Hnus

Filmařské kvality i úmysly nezpochybnitelné, ale k vysoce sugestivnímu zážitku má Hnus pořád daleko. V neúprosné subjektivizaci vůči hlavní hrdince podobně laděné jako pozdější Rosemary, která ale měla vynikající Miu Farrow, zajímavé vedlejšáky a emocionálně silný, perfekcionisticky gradující vývoj. Repulsion má sice krásnou, ale herecky nemotornou Deneuve, a bezpochyby vynalézavou režii, která však nedokáže zcela zastínit šíleně zdlouhavou expozici a sám o sobě rutinní námět. Druhá půlka je ovšem zásluhou nepříjemné zvukové stopy a enormně sílícího pocitu mentální i fyzické izolace, vyvolané zmíněnou subjektivizací a promyšlenou prací kamery ve vztahu k bizarnímu prostředí, vskutku silnou filmovou zkušeností, kterou zpod kůže jen tak nevyškrabete. Škoda, že si takovou úroveň nedrží Polanski celou dobu... 70% (28.09.2018)

tento film ma uchvátil, strhol a nakonci vypľul totálne požutého a otraseného - samozrejme v dobrom zmysle všetkých tých slov. Čo skôr ospevovať? jednoduchý ale pri tom na maximum využitý a vyťažený námet so skvelým scenárom, kde všetko zahralo, každé gesto, každý detail. dych berúca hororová atmosféra, jedna z najviac znepokojujúcich, aké som kedy videl. vynikajúce režijné nápady no a napokon kongeniálna a bravúrna mladá (a krásna) catherine deneuve. síce ťažká ("knedlíkoidná") ale rozhodne jedinečná filmová lahôdka. pritom tak silne myšlienkovo nabitý príbeh, štúdia odcudzenia spološnoti, strachu zo samoty uprostred precivilizovaného sveta povrchných vzťahov a totálna výstraha pred nevšímavosťou a ignoráciou a akýmsi vyhýbaním sa problémom, nezainteresovanosťou a hlbšou citovou zaangažovanosťou dokonca aj medzi najbližšími príbuznými a priateľmi, čo má za následok totálnu devastáciu citov, v podaní pána polanského samozrejme v krajne kafkovsy vyhrotenej podobe. bravo. (01.07.2006)

Podobne ako v Rosemary's Baby, aj tu vytvára Roman Polanski pocit stiesnenosti a paranoje na ploche jedného bytu. Tentoraz dokonca ešte minimalistickejšími prostriedkami: čiernobiely obraz, takmer žiadna hudba a iba jedna protagonistka. A hoci sa mu to vďaka režijným nápadom a skvelej Catherine Deneuve darí vrchovate, zároveň trochu odháňa chladne didaktickým hávom, typickým pre jeho rannú tvorbu (napríklad Cul-de-sac). Rosemary's Baby bol emocionálnejší, čo mne osobne vyhovuje viac. (28.08.2004)

Další Polanského nepříjemná depresivní hra podobná Nájemníkovi. S tím rozdílem, že jsem byl zde o trochu více spokojenější. Catherine Deneuve mi přišla dost přesvědčivá ale charakter její postavy mi dost pil krev. Rozhodně tohle není film pro všechny. Spokojeni budou předvším milovníci psychologických rozpadů osobností. (15.04.2013)

„Všetky panny sú rovnaké.“ Dobrí režiséri potrebujú kvalitný scenár a krásne herečky dobrých režisérov. HNUS (1965) je prvým filmom Romana Polańského (NÔŽ VO VODE) v angličtine. Režisér ho stvoril predovšetkým kvôli prípadnému komerčnému úspechu, vďaka ktorému by si mohol v budúcnosti dovoliť financovať osobitejšie filmy. SLEPÚ ULIČKU napríklad. Tá vznikla rok po HNUSE a v titulnej úlohe mala Françoise Gorléacovú, mimochodom sestru úchvatnej Catherine Deneuveovou z HNUSU (ktorej HNUS zabezpečil „vážnejšie“ herecké ponuky). To, čo s ňou zvrátený Polański v HNUSE predvádza, hypnotizuje a fascinuje. Desivo prezentovaná osamelosť uprostred davu. (25.10.2008)