Pianista

Opravdu si cením toho, že Roman Polanski si svůj filmový sen splnil, ale přes jednu skutečnost jsem se bohužel nedokázal překousnout. Pianistu považuji za bytostně polský film, který je se svojí zemí spojen historií, režisérem a v podstatě celým obsazením, a právě proto jsem se nesmířil s faktem, že celý film je v anglickém znění (Polština tam podle IMDB vůbec nefiguruje!). Ne, že bych byl zastáncem neorealistické linie filmů, ale díky tomu se ze mě stal jenom nezainteresovaný divák, který z povzdálí přihlíží jedné tragédii. Pianista mě nedokázal vtáhnout do svých problémů, světa ani své duše. A to vzhledem k vypiplanosti celého filmu je velká škoda. (06.01.2008)

Život obyčajných ľudí počas vojny v uzavretej mestskej časti vyčlenenej pre ľudí s iným rasovým pôvodom, odlišné postoje jednotlivých skupín obyvateľov k utrpeniu židov, nekonečný strach utečencov, zúfalé skrývanie sa. Hoci mestské gheto bolo kinematograficky spracované viackrát, Polanského verzia je prostredníctvom príbehu jednotlivca veľmi komplexným, drsne surovým pohľadom na skutočne precízne šialenstvo genocídy židovského národa, z ktorého po II. svetovej vojne ostali v Európe žiť nepatrné zvyšky. Príbeh jednotlivca odoznieva dlho po uzretí prostredníctvom jednotlivých veľmi emocionálne silných scén. (03.02.2005)

Nacisti Romanu Polanskemu velmi tragicky zasáhli do života. Obávám se však, že slovo tragédie není přesný výraz na vyvraždění rodiny. Bohužel nenacházím však žádné jiné slovo. Nenachazím ani žádné slovo k obsahu filmu a proč bych taky měl nacházet slova, když mluvili mé oči jejíchž náplní se na 150minut stali slzy. Slzy, jako vyjádření obrovského nepochopení nad činy odporných a hnusných nacistických zvěrstev na druhých lidech. (26.02.2007)

Hodně štěstí, Chopin, Bach, Beethoven v srdci a hlavně nezlomná touha žít.. Spielbergův Schindlerův seznam byl pro mě příliš filmový, než aby mohl objektivně popisovat realitu a u Polanského Pianisty to funguje přesně naopak. Dojmy však zanechávají oba filmy stejně hluboké a nevím, kdo by měl ze současného hollywoodského spektra větší právo na danou tématiku točit než tihle dva. V nadsázce řečeno, film o vybíjení kytovců vždycky bude umět nejlépe natočit velryba.. Výběrem látky jsou sice autoři v mých očích zvýhodněni (citlivost tématu holocaustu a s tím spojená shovívavost kritiky) a obrazně jsou tak už v půlce trati, zatímco ostatní teprve čekají na startovní výstřel, nicméně podobných snímků jen houšť jakožto memento pro další generace, že některé události se již v historii lidstva nesmějí NIKDY opakovat. Brody vzhledem k roli, co hrál a vlastním schopnostem si už dopředu mohl doma na poličce nachystat místo pro zlatého plešouna, ale mě mnohem více zaujal ve své pár minutové roli Thomas Kretschmann. Zajímavá postava kapitána Wilma Hosenfelda, v civilu učitele a za války zachránce Poláků a Židů z pozice vysoké šarže oblékající uniformu nacistického Německa(!), by si bezpochyby zasloužila vlastní film. (11.06.2010)

Když o filmu řeknete: "Tak tohle bylo nevěřitelné dílo", je to pocta. Ovšem když vyřknete slova: "Myslím, že jsem lepší film neviděl." je to jiný. Pianista se řadí mezi ty jiné. Při sledování zapomenete na okolní svět. To že ve filmu hraje váš velký oblíbenec, Adrien Brody, je taky v tu chvíli nepodstatné. Sledujete krutosti holokaustu se zatajeným dechem doufajíc v to, že to tak hrozné přece být nemohlo. Mohlo. Polanski se nesnaží vytvářet emoce pomocí brutality (byť i té je ve filmu víc než hodně), ale dlouhé, táhlé záběry jsou ty, které vás rozbrečí. Neštve vás to, protože víte, že lidská duše zaznamená v průběhu života mnoho ran, které nedokáže překousnout a sledování Pianisty se řadí k těm zmiňovaným (alespoň u mě). Je to zvláštní, když divák souzní s postavou až do roztrhání těla. Otevírání konzervy, škrábání se přes ostnatý plot, všechno je pro vás stejně vysilující jako pro Wladyslawa. Dlouho jsem u filmu nezažil pocit, že jsem tam. S těma lidma. Že prchám. Že prchám za zvuků Chopinovo hudby... Pianista je u mě něco víc, než Schindlerův seznam. Pro mě je to nejlepší válečný film všech dob! (16.05.2009)