Le Pianiste
Pianista
Der Pianist
The Pianist
The Pianist
Pianista
The Pianist
The Pianist
The Pianist
Režie:
Roman PolańskiScénář:
Ronald HarwoodKamera:
Paweł EdelmanHudba:
Wojciech KilarHrají:
Adrien Brody, Emilia Fox, Michał Żebrowski, Ed Stoppard, Maureen Lipman, Frank Finlay, Jessica Kate Meyer, Wanja Mues, Richard Ridings, Anthony Milner (více)Obsahy(2)
Polsko je v srpnu 1939 bez jakéhokoliv varování napadeno německými vojsky. Život mladého, mimořádně talentovaného a úspěšného pianisty židovského původu Wladyslawa Szpilmana se tak změní k nepoznání. Jeho rodina je donucena po obsazení Varšavy Němci postupně přijímat tvrdé a ponižující restrikce zaměřené proti židovské komunitě. Nejprve rozprodávají majetek, který rodina dlouhá léta shromažďovala, včetně pianistova drahocenného klavíru. Pak se musí podřídit ponižujícím pravidlům a nosit pod hrozbou přísného trestu na rukou Davidovu hvězdu. Jsou přestěhováni do uzavřeného areálu obehnaného vysokými zdmi - na místo, které brzy vstoupí do dějin jako Varšavské ghetto, ve kterém živoří půl miliónů Židů. S postupujícím časem začínají transporty do koncentračních táborů, jimž se nevyhne ani Szpilmanova rodina. Wladyslaw se na poslední chvíli zachrání a s pomocí přátel se dostane za zeď, kde až do konce války přežívá v opuštěném bytě. (TV Nova)
(více)Videa (6)
Recenze (1 107)
Nesmírně silný zážitek. Divák tu není masírován režisérem, jako v případě Spielbergova Seznamu, ale doslova semlet událostmi samotnými, syrovostí bez výraznějších příkras a stylizace. Wladyslaw Szpilman prochází hrůznými událostmi jako tichý svědek, který nemá možnost ovlivnit cokoli kromě zachování vlastní existence. Nemá čas (a divák s ním) příliš se utápět ve vlastním žalu, když se náhodou vyhne osudu většiny ostatních a své rodiny, tiše sedí v zamčeném bytě pohroužen do sebe. Většina filmu působí velmi studeně, bez patetického vyjadřování emocí a ždímání divákových slz (všichni víte, na který film mířím :)), o to působí věrohodněji a účinněji. Polanski měl na tomto filmu příliš osobní zájem, než aby se podřizoval obvyklým podbízivým postupům komerční kinematografie, tomu říkám umělecká integrita. Herci jsou rovněž skvělí, oskar Adriena Brodyho naprosto zasloužený, výprava i kamera nezapomenutelné. Vynikající film. ()
Mistrovské dílo. Pro mě jeden z nejlepších válečných filmů. Mrazivé a kruté svědectví o jednom z nejstrašnějších činů v dějinách. Geniální scénář, tíživá dobová atmosféra, silné scény a fenomenální civilní Adrien Brody ve své, dosud nejspíš nepřekonané roli. Scéna, kdy se setkává s kapitánem Wilmem Hosenfeldem v podání Thomase Kretschmanna (jehož jsem si zde zamilovala a je pro mě snad tím nejlepším filmovým nacistickým pohlavárem:) je zároveň dechberoucím, dojemným a nepopsatelně silným vrcholem celého snímku. Pomůže mu záchrana a soucit nad jedním člověkem přestat cítit tíhu a vědomí toho, co za hrůzy prožívali ostatní? Pianista je jak nádherným a obdivuhodným kouskem filmařského umění, tak zároveň jednou z těch nejmrazivějších a nejotřesnějších výpovědí o nelidských válečných zločinech, které jsou schopni lidé zcela bezcitně učinit jiným. "Co tady děláte?" - "Jen jsem zkoušel otevřít konzervu..." ()
Jeden ze 100 nejlepších životopisných filmů - 100 Greatest Biography Movies http://www.csfd.cz/uzivatel/136528-rhk/. Celosvětově divácky úspěšný film. Smutný, krutý, ale výborný Polanského film o životě ve válečné Warszavě. Celou válku, ponížení, označení a vyhlazování Židů lze emočně zažít v působivém subjektivním výseku - z pohledu židovského piánového virtuosa. K tomu Chopin a německé zbraně. Trailery: http://www.csfd.cz/film/7355-pianista-pianist-the/videa/ ()
Jedno z nejlepších děl polskoamerického (evropského) režiséra ještě roste volbou silného tématu. Židovská etnocida zůstává zlým svědomím nejen těch, kteří ji provozovali - Němci a jejich přisluhovači - , ale i těch, kteří ji umožnili - mnichované a jim blízcí bázlivci, kteří tak dlouho hasili oheň olejem, až v něm málem uhořeli nejen oni, ale i ti, kterým soustavným vydíráním a vyhrožováním vnutili své nedomyšlené představy. Životní příběh všestranného předního polského umělce, strhující drama faktu, smršť likvidující nejen rodiny a ideály, ale celé národy, ponížení, které je nepředstavitelné pro ty, kdo ho nezakusili, to jsou jen některé momenty neobvyklého zorného úhlu, pod nímž jsou pojednávány mezní historické události světových dějin dvacátého století, jak se odehrály a byly zaznamenány bolavým srdcem doživotně poznamenaného jedince na úzkém pruhu středopolské půdy, jímž protéká matka polských řek Visla. To, co se filmu vytýká nejvíce - komornost jeho záběru, jakobynezúčastněnost pohledu na krvavé události nacistického zločinu - je naopak v tomto případě jeho předností. Základní, takto vyjádřený kompoziční princip, začíná svou aplikaci mikrosvětem varšavského rozhlasového studia v okamžiku, kdy začíná válka, vyvracející všechny a všechno z kořenů. Pokračuje druhým mikrosvětem - světem bohaté, kultivované polské rodiny židovského původu a jejím postupným propadem do vyvražďovacích koncentračních táborů s režimem tzv. zvláštního zacházení (Sonderbehandlung). Hrdinův osud-svět se postupně zužuje do jedné místnosti, do velmi občasných kontaktů s krajně omezeným počtem lidí, to vše v líčení, jež nic nezkresluje a do krajnosti téměř reportážní naopak vyhrocuje gradující děsivost zločinů samozvané Třetí říše. A z tohoto hořkého lusthausu (ráje) srdce před námi jako na stříbrném plátně defilují velké události obou varšavských povstání. (Celé dlouhé plochy filmu rámuje hudba především Chopinova. Vyjadřuje a vypovídá jinak nevyjadřitelné.) Protagonista Brody, skvěle zvládající svůj nesnadný part, na ně hledí jako někdo, kdo k nim nepatří. V zápětí se však opakovaně hroutí celá jeho polokonspiračně poslepovaná ilegální existence. Ze smrtelného nebezpečí, do nějž se opakovaně dostává, ho zachraňuje krajně nepravděpodobné: známí z židovské i "árijské" polské umělecké komunity a v posledním okamžiku naprosto nečekaně iluzí zbavený německý důstojník, dobře vědoucí, že válka je prohraná a že hitlerovský židovský mýtus, jeden z největších myšlenkových, ale i existenčních podvodů, nemůže nikdo soudný brát vážně. Úzký záběr hluboké konspirace, tolik sužující osamělou mysl, je unikátním, neopakovatelným kontrastním pohledem mikrosvěta doslova do střev jeho velikostního opaku. (Z okénka se škvírkou nemůžeme nikdy vidět celý svět tak, jak bychom si to sami přáli.) Disponujeme - pokud se nechceme nedobrovolně odevzdat klišé nejrůznějšího druhu - pouze a právě touto drsnou vzpomínkou. Přesto tu cosi "vyčnívá": hrůzně "krásné" masové scény odvozu do transportu, nesnáze městské války, strašlivý, až nezemský vzhled devastovaných varšavských ulic, zmenšující se potravinové příděly, úporné týdny a měsíce fyzického i psychického žití, přežívání a nejčastěji živoření na hraně smrti a života a zcela nakonec jen o vlásek zvládnutá ve válce tak častá hrozba "smrti nedopatřením" od vlastních lidí. Začátek filmu je i jeho koncem: pokračování koncertu a setkání ve stejných prostorách se stejnými lidmi s jednou výjimkou: s výjimkou těch, kdo nepřežili. Intimní pohled na hrůzu si nezadá pranic s tím velkým klasické kamery válečných velkofilmů. PIANISTA přibližuje válku způsobem, kterému nelze uniknout. Válku ne jako střelbu, ale především jako všestranné pustošení všeho a všech. V podobě a poloze, ke které se mimovolně přirovná každý z nás. Polské dílo s evropským rozhledem, zhruba tak můžeme charakterizovat nevšední zážitek, který nám nic nedaruje a netají. Neiluzívní realita. Skutečnost, před kterou nemůžeme, ale také nesmíme utíkat, pokud chceme zůstat lidmi. () (méně) (více)
Po letech jsem se na Pianistu podíval znovu a na změnu hodnocení to nevidím, i když dokážu pochopit, když někdo drama ocení „pouze“ třemi hvězdami. Možná třeba proto, že členové židovské varšavské rodiny hovoří britskou angličtinou. A nevypadá to úplně dobře. Ale těch rozporuplnějších momentů je nakonec překvapivě víc. Třeba docela odstrašující délka. Ale postupně. Autobiografická kniha brilantního pianisty dostala režiséra Romana Polanského do kolen, tudíž se konečně podíval na látku, která je mu sakra blízká (sám zažil krakovské ghetto, jeho matka zemřela v transportu). Hudebník Szpilman zažil první bombardování v rozhlase, ve kterém pracoval a díky kterému ho mnozí Poláci začali zbožňovat. Bylo to však nic proti tomu, co měl zažít. Počínaje stěhováním do ghetta, konče ztrátou blízkých i vlastní důstojnosti. Polanski vypráví místy až bez emocí, dal si záležet na scénografii, na kostýmech, na atmosféře. A přinesl několik vrcholných momentů (stařík vykázaný mimo chodník, vojáci zpestřující si šichtu nucením židovských mrzáků k tanci, výzva důstojníka, aby Szpilman dokázal, že je skutečně pianistou, zmizení zachránce ze zajateckého tábora, veškeré akční sekvence) i rozporuplných situací (pianistův osud je hodně závislý na náhodě a vlastně i štěstí – lidé okolo umírají i jen kvůli tomu, že promluví, on, páchající „horší zločiny“ přežívá). Tahle kombinace pořádného rance štěstí, pudu sebezáchovy i egoismu může nějaké diváky rozčílit, soudit ovšem v úplně jiné době někoho, koho zasáhl holocaust, ale nelze. Výpovědní hodnotu má.. A ne zrovna malou!! PS: Neustále trpící a Oscarem oceněný Adrien Brody je velmi dobrý, Nicolas Cage v Adaptaci si mě ovšem toho roku získal víc.. ()
Galerie (100)
Zajímavosti (61)
- Scéna, v ktorej je Wladyslaw Szpilman zachránený pred odvedením do koncentračného tábora a je mu povedané: "Neutekaj!", je inšpirovaná podobnou udalosťou v živote režiséra Romana Polanského. Pôvodne bolo Szpilmanovi povedané „Utekaj!“, čo aj nakoniec urobil, ale Polanski tento prvok zámerne zmenil, aby odrážal jeho vlastnú skúsenosť. (Arsenal83)
- Učiteľ Janusz Korczak, ktorý vedie vo filme malé dieťa, má na sebe oblek a pásku so židovskou hviezdou. V skutočnosti však Korczak na znak odporu nosil počas vojny svoju poľskú uniformu a nikdy na sebe nemal židovskú pásku. (figliar)
- O roli Władysława Szpilmana se na castingových zkouškách v Londýně ucházelo přes 1 400 herců i neherců. (Jak Roman Polanski řekl, na casting se dostavilo i několik asiatů, černochů a žen.) Nakonec dostal roli Adrien Brody, kterého Polanski viděl v Paříži při natáčení Aféry s náhrdelníkem. (Ai.ma)
Související novinky
Šéf Benátek vysvětluje kontroverzní přijetí
Benátský filmový festival se loni dostal pod palbu kritiků, že neukázal dostatečné množství filmů od ženských režisérek. Ředitel festivalu Alberto Barbera tak loni slíbil, že se v tomhle ohledu hodlá… (více)
Febiofest má letos Deneuve i stan na Václaváku
Pětadvacátý ročník Mezinárodního filmového festivalu Praha - Febiofest letos nabízí velmi kvalitní dramaturgii a zajímavé hosty. Tím jistě nevyhledávanějším bude francouzská herečka Catherine Deneuve… (více)
Polští orli
Do sekce Ocenění přibyli Polští orli. Ocenění našich severních sousedů má za sebou teprve krátkou historii. Uděluje se od roku 1999 a momentálně oceňuje filmy a seriály v devatenácti kategoriích.… (více)
Nejlepší filmy desetiletí dle ČSFD.cz
Byl by hřích opomenout při příležitosti končícího prvního desetiletí nového milénia souhrn nejlepších filmů daného období. Zde vám přinášíme žebříček třiceti nejlepších celovečerních filmů dle… (více)
Reklama