Asi to ukončím

Takovej ten film, kde cítím, že to v určitých ohledech je pecka, ale doukoukat to je peklo. První část filmu je svěží a často i vtipná jízda začínajícím vztahem, pak se to u Jakeových rodičů překlopí do boží mystifikačky a hravýho vyjebávání s divákem tak, jak to mám rád, a některý dialogy Jakea a mladé dívky jsou vrchol scénaristiky. Bohužel tak cca od poloviny se to začíná vytrácet, vyjebávání s divákem už není hravé, ale sadistické, udržet pozornost vyžaduje s každou další minutou extra odhodlání a pomalu to přerůstá ve frustaci. Dokoukat poslední půhodinu už představovalo vyloženě utrpení. Přesto je těžký to jen tak šmahem odsoudit. I když ten balet si mohl Kaufman odpustit, protože to už působilo jako samoúčelná umělecká onanie, ten ujetej závěr dává filmu dobrej twist a mění celkové vyznění, resp. je důležitej pro to, aby se ten film vůbec dal pochopit. Ale ať je to zajímavý jak chce, že dokoukat to rozhodně není příjemnej filmovej zážitek zůstává faktem. Jsem rád, že jsem to do toho konce vydržel, jsem rád, že jsem objevil super báseň Bonedog by Eva H.D., originální a pozornost zasluhující to je bezesporu, ale asi to ani nikomu nedoporučím a znovu se na to už taky nepodívám. (02.10.2020)

Schizofrenní surrealismus. Kaufman je bezesporu výjimečný scenárista, ale tenhle film působí dojmem, jako by se jeho autor začal zoufale topit ve svých vlastních myšlenkách a nápadech, které ale tentokrát nedokázal uspořádat a vměstnat do soudržného a uchopitelného tvaru. Asi se nad tím dá všelijak přemýšlet, ale hledat v tom hlavu a patu je podle mě skoro nadlidský výkon. A na rozdíl třeba od Lynche to ani není nějak extra dobře a zajímavě natočené, aby mě to bavilo, i když tomu vlastně moc nerozumím. Snobský intelektuální mindfuck pro zvané. 45 % (17.09.2020)

Naprosto neuvěřitelný film, totálně mě rozsekal. Věčný svit neposkvrněné mysli vedle toho vypadá jako narativně nekomplikovaná (a veskrze optimistická) milostná storka. Wordsworth, Wyeth, Blakelock, Tolstoj... Kaufman to sype z rukávu s neskutečnou snadností, myšlenková hutnost toho filmu a prošpikovanost různými citacemi a odkazy dosahuje takřka nesnesitelné míry, navíc to co se tam děje, je takové psycho a peklo, že to není možné - ten film je brutálně zneklidňující, výsostně intelektuální, herecky geniální. Dobře, na rovinu, zcela jistě jsem tam nepobral všechno, protože to se podle mě snad ani nedá, a posledních 20 minut (to "muzikálové" finále ve škole) mě už moc nebavilo, podobně jako mi moc nesedl ten otevřený závěr, ale všechno co tomu předchází je tak mimořádné, inspirující a jak z jiného světa, že jsem z toho úplně paf. Kaufman je neskutečný borec, i když s jeho filmy musím opatrně, protože mi rozbíjí psychiku. Myslím, že se nenajdou 2 lidi, kteří by ten film interpretovali stejně, a rozhodně to není podívaná pro každého, ale za sebe rozhodně říkám, že intenzivnější filmový zážitek jsem zatím na Netflixu neměl. A rozhodně si chci přečíst knižní předlohu, abych ji mohl srovnat s filmem. UPDATE 25.12.2020 - Je to zajímavé, ale české vydání Reidovy stejnojmenné knihy mě dost zklamalo. Kaufmanova adaptace ji překonala a obsahuje toho výrazně víc, než je v předloze (od které se v některých drobnostech odklání). Takže většina toho, co je na tom filmu dobré, je zásluha Kaufmana, nikoli Reida, což je dobré vědět. Kniha je podle mě typický americký bestseller pro nenáročného čtenáře hororů, po němž za chvíli neštěkne ani pes, kdežto tenhle film bude stát za vidění i po letech. (15.10.2020)

Kaufmanove najnovšie dielo neraz pripomína skôr akúsi komornú Kafkovskú esej, než ucelený príbeh (ktoré som mal u Kaufmana vždy najradšej). Na trochu premrštenej stopáži necháva svoje postavy iba tak existovať, vymieňať si svoje životné skúsenosti a zážitky, filozofovať pomocou popkultúrnych odkazov, starnúť pomocou makeupu a masiek a neraz i mlčať a iba sa tak trápiť. V závere napokon ich nesmerovanie nikam, vrcholí v surreálnej muzikálovej scéne, ktorá by príbeh mala pocitovo uzatvárať. Možno i kvôli neznalosti predlohy ma film nedostal rovnako ako Charlieho predošlé režijné zárezy, napriek tomu si myslím že je dobré ho vidieť, už len pre jeho netradičné rozprávanie (Ktorá postava bola vlastne reálna a ktorá nie? Aj sám Kaufman na to odpovedá iba nejasne.) a čudesnú poetiku. A pre tú jeho jedinečnú úprimnosť. (05.09.2020)

Charlie Kaufman zase posunul hranice toho, co pribeh na filmovem platne muze unest. Chvilemi to bylo az nesnesitelne. Pohled do mizerie, umrtnosti a do beznadeje lidstva. Jessie Buckleyova hrala dokonale ten typ stale negativne naladene zeny, ktery nemam rad.Ale mela hodne vynikajicich filosofickych postrehu o zivote.Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra. Příběh je založený na stejnojmenné knize kanadského spisovatele Iaina Reida. Pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy. Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý. Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi? Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému. (18.10.2020)