Bobby Deerfield

Neslyšící spoluobčané se v tomto filmu nemusí spoléhat jen na titulky. Vše podstatné se totiž odehrává v očích Al Pacina a v chování Marthe Keller. V těch velkých hnědých očích, které říkají Al Pacinovi pane je totiž všechno, otázky, údiv, radost, obdiv i láska. V chování Marthe Keller je zase jasné poselství, že každá vteřina našeho života je mimořádná, protože nikdy nevíme která vteřina bude ta poslední. Film, co se mě zaryl do kůže, se scénama, které se mě zaryly do srdce. Nikdy bych neřekl, že i během focení ve filmu mě zvlhnou oči, nikdy bych neřekl, že lze udělat poetický záběr na prázdnou závodnickou dráhu a přitom cítit jak moc energie a adrenalinu má ta dráha v sobě, ale především bych nikdy neřekl, že mě nebude mrzet, že film není ze závodního prostředí jak napovídá plakát či komentář uživatele Radyo a že naopak budu rád, že je "jen" o lidech, pocitech, emocích, o životě a o smrti, tak jak napovídá komentář uživatelky Kleopatra. (13.01.2008)

Nebe nezná vyvolených je jediný Remarqův román, který jsem přečetl, a nijak mne nezaujal. Ale chápu, že osmnáctileté citlivé dívenky se sklonem k intelektualismu u něj trpí syndromem posmrkaných kapesníčků a v tom horším případě zatouží stát se učitelkami literatury. Bobby Deerfield byl první skutečně velký přešlap v kariéře Al Pacina a s touhle podivnou romancí vás může smířit buď on (ačkoli jde o jasný castingový omyl), nebo malebná kamera veterána Henriho Decae. (09.04.2012)

Některé filmy vyvolávají s odstupem času jen nostalgickou vzpomínku nebo uzardění nad dávným nadšením, některé spolu s vámi zrají jako víno. Se mnou takhle uzrál Bobby Deerfield, který mě nadchl už před drahnou spoustou let. Teď se mi znovu před očima odvíjel film, jehož některé detaily se mi přímo zatesaly do hlavy jako třeba Bobbyho sen, kde sedí v závodním voze na startu a dožaduje se snovým hlasem: "key, key, key" nebo když Anny Duperey políbí vždy před závodem rukavice. Nebe nezná vyvolených jsem četla, tehdy to byl kult, ale film je tak hrdě svébytný, že jsem na knihu od Remarqua ani nepomyslela. V jemně plynoucím příběhu dvou lidí, kteří jsou z úplně jiného světa i těsta a přesto se zamilují, nenajdete jediné klišé, jedinou podbízivou frázi a to je při jeho tragičnosti na poklonu. Snad je to Kellerové aristokratickým chladem, snad Al Pacinovou schopností měnit cukr v uvěritelné lidské pocity ...... scéna, kdy jsou na výletě, zdrceni, protože už VÍ a fotografuje je kolemjdoucí pár, který NEVÍ ..... k té nemám slov, jen slzy. (11.05.2006)

Bobby Deerfield je automobilový závodník, který každou chvíli na okruzích riskuje svůj život, Lillian Morelli je záhadná žena, jenž nečekaně vstoupí do jeho života a která jej konfrontuje se smrtí, jak ji doposud nepoznal. Tenhle snímek je hodně působivá lovestory, neobvyklá, zajímavě natočená a vůbec po všech stránkách skvělá! Al Pacino podává jako vždycky famózní výkon - není divu, vždyť byl v polovině 70. let v té nejlepší formě (Kmotr, Strašák, Serpico, Psí odpoledne...). Výborná je i režie a především hudba. Film nabízí několik velmi silných momentů, např. scéna v nemocnici nebo v závěru scéna s fotografováním - ale to je jen namátkový výběr, protože Bobby Deerfield je velmi silný jako celek. Zdá se mi, že BD je kapku nedoceněný Pacinův film - např. na imdb má hodnocení pouhých 5,2 - zbytečně, protože tento film je opravdu zajímavý a skvěle natočený, bez patosu i zbytečných příkras. Docela by mě zajímalo, jak by se s rolí Lillian vypořádala Catherine Deneuve, která o ni hrozně usilovala. Marthe Keller totiž Lillian zahrála opravdu výborně. (02.10.2006)

Každému, kdo nejen ve studentských letech zbožňoval Nebe nezná vyvolených jako já, se musí nevěřícně protáčet panenky. Je až trestuhodné jakkoliv spojovat knihu překypující křehkými emocemi s tak nevýrazným filmem. Z vzájemné chemie ústřední dvojice na mě nepřeskočila ani jiskřička a mé sympatie k tomuto páru nevystoupily ze stínu nezájmu. Musím však uznat, že se tvůrcům podařilo najít v podobě Anny Duperey Lillian jak jsem si ji přibližně představovala. Smůla jen, že ji neobsadili do té správné role. Naproti tomu romantické nasnímání evropských měst a krajiny bylo příjemným pohlazením. (22.06.2012)