jako dost kvalitní herec. Zlatá 70. léta, kde se atmosféra strachu budovala podivným chováním charakterů, muzikou a sázkou na přirozernou inteligenci diváka a ne hektolitry krve a lítajícími kusy masa jako dnes(viz. nové díly SAW apod.) Pár věcí mi tu sice nesedělo (anglicky mluvící Paříž, o chloupek více šílenější finále než bylo třeba), ale kladné stránky to stejně s přehledem převáží. (14.02.2009)

Úúúf!Připadá mi jako bych se probral z dvouhodinové hypnozy.Po první hodině filmu se vlastně až na pár znepokojivých náznaků zdánlivě nic neděje ale do mě Polanski jakoby zasekl hák,kterým mě za sebou vláčel a celou dobu nepustil.Zvědavost co se teda bude dít dál byla skoro až nesnesitelná.Celou dobu sem na něm opravdu visel pohledem.Jediné co mi vadí je že mi jeho postava na začátku filmu přišla jako celkem normální a vyrovnaná osobnost.Hrabat mu začne jakoby z ničeho nic i když Polanski rozhodně nikam nespěchá.Jinak to ale byla fascinující studie paranoie,kde byl Polanski výborný jak před tak za kamerou. (19.03.2010)

První hvězdičku jsem ubral, když jsem zjistil, že jde o francouzský film odehrávající se v Paříži, přesto mluvený anglicky. Pak to vypadalo na docela obyčejné drama se zápletkou, kdy se na nového nájemníka neopodstatněně sesypou různá obvinění počínaje nočním hlukem a konče voděním cizích žen do bytu. Že by z toho člověk nemohl zešílet, to by tedy mohl,to přiznávám. Jenže ony se mu třeba ty postavy objevovaly na záchodě ještě mnohem dřív než ho napadlo převléknout se jako transvestit (druhý bod dolů, tohle nefunkční převlékání nesnáším), od té chvíle jsem nechápal, co je skutečnost a co nájemníkova fantazie. Rozumově jsem nemohl pochopit ani to, proč ti sousedé z něho chtěli mít nebohou Simonu? Z celé struktury mi zůstalo to prvotní - když se proti člověku spikne nějaká společnost, je schopen se pominout. A to je málo. (20.07.2017)

I když je jasné, že temná sedmdesátá léta ve stylu „nahoře huj, vespod fuj“ skýtala mnoho podnětů k mrazivému strachu ze skrývaného – a tvůrci se s touto specifickou dobovou atmosférou chtě nechtě vyrovnávali, tahle koláž je jen ubohá skládanka nemocného člověka. Předznamenává podivuhodně zmatené thrillery plné násilí bez děje následujícího století, které se podobně jako tento snímek horečně snaží tvářit jako záhadný art, aby zakryly pohou obsesivní onanii krutými divnostmi, které své tvůrce patologicky přitahují. Je až s podivem, jak masově byl očividný rozdíl mezi paskvilistou nesmyslných puzlle Polanskim a skutečným mistrem temného filmového děsu, maestrem Hitchcockem, diváckou veřejností přehlížen, ale ona se ta masa předstírající kulturní publikum od jiných principem leckdy tolik neliší… Čas toto síto však poskytne zcela nelítostně. (31.08.2017)

O tom, jak se slabá, poddajná osobnost dá snadno rozemlít pro ni trýznivými banalitami a reálným i smyšleným tlakem okolí, který jiní (např. hrdinův nařachaný kamarád) zvládají bez sebemenší námahy. Trelkovského marný zápas má až kafkovské rozměry, ještě jasnější spojnice vedou k dalším Polanského filmům - Rosemary má děťátko a Hnus. Rozdíl mezi paranoidními halucinacemi a skutečností se stírá nejen pro hrdinu, ale i pro diváka, Polanski má velký smysl pro detail, díky němuž se tenhle "umělecký horor" stává příběhem, který se může kdykoliv odehrát a proto se pod kůži zadře víc, než fiktivní hrůzičky s duchy, zombie a jinou havětí. Kromě toho se tu režisér předvádí i jako velmi schopný herec. Jeho život určitě není na osobní démony skoupý a dost možná nám v Nájemníkovi některé z nich předvádí. Jo, jo, sociální fóbie dovedou v člověku nadělat pěknou paseku. 90% (17.04.2010)

Vynikajúci Polanski. Svojský prístup k navodeniu atmosféry a stupňovaniu napätia. (10.02.2011)

- - - wow, Isabelle Adjani ve velkých brýlích. (galerie) (20.07.2011)

Tentokrát jsem měl té psychologie a mysteriózna nad hlavu. Neubírám Polanskimu touhu poslat diváka do kolen a podobně jako jeho hlavního hrdinu uvrhnout do deprese a nechápavému výrazu, co je vlastně pravda a co výplod fantazie. Narozdíl od Rosemary, kde jsem tohle žral i s navijákem, se tady do mě tak výrazně drápek nezasekl. (27.01.2013)

Film o paranoidním transsexuálovi a otravných sousedech, ve kterém působí děsivě i lidé na záchodě (a pak, že to není horor). Strach se střídá s absurditou a ta graduje v úchylnost (transka sleduje důchodce hrající fotbal s lidskou hlavou). Zkrátka skvělý film s temnou atmosférou, jenž se dá interpretovat mnoha způsoby. (11.07.2013)

Tento film má to, čo súčasným väčšinou chýba - atmosféru. Jednoduchý prerod introvertného chlapíka na schyzofrenického transexuála Polanski stvárnil dokonale.. (31.07.2017)

„Tu bývajú slušní ľudia!“ K vytvorenie deprimujúcej atmosféry nepotrebujete CGI alebo nad dimenzované masky a makeup. Ďalšie veci už napísali ostatní užívatelia ČSFD. P.S.: Neodolateľná Isabelle Adjani. Osobné hodnotenie: 81% (****) (30.05.2023)

Vynikající kousek, jež nám pro změnu příliš mnoho neřekne, jak se věci mají. Paranoidní jak jen to lze. Možná chvílemi přehrávající herci, jinak bezva! Hlavní role perfektně zvládnutá. 9/10 (03.05.2008)

Strašlivě zdlouhavé a bez jasného vyvrcholení. (31.10.2010)

Polanski je taký normálny celkom obyčajný úchyl, ktorý v tomto snímku dokazuje, že má talent za aj pred kamerou. Musím si dať na istý čas od takýchto psychodrám pauzu, pretože to vo mne do rána zanechalo stopu v podobe neskutočne hororových, zlých a nepríjemných snov, aké som nemal za posledné 2 roky. Však, čo iné môžete čakať... Ak sa filmu dokážete oddať, tak vám Polanski po celý čas brnká na nervy spôsobom japonského mučenia, až sa z toho zcvoknete aj vy a vyskočíte z okna ešte skôr ako príde jeho koniec. (09.01.2011)

Nájemník a novější Pianista bych v Romanově tvorbě definoval jako nejvíce sofistikovaná díla. Polanski si zároveň vedle režie a napsání scénáře, zahrál hlavní roli a je svojí osobou vskutku nezapomenutelný. U nás na ČSFD je sice uvedeno, že se jedná převážně o thriller, avšak momenty se objevují nadmíru depresivní scénky, při jejichž sledování publiku nebude po psychické stránce dobře. Dnešní žánr a lidé v něm by se odsud mohli poučit, že i za málo peněz jde natočit hodně muziky. (28.12.2013)

Nemá to ťaživý pocit ako Rosemary. Polanski je viac istejší ako režisér než ako herec. Atmosféra postupom času nehustne, aj keď na snímku sa díva vcelku v pohode. Paranoidné postavičky sa tvorcom ani v budúcnosti neomrzia. Je to malý filmík, ktorým si Roman splnil sen, lebo sa obliekol ako žena, no ak sa mám rozhodnúť medzi ním a Harrym Caulom (The Conversation), vyberiem si Harryho. (12.08.2020)

Působivé, akorát ke konci trochu méně, to když už mu pak jebne totálně... Jinak skvělý příklad, že i takoví jenom trochu divní sousedé můžou být nakonec mnohem děsivější, než ňáká tlupa ale straaašlivých zombie nestvůr v hororu masové produkce; když se to dobře natočí, samozřejmě. (19.09.2008)

Nepríjemné scény. CHcem ich vidiet a aj nie, a to je zrejme TO pravé orieškové vystihnutie žánru. Vtedy ešte bez zvukových granátov, ktoré dnes už nejak fixne patria do dnešného hororu a síce, film aj pre nepočujúcich. Podarené šialenstvo a schyzo od Polanskeho. (20.10.2008)

Oni ti sousedi umí být pěkně dotěrní! Velice děsivé a opět výborně zpracované. (26.04.2011)