Hra bez pravidel

Řemeslně velmi dobře provedené dílo, dobrý střih, spád děje, herecké výkony, hudba... Uvěřitelné jsou i motivy jednání jednotlivých postav, scénář nemá logické díry. Tak proč jen ***? Chybí tomu moment překvapení, napětí, ztotožnění s hlavním hrdinou... Nestačí ani plus za ojediněle kritický pohled na fungování komunistické policie (1967) či otevřený konec (a tedy i absenci happyendu na závěr - závěrečného soudružského přijetí věrného soudruha jsem se bál zbytečně). (27.02.2018)

Nemůžu si pomoct, ale Hra bez pravidel mě nepřesvědčila natolik, abych jí dal více než 2*. Solidní námět a slušné herecké obsazení podle mě nemůžou zastřít fakt, že Jindřich Polák se ke svým slavnějším kouskům teprve prokousával a režie mě zkrátka a dobře nepřesvědčila. V porovnání s moderními dynamickými thrillery se nedají zastřít chyby ve scénáři, předvídatelnost a protivné momenty s kvílivou hudbou, která má vyvolat pocit napětí. Celkový dojem: 45 %. Ve své době nicméně vyčnívala Hra bez pravidel už jen tím, jak potlačovala ideologičnost a žánrový schématismus předchozí tvorby. (04.05.2011)

„Někdy je dobré vědět o sobě i to, co není pravda...“ V tomto napínavém thrilleru jakoby všichni hrají bez jakýchkoliv pravidel, ať už morálních nebo předem dohodnutých, člověk (žádná postava ani divák) si chvílemi opravdu nemůže být ničím jistý. Nikdo nezůstává bez viny, všichni se stávají nejen aktéry, ale současně i oběťmi zamotaného případu, přítomnost ukradeného lupu v osudu nikomu nepřinese štěstí... Když jsem viděl Hru bez pravidel před pár lety poprvé, neznal jsem francouzské a americké kriminálky ze „staré školy“ na čele s tvorbou režiséra J-P Melvilla, jimiž se Jindřich Polák inspiroval. Zůstal jsem přikován strhujícím dějem, nezvykle akčním zpracováním i charakterově rozporuplnou postavou policisty. Tento Polákův neprávem opomíjený film jsem viděl spoustu krát včetně unikátní projekci v kině a s odstupem času mi Hra bez pravidel přijde jako jeden z mála domácích krimi filmů (spíše jediný?), který by dokázal bez problémů obstát i v konkurenci světové žánrové tvorby. Nejen kvalitně natočené dlouhé akční pasáže s minimem slov, ale i po celý čas velmi svižná režie, uvěřitelný scénář, který se nebojí jít i do drsných hlášek, a perfektní herecké výkony Adamíry, Matyáše, Kryzánka a Menšíka (výborných v akci stejně jako v dialozích i minimalistických uhrančivých pohledech) stojí rovněž za zmínku. Po roce a půl od zážitku v kině jsem si pustil HRU znovu a musel jsem jí vrátit do své TOPky nej filmů, odkud jsem jí už před časem kvůli jinému snímku vyhodil, jenomže znovu mě dostala a já u ní znovu téměř u každé jedné scény prožíval napětí i nadšení. Zjišťuji, že po čase už bez problémů akceptuji i všechny ty prvky s dobovými pokusy o humor či drobná odlehčení, zejména kolem Menšíkovy postavy či angažmá F. Šťastného v roli sebe sama. Jeden z mých nejoblíbenějších československých filmů a zároveň asi i můj nejoblíbenější film-noir. 100%                             (10.11.2019 viděno i na velkém plátnu: Kino Úsmev, Košice; mini-cyklus filmu NOIR) (22.02.2021)

Klasická šablona, kde víme, kdo co udělal a postupně dochází k tu většímu, tu menšímu, prozření postav. Souhlasil bych s nepřítomnou ideologií (gudaulin) i mezerami v logice (jerrik7), to mi ovšem tak nevadilo do té doby, než se vyprávění v závěru přelévalo po pěti vteřinách mezi mnoha postavami. Působilo to rádobyakčně, vykonstruovaně a divák má pak pocit, že kořist z loupeže by mohl klidně chtít i kdokoliv do příběhu nezapojený, který jde náhodou po chodníku. Škoda přeškoda. (18.03.2020)

Asi nebudu jediný, komu film připomněl klasické francouzské kriminálky. Evokuje je nejen hudba, ale i střih a syrová atmosféra. Přidejte k tomu rychlé tempo vyprávění a nesmlouvavý scénář, a je jasné, že se Hra bez pravidel z naší dobové produkce vymyká. Příběh se neobtěžuje s přílišnou útlocitností k postavám a bohužel ani s logikou. Zvlášť závěr vše přehrotil do takové míry, až jsem čekal, že Jindřich Polák na konci postřílí i filmový štáb. To je ovšem jediná vada na kráse jinak skvělého snímku. Pochválím ještě výborného Jiřího Adamíru, velice slušného Svatopluka Matyáše a nádherné slečny. (12.11.2020)